Jiří Kotalík

Jiří Kotalík
Narození22. července 1920
Praha
Úmrtí26. ledna 1996 (ve věku 75 let)
Praha
Místo pohřbeníZbraslavský hřbitov
Povoláníhistorik umění, kurátor, učitel, kritik umění, překladatel a umělecký pedagog
Alma materUniverzita Karlova
Tématadějiny umění, umělecká kritika, překlad, překlady z angličtiny a školství
DětiJiří T. Kotalík
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Kotalík (22. července 1920 Praha – 26. ledna 1996 Praha) byl český historik umění, umělecký kritik, překladatel z angličtiny, ředitel Národní galerie v Praze. Jeho syn Jiří T. Kotalík byl také historik umění, který působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho vnuk (syn J.T.K.) Matěj Kotalík je historikem věnujícím se mj. architektuře.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kotalík absolvoval Masarykovo reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze a přispíval do Studentského časopisu (1938–40). Během války a krátce poté působil jako redaktor a výtvarný referent novin a časopisů A-Zet, Pražská móda (1940–1943), Mladá fronta, Práce, Život (1945–1946), Topičovo nakladatelství (1948–1949). V letech 1945–1948 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Josefa Cibulky, Jana Květa a Antonína Matějčka a zároveň byl v letech 1946–1948 pracovníkem sekce pro kulturní styky se zahraničím na Ministerstvu informací.

Byl členem Skupiny 42 (1942–1948), výtvarného odboru UB (1944), SČUG Hollar (1946), SVU Mánes (1948). V letech 1950–1954 byl pedagogem na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a poté do roku 1960 na Filosofické fakultě UK. V letech 1954–1958 byl zástupcem ředitele Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V roce 1958 byl jmenován docentem a od roku 1961 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V letech 1960–1967 byl rektorem AVU a 1967–1990 ředitelem Národní galerie v Praze. Zastával řadu veřejných funkcí v politických institucích (například prostřednictvím MV KSČ prosazoval svou koncepci politického umění a vedení Národní galerie,[1] vědeckých a uměleckých organizacích doma i ve světě (doktor věd, člen korespondent a od roku 1̟981 akademik ČSAV, člen předsednictva SČVU, AICA, ICOM, ad.).

Jako ředitel Národní galerie v Praze usiloval o stavbu nové budovy, a když tento záměr nebylo možné uskutečnit, získal pro sbírky postupně řadu nových prostor (Šternberský palác, Městskou knihovnu, Zbraslavský zámek, palác Kinských, Jiřský a Anežský klášter). Jako poslední získal a zachránil před demolicí požárem poničený Veletržní palác.[2] Trvalými výstavními prostorami Národní galerie se staly jízdárny Valdštejnského paláce a Pražského hradu. V roce 1993 a 1995 zahajoval spolu s prezidentem Václavem Havlem a umělecky garantoval dvě velké výstavy v ÚLUV na Národní třídě v Praze 1 (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.

Jiří Kotalík se stýkal i přátelil s mnoha činiteli i výtvarníky, například s Karlem Svolinským nebo Maxem Švabinským, měl řadu přátel mezi slovenskými umělci i v zahraničí. Během normalizace existenčně pomáhal řadě historiků umění pronásledovaných režimem různými typy pracovních úvazků v Národní galerii.[3]

V roce 1977 podepsal „Antichartu“. Už v roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[4] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.

Členství

[editovat | editovat zdroj]
  • Skupina 42
  • Umělecká beseda
  • KSČ, SČSP

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1956, 1967 Cena Antonína Matějčka
  • 1966 Řád práce
  • 1966 Commandeur de l'Ordre des Arts et des Lettres
  • 1980 Vyznamenání Za obětavou práci
  • 1986 Johann-Gottfried von Herder-Preiss

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

Ve 40. letech přeložil texty o výtvarném umění (Richard von Mises – Kapitoly o umění, Edward Herbert Read) a spolu s Jiřím Kolářem básně Carla Sandburga a Thomase Stearnse Eliota.

Knihy o umění

[editovat | editovat zdroj]

Texty

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kotalík byl autorem desítek textů do katalogů k výstavám. Podrobně viz abART.[5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ O tom například KOTALÍK, Jiří: 60 let Komunistické strany Československa a výtvarné umění. Sborník O socialistickou výtvarnou kulturu. 35. 1981. č. 2, s. 82-101.
  2. ↑ Jiří Kotalík, Veletržní palác jsem sice získal, ale zprovoznit ho už nestihl. Rozhovor, Svobodné slovo 87, 1995, č. 168, 21.7., s. 5
  3. ↑ >mimo jiné s malířem Františkem Cundrlou
  4. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-21]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  5. ↑ Informační systém abART: Kotalík Jiří, autor textu

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 675-678, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Historik umění Jiří Kotalík. Pamětní tisk k 75. výročí narození, Praha 1995
  • I. Bednář, Z. Plátková, Soupis prací Jiřího Kotalíka, Umění 28, 1980, s. 389-400
  • Skupina 42, Chalupecký J, 1988, kat. výstavy, SKP ROH Boskovice
  • České moderní a současné umění 1890 – 2010, Dolanská K a kol., 2010, Národní galerie v Praze

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Skupina 42 (1942–1948)
Básníci
Malíři
Další
Ladislav Zívr (sochař) • Miroslav Hák (fotograf) • Jindřich Chalupecký (teoretik) • Jiří Kotalík (teoretik)