Jo'az Hendel

Jo'az Hendel
Hendel v roce 2021
Hendel v roce 2021
34. ministr komunikací
Úřadující
Ve funkci od:
13. června 2021
Předseda vládyNaftali Bennett
PředchůdceEjtan Ginzburg
Ve funkci:
17. května 2020 – 16. prosince 2020
PrezidentRe'uven Rivlin
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
PředchůdceDavid Amsalem
NástupceBinjamin Ganc
Stranická příslušnost
ČlenstvíNová naděje
Narození22. května 1975 (49 let)
Petach Tikva
SídloNes Harim
Alma materTelavivská univerzita
Profesehistorik, novinář, publicista a politik
OceněníMedaile za kvalitní vládu v Izraeli (2012)
CommonsYoaz Hendel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jo'az Hendel (hebrejsky יועז הנדל‎; * 22. května 1975 Petach Tikva, Izrael) je izraelský politik, od roku 2021 ministr komunikací. Původně byl v roce 2019 zvolen jako člen aliance Kachol lavan,[1] ale v březnu 2020 odešel do strany Derech erec. Dříve pracoval jako novinář a vedl akademické kurzy na Bar-Ilanově univerzitě. Od května 2020 do prosince 2020 působil jako ministr komunikací.

Raný život

[editovat | editovat zdroj]

Hendel se narodil otci rumunsko-židovského původu a matce rumunského a polsko-židovského původu v Petach Tikvě a vyrůstal v osadě Elkana.[2] V 18 letech vstoupil do Izraelských obranných sil (IOS) a sloužil v elitní jednotce námořnictva Šajetet 13. Po šesti letech služby byl Hendel z IOS propuštěn a několik dalších let působil v izraelském bezpečnostním systému a v úřadu premiéra.[3] Během svého působení v IOS bojoval v druhé libanonské válce (2006) a v operaci Lité olovo (2008 až 2009). V rezervách, ve kterých slouží každý rok, má hodnost podplukovníka.[3]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Univerzitní

[editovat | editovat zdroj]

Hendel studoval historii na Telavivské univerzitě, kde získal titul PhD. Působil jako výzkumný pracovník v centru pro strategická studia na Telavivské univerzitě a poté v Beginovu–Sadatovu centru pro strategická studia na Bar-Ilanově univerzitě. V průběhu let publikoval několik studií zaměřených na izraelské zpravodajství, druhou libanonskou válku a taktiku partyzánské války.[4]

V letech 2009-2013 přednášel o terorismu a partyzánské válce na katedře politologie Bar-Ilanovy univerzity.[2]

Žurnalistika

[editovat | editovat zdroj]
Hendel v Galej Cahal, 2016. Zleva doprava: Jaron Dekel, Idan Raichel, Miri Regev, Hendel a Asa'el Lubocky.

Hendel v průběhu let psal pro řadu izraelských médií. Měl týdenní sloupek v největším izraelském deníku Jedi'ot achronot, byl vojenským analytikem týdeníku Makor rišon a hostoval jako sloupkař v deníku Ma'ariv.

Hendel vedl řadu rozhlasových talk show, včetně týdenního pořadu Recu'at ha-bitachon (hebrejsky רצועת הביטחון‎) na izraelském armádním rozhlase Galej Cahal a odpoledního pořadu se svým politickým kolegou Nicanem Horowitzem.[5][6]

V roce 2015 moderoval páteční ranní talk show na televizním kanále Aruc eser.[7]

Knihy

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 napsal spolu se Zaki Šalomem, profesorem Ben Gurionovy univerzity, knihu o druhé intifádě a boji proti teroristickým organizacím.

V roce 2011 vydal dětskou knihu. Napsal ji původně pro své děti kvůli své nepřítomnosti doma během služby v armádě.

V březnu 2012 vyšla v hebrejštině (o rok později v angličtině) kniha Israel vs. Iran: War of Shadows, kterou Hendel napsal společně s vojenským zpravodajem deníku The Jerusalem Post Ja'akovem Kacem. Kniha hodnotí hrozbu, kterou pro bezpečnost Izraele představuje jaderný Írán od druhé libanonské války v roce 2006, a analyzuje vojenské a diplomatické možnosti Izraele, stejně jako zpravodajské analýzy, budoucí vojenská opatření, útok izraelského letectva v Sýrii, operaci Lité olovo, technologický pokrok, boje v kyberprostoru, atentáty a pašování po moři.[8]

V prosinci 2015 vydal svou čtvrtou knihu, v níž z první ruky popisuje kmenový kodex izraelské společnosti a její politické a bezpečnostní výzvy.

V září 2018 vydal knihu, v níž přepsal sérii osobních rozhovorů s prezidentem Re'uvenem Rivlinem o výzvách, kterým Izrael čelí.

Veřejná funkce

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2011 byl Hendel jmenován ředitelem komunikace a veřejné diplomacie premiéra Netanjahua a na začátku roku 2012 členem vyjednávacího týmu s Palestinci v Jordánsku.[9] Dne 21. února 2012 na svou funkci rezignoval poté, co mu Netanjahu sdělil, že k němu ztratil důvěru za to, že informoval generálního prokurátora Jehudu Weinsteina o možném sexuálním obtěžování ze strany šéfa premiérovy kanceláře Natana Ešela. Tato informace nakonec vedla k vyšetřování a Ešelově rezignaci.[10]

V říjnu 2012 udělilo Hendelovi hnutí ha-Tnu'a le-ma'an echut ha-šaltun be-Jisra'el titul v kategorii Udržování kvality a integrity státní správy[11] za odhalení skandálu. O rok později obdržel společenskou cenu od společnosti Omec.[12]

V únoru 2019 se oficiálně připojil ke Kachol lavan. [13] V březnu 2020 Hendel a Cvi Hauser založili vlastní politickou frakci Derech erec.[14] V květnu 2020 byl jmenován ministrem komunikací v 35. vládě.[15] Dne 9. prosince 2020 Hendel a Cvi Hauser oznámili, že se připojí k nové straně Gid'ona Sa'ara, Nové naději.[16] V prosinci 2020 ho Binjaminc Ganc propustil z funkce ministra komunikací kvůli vstupu do Nové naděje.[17]

Hendel obsadil čtvrté místo na kandidátce Nové naděje pro volby do Knesetu v roce 2021.[18] Svůj mandát v Knesetu si udržel, protože Nová naděje získala šest mandátů.[19]

V červnu 2021 se Hendel stal ministrem komunikací v 36. vládě.[20] Na základě zákona se vzdal mandátu v Knesetu a nahradil ho Cvi Hauser.[21]

Postoje a názory

[editovat | editovat zdroj]

Hendel je podle vlastních slov liberální nacionalista[22] s pravicově pragmatickým přístupem. Obecně je považován za středopravicového představitele Kachol lavan.

V únoru 2020 Hendel v rozhovoru uvedl: „Věřím, že arabská kultura je džungle. Najdete tam hrubé porušování všech lidských práv, která uznáváme na západě. Nedospěli do takového stádia vývoje, v němž by existovala lidská práva“.[23]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Hendel je ženatý se Širi, má čtyři děti a žije v Nes Harim.[2]

Vybraná díla

[editovat | editovat zdroj]

Knihy

[editovat | editovat zdroj]
  • HENDEL, Jo'az; KAC, Ja'akov. Israel vs. Iran. [s.l.]: POTOMAC BOOKS, 2012. 254 s. 

Publikace

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yoaz Hendel na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BACHNER, Michael. Israel Resilience party reveals top picks for Knesset slate. The Times of Israel [online]. 2019-02-07 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c CV Dr Yoaz Hendel [online]. [cit. 2022-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-18. 
  3. ↑ a b Bulletin. The Begin-Sadat Center for Strategic Studies [PDF]. Beginovo–Sadatovo centrum pro strategická studia [cit. 2022-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 
  4. ↑ Yoaz Hendel [online]. Kneset [cit. 2022-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-26. 
  5. ↑ כומתות הבעה. b.walla.co.il [online]. 2013-02-04 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. ↑ מפתיע: הזוג שנבחר להחליף את הנדל והורביץ בגלי צה"ל. www.srugim.co.il [online]. 2019-04-10 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ מי שלא רצה אותו בבוקר יקבל אותו בפריים טיים. b.walla.co.il [online]. 2015-10-20 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ Israel vs. Iran - War of Shadows [online]. [cit. 2022-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-02. 
  9. ↑ KEINON, Herb. Yoaz Hendel named chief media adviser to PM. The Jerusalem Post [online]. 2011-08-11 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ KEINON, Herb. Hendel: Eshel case involved sexual harassment. The Jerusalem Post [online]. 2012-04-21 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ Knights of Quality Government 2012 [online]. [cit. 2022-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-01. 
  12. ↑ GINSBURG, Mitch. The party born at a hitchhiking spot. The Times of Israel [online]. 2012-12-03 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ מיקי חיימוביץ' ויועז הנדל בפנים: בני גנץ הציג מצטרפים לרשימתו. elections.walla.co.il [online]. 2019-02-07 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  14. ↑ Israel: Gantz's Blue and White faction finalizes split. i24NEWS [online]. 2020-03-30 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ Yoaz Hendel to serve as communication minister. The Jerusalem Post [online]. 2020-05-14 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ WOOTLIFF, Raoul. Sa’ar party gets first boost as Derech Eretz MKs Hendel, Hauser join up. The Times of Israel [online]. 2020-12-09 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Gantz fires Hendel, working to remove Hauser. Ynetnews [online]. 2020-12-14 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ Israel Election 2021: All the Official Party Slates. Ha'arec [online]. 2021-02-03 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ תוצאות האמת של הבחירות לכנסת ה-24 [online]. Ústřední volební komise [cit. 2022-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-01. (hebrejsky) 
  20. ↑ Who’s who in the Bennett-Lapid government. The Times of Israel [online]. 2021-06-12 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ HOFFMAN, Gil. First deaf MK sworn in to Knesset, 13 new legislators join parliament. The Jerusalem Post [online]. 2021-06-16 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  22. ↑ Letter to the prime minister. Ynetnews [online]. 2013-03-07 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ LEVY, Gid'on. This Kahol Lavan Lawmaker Shows His True, Nationalist, Racist Colors. Ha'arec [online]. 2022-04-15 [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]