Joana Choumali

Joana Choumali
Narození1974 (49–50 let)
Abidžan
Povolánífotografka
OceněníPrix Pictet (2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Joana Choumali (* 1974) je fotografka na volné noze se sídlem v Abidžanu na Pobřeží slonoviny.[1] Fotografie používá ke zkoumání problémů identity a rozmanitosti afrických kultur.[2] Její série z roku 2014, Hââbré, The Last Generation dokumentuje poslední generaci skarifikovaných Afričanů.[3] V roce 2019 jí byla udělena cena Prix Pictet za cyklus Ça va aller (To bude v pořádku).

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Choumali se narodila a vyrůstala v Abidžanu. Po absolvování místních mezinárodních škol studovala grafiku v Casablance a před zahájením fotografické kariéry pracovala jako umělecká ředitelka v reklamní agentuře. Její styl zahrnuje konceptuální portrét, kombinovaná média a dokument. Velká část její práce se zaměřuje na Afriku, její předpoklady o rozmanitosti kultur kolem sebe a její rozšiřující se pojetí světa.[2]

Jako dítě Choumali cestovala do Adaou, městečka na jihovýchodě, za babičkou, farmářkou a obchodnicí. Často pociťovala kulturní odpojení, protože nemluvili stejným jazykem ani nesdíleli životní zkušenosti. Poté, co její babička zemřela v roce 2001, Choumali naříkala nad ztrátou části své rodinné historie a zpochybňovala svou identitu Afričanky.[4] Tato zkušenost inspirovala její portrétní sérii z roku 2014 „Resilients“, která dokumentuje mladé profesionální africké ženy, které také bojovaly s napojením na tradiční minulost své rodiny.[5] Jediným požadavkem bylo, aby ženy nosily tradiční oblečení, které již nosila jejich babička nebo starší příbuzný ženy, což zdůrazňovalo souvislost mezi minulostí a přítomností.[4]

Choumali byla fascinována, když viděla lidi různého sociálního původu hrdě ukazovat svou skarifikaci obličeje na Pobřeží slonoviny, ale tato praxe vymírá. Autorčina práce z roku 2014 Hââbré, the Last Generation (Hââbré, poslední generace) dokumentuje poslední generaci zjizvených Afričanů. „Hââbré“ znamená „psaní“, „znak“ a „skarifikace“; toto jedno slovo znamená všechny tři pojmy v Kõ, jazyce z Burkiny Faso. Většina fotografovaných lidí emigrovala z Burkiny Faso už dávno, ale skarifikace jim připomíná jejich domovskou zemi a jejich minulost. Projekt shromažďuje jejich svědectví a zkoumá jejich integraci do společnosti obyvatel Pobřeží slonoviny.[6]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Hââbré, the Last Generation (Hââbré, poslední generace). Fourthwall, 2016. ISBN 978-0-9922404-9-3. Esej: Azu Nwagbogu.
  • Bitter Chocolate Stories (Příběhy hořké čokolády). Nizozemsko: Paradox, 2017. Autoři: Choumali a Marijn Heemskerk.

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • Hââbré, the Last Generation, Skin Deep, the Troppenmuseum, Amsterdam, 2014 
  • Hââbré, the Last Generation, Photoquai Biennale, "We are family" Quai Branly Museum a Eiffelova věž, Paříž, 2015[7]
  • Résilientes, Photolux Festival, Sacro e profano, Lucca, Itálie, 2015[8]
  • Hââbré, the Last Generation, solo exhibition, 50 Golborne Gallery, Londýn, 2016[9]
  • Rencontres de Bamako festival, Bamako, Mali, 2017[10]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 2014: LensCulture Emerging Talents Awards, za Hââbré, the Last Generation[11]
  • 2014: POPCAP '14 Prize Africa, za Hââbré, the Last Generation[12][13]
  • 2016: Nouzový fond Magnum Foundation, za sérii Sissi Barra[14]
  • 2016: Cena knihy Fourthwall za Hââbré, the Last Generation[15]
  • 2019: Prix Pictet, pro její seriál Ça va aller (To bude v pořádku)[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joana Choumali na anglické Wikipedii.

  1. ↑ STAFF, Guardian. www.theguardian.com. Prix Pictet 2019 shortlist – photo essay. The Guardian. 5 July 2019. Dostupné online [cit. 2019-11-13]. ISSN 0261-3077. 
  2. ↑ a b Joana Choumali. World Press Photo. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-09. 
  3. ↑ PHOTOS. La scarification racontée dans le projet photographique de Joana Choumali. Le Huffington Post. 27 September 2014. Dostupné online [cit. 2018-08-22]. 
  4. ↑ a b RICHARDSON, Whitney. Young Africans, Wrapped in Tradition. The New York Times. Dostupné online [cit. 2017-03-11]. (anglicky) 
  5. ↑ Joana Choumali: Giving women back their roots [online]. [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Joana Choumali: "Hââbré, the Last Generation" [online]. 2015-02-04 [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ Photoquai 2015 - Les photographes - Joana Choumali [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-04. (anglicky) 
  8. ↑ Joana Choumali | Resilients - Photoluxfestival. Photoluxfestival. 2016-04-11. Dostupné online [cit. 2017-03-11]. (anglicky) 
  9. ↑ Joana Choumali: Hââbré [online]. [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Joana Choumali and Musa Nxumalo among the stars of the 11th Rencontres de Bamako – British Journal of Photography [online]. [cit. 2018-08-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ LENSCULTURE. LensCulture Emerging Talents 2014 [online]. [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. 
  12. ↑ POPCAP 2014. CAP Prize. Dostupné online [cit. 2018-08-22]. 
  13. ↑ piclet.org Prize Africa 14 [online]. [cit. 2018-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-09. 
  14. ↑ Time Exclusive: Magnum Emergency Fund Announces 2016 Grantees [online]. [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ Hââbré, The Last Generation - Fourthwall Books. Fourthwall Books. Dostupné online [cit. 2017-03-11]. (anglicky) 
  16. ↑ O’HAGAN, Sean. www.theguardian.com. Joana Choumali wins 2019 Prix Prictet photography prize. The Guardian. 13 November 2019. Dostupné online [cit. 2019-11-13]. ISSN 0261-3077. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]