Joann Sfar

Joann Sfar
Joann Sfar (16. listopadu 2022)
Joann Sfar (16. listopadu 2022)
Narození28. srpna 1971 (53 let)
Nice
Alma materNárodní vysoká škola krásných umění
Univerzita Nice-Sophia-Antipolis
Povoláníscenárista, filmový režisér, herec, autor komiksů, kreslíř, filmový producent, učitel a ilustrátor
ZaměstnavatelCharlie Hebdo
OceněníCena Yellow Kid (2002)
důstojník Řádu umění a literatury (2014)
ChoťSandrina Jardel (do 2014)
RodičeAndré Sfar[1] a Liliane Haftel[1]
PodpisJoann Sfar – podpis
Webwww.pastis.org/joann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joann Sfar (francouzská výslovnost: [ʒoan sfaʁ]; * 28. srpna 1971 Nice) je francouzský autor komiksů, komiksových knih, spisovatel a filmový režisér.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Sfar se narodil v Nice, populární zpěvačce Lilou a právníkovi André Sfarovi, který se stal známý pro účast na stíhání neonacistů.[2] Matka mu zemřela, když mu byly tři roky. Vyrůstal s otcem a s dědečkem, vojenským lékařem ukrajinského původu, který během druhé světové války působil v Nezávislé brigádě Alsasko-Lotrinsko (francouzsky: Brigade indépendente Alsace-Lorraine, BIAL). Sfarův dědeček údajně zachránil pravici velitele brigády spisovatele André Malrauxe, za což získal francouzské občanství.

Jde o plodného umělce, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů nové vlny francouzsko-belgického komiksu. Sám ale odmítl tvrzení, že by se spolu s umělci jako Christophe Blain, Marjane Satrapi a Lewis Trondheim snažili vytvořit alternativní scénu nebo nové hnutí v komiksu.[3] Mnohé jeho komiksy byly zveřejněny v nakladatelství L'Association, které založil v roce 1990 Jean-Christophe Menu spolu se šesti dalšími umělci. Pracoval také s mnoha dalšími umělci jako jsou David B. a Lewis Trondheim. Seriál Donjon, který vytvořil s Trondheimem, se v mnoha zemích stal kultovním.[4]

Některé jeho komiksy jsou inspirovány jeho židovským původem. Sfar je synem židovských rodičů (jeho matka pocházela z rodu Aškenázů z Ukrajiny a otec z rodu sefardských židů z Alžírska).[5] Sám označuje svůj humor ve svém seriálu Professeur Bell (volně inspirovaném osudy Josepha Bella) jako sefardský. Také Rabínova kočka (Le chat du rabbin) je jasně inspirována sefardskými vlivy. Les olives noires je seriál o židovském dítěti v Izraeli v době Ježíšově. Stejně jako Rabínova kočka obsahuje mnoho historických a teologických informací.

Jeho dílo ovlivnil především Fred a André Franquin stejně jako Marc Chagall, Chaim Soutine, Will Eisner, Hugo Pratt a John Buscema.[6][7]

V letech 2009–2010 napsal a režíroval životopisný film Serge Gainsbourg: Heroický život (francouzsky: Gainsbourg: Vie Héroïque) o proslulém francouzském skladateli a zpěvákovi Serge Gainsbourgovi, jehož je Sfar nadšeným fanouškem. Film vychází z původního Sfarova komiksu a získal několik cen včetně tří Césarů.

  • Klezmer: Tales of the Wild East (Klezmer - Cesta na východ), First Second Books, New York, 2006.
  • Upír miluje, First Second Books, New York, 2006.
  • Sardinky ve vesmíru, 6 svazků, spolupráce: Emmanuel Guibert, First Second Books, New York, 2006-2008.
  • The Professor's Daughter (Profesorova dcera), spolupráce: Emmanuel Guibert, First Second Books, New York, 2007.
  • The Rabbi's Cat (Rabínův kocour), Pantheon, 2007.
  • The Rabbi's Cat 2 (Rabínův kocour 2), Pantheon, 2008.
  • Little Vampire (Malý upírek), First Second Books, New York, 2008.
  • Dungeon (od roku 1998, spolupráce: Lewis Trondheim a další)
  • The Little Prince (Malý princ - komiksová úprava), Houghton Mifflin Harcourt, New York, 2010

Francouzsky

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
rok Název úloha poznámka
režisér scenárista producent
2010 Serge Gainsbourg: Heroický život ano ano rovněž herec (představitel Georgese Brassense)

cena: César za nejlepší filmový debut
nominace: César za nejlepší film
nominace: Lumières Award za nejlepší film
nominace: Lumières Award za nejlepší režii

2011 Rabínův kocour ano ano ano také autor storyboardu a herec (hlas)

cena: César za nejlepší animovaný film
cena: Cristal Award za nejlepší film
Prix Jacques Prévert du Scénario za nejlepší adaptaci
nominace: Annie Award za nejlepší animovaný film
nominace: European Film Award za nejlepší animovaný film

2013 Aya of Yop City ano
2014 Kahlil Gibran's The Prophet ano
2015 The Lady in the Car with Glasses and a Gun ano
  • 1998: Award for First Comic Book and René Goscinny Award at the Angoulême International Comics Festival, France
  • 2000: Nominated for Best Comic Book and for the Youth Award (9 to 12 years) at the Angoulême International Comics Festival
    • Nominated for the Best Long Comic Strip at the Haxtur Awards Spain
    • Nominated for Best International Writer at the Max & Moritz Prizes, Germany
  • 2001: Nominated for Best Scenario and for the Humour Award at the Angoulême International Comics Festival
  • 2002: Nominated for Best Artwork and the Canal BD Award at the Angoulême International Comics Festival
  • 2003: Oecumenic Jury Award and Polish award at the Angoulême International Comics Festival
    • Nominated for Best Comic Book, for the Canal BD Award, and for the Prix de la critique at the Angoulême International Comics Festival
  • 2004: Grand Prix de la ville d'Angoulême: 30th anniversary prize, France
    • Award for Best Youth Album (7 to 8 years) at the Angoulême International Comics Festival
    • Best International Series at the Prix Saint-Michel, Belgium
    • Nominated for Best Series at the Angoulême International Comics Festival
    • Best International Writer at the Max & Moritz Prizes, Germany
  • 2005: Nominated for Best Artwork at the Angoulême International Comics Festival
  • 2006: Best U.S. Edition of Foreign Material at the Eisner Awards, United States
    • Nominated for the Audience Award and for Best Series at the Angoulême International Comics Festival
  • 2007: Sproing Award, for Best Foreign translated material, Rabbinerens katt (Le chat du rabbin), Norway
    • Nominated for Outstanding Series at the Ignatz Awards, United States

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joann Sfar na anglické Wikipedii.

  1. a b Le Journal du Dimanche. Dostupné online. [cit. 2024-04-11].
  2. Joann Sfar : «Je pense à un film sur Jacques Médecin» [online]. Blog BD de Nice-Matin, 2013-10-01 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. Joann Sfar : "J'adore les Arabes, les Juifs, mais la religion, ça m'emmerde" [online]. Télérama [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. Joann Sfar [online]. Lambiek Comiclopedia, rev. 2016-03-13 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  5. Being Serge Gainsbourg [online]. The Jewish Week, 2011-08-23 [cit. 2016-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-30. (anglicky) 
  6. Interview de Joann Sfar [online]. Bellefroid [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. BALARESQUE, Nicolas. Entretien avec Joann Sfar (janvier 2002) [online]. Parutions.com [cit. 2016-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-31. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]