Jodid titanitý

Jodid titanitý
Krystalová struktura TiI3
Krystalová struktura TiI3
Obecné
Systematický názevJodid titanitý
Anglický názevTitanium(III) iodide
Německý názevTitan(III)-iodid
Sumární vzorecTiI3
Vzhledtmavěfialová pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13783-08-9
PubChem18955717
SMILESI[Ti](I)I1
InChIInChI=1S/3HI.Ti/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost428,580 g/mol
Hustota4,96 g.cm−3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid titanitý, TiI3, je anorganická sloučenina titanu a jodu. Je to tmavě fialová pevná látka,[1] je nerozpustná ve většině rozpouštědel.

Příprava a vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Jodid titanitý lze připravit přímou reakcí jodu s titanem:

2 Ti + 3 I2 → 2 TiI3

Další možností přípravy je redukce jodidu titaničitého hliníkem.[1]

Z roztoku krystaluje jako hexahydrát, TiI3·6H2O.[2]

Při teplotě nad 350 °C disproporcionuje:[3][1]

2 TiI3 ⇌ TiI2 + TiI4

Struktura

[editovat | editovat zdroj]

Krystalová struktura je tvořena řetězci oktaedrů TiI6 propojených stěnou.[2] Při teplotě nad 50 °C jsou všechny vzdálenosti Ti–Ti stejné, ale pod touto teplotou dochází k fázovému přechodu. V nízkoteplotní modifikaci se střídá kratší a delší vzdálenost mezi ionty titanu. Tato struktura je podobná struktuře bromidu molybdenitého.[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) iodide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c HOUSECROFT, Catherine E. Anorganická chemie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze xxx, 1119 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7080-872-6, ISBN 80-7080-872-1. OCLC 894846634 S. 710. 
  2. ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1192. 
  3. ↑ FAST, J. D. The preparation of pure titanium iodides. Recueil des Travaux Chimiques des Pays-Bas. 2010-09-03, roč. 58, čís. 2, s. 174–180. Dostupné online [cit. 2023-01-26]. DOI 10.1002/recl.19390580209. (anglicky) 
  4. ↑ ANGELKORT, Joachim; SCHÖNLEBER, Andreas; VAN SMAALEN, Sander. Low- and high-temperature crystal structures of. Journal of Solid State Chemistry. 2009-03, roč. 182, čís. 3, s. 525–531. Dostupné online [cit. 2023-01-26]. DOI 10.1016/j.jssc.2008.11.028. (anglicky) 
Jodidy s prvkem v oxidačním čísle III.
Jodid hlinitý (AlI3) • Jodid arsenitý (AsI3) • Jodid zlatitý (AuI3) • Jodid boritý (BI3) • Jodid bismutitý (BiI3) • Jodid berkelitý (BkI3) • Jodid ceritý (CeI3) • Jodid kalifornitý (CfI3) • Jodid curitý (CmI3) • Jodid chromitý (CrI3) • Jodid dysprositý (DyI3) • Jodid erbitý (ErI3) • Jodid einsteinitý (EsI3) • Jodid europitý (EuI3) • Jodid železitý (FeI3) • Jodid gallitý (GaI3) • Jodid gadolinitý (GdI3) • Jodid hafnitý (HfI3) • Jodid holmitý (HoI3) • Jodid inditý (InI3) • Jodid iriditý (IrI3) • Jodid lanthanitý (LaI3) • Jodid lutecitý (LuI3) • Jodid molybdenitý (MoI3) • Jodid niobitý (NbI3) • Jodid neodymitý (NdI3) • Jodid neptunitý (NpI3) • Jodid dusitý (trijodamin) (NI3) • Jodid fosforitý (PI3) • Jodid osmitý (OsI3) • Jodid protaktinitý (PaI3) • Jodid praseodymitý (PrI3) • Jodid platinitý (PtI3) • Jodid plutonitý (PuI3) • Jodid rhenitý (ReI3) • Jodid rhoditý (RhI3) • Jodid ruthenitý (RuI3) • Jodid antimonitý (SbI3) • Jodid skanditý (ScI3) • Jodid samaritý (SmI3) • Jodid terbitý (TbI3) • Jodid thoritý (ThI3) • Jodid titanitý (TiI3) • Jodid thallitý (TlI3) • Jodid thulitý (TmI3) • Jodid uranitý (UI3) • Jodid vanaditý (VI3) • Jodid wolframitý (WI3) • Jodid yttritý (YI3) • Jodid ytterbitý (YbI3) • Jodid zirkonitý (ZrI3)