Johann Gottfried Eichhorn

Johann Gottfried Eichhorn
Narození16. října 1752
Ingelfingen
Úmrtí25. června 1827 (ve věku 74 let)
Göttingen
Místo pohřbeníHřbitov Albani
Alma materUniverzita v Göttingenu
Povoláníteolog, vysokoškolský učitel, historik, literární historik a spisovatel
ZaměstnavateléUniverzita v Göttingenu
Univerzita Jena
Oceněníspolečník Americké akademie umění a věd
Nábož. vyznáníluteránství
DětiCarl Friedrich Eichhorn
Funkcerektor Jenské univerzity (1778)
rektor Jenské univerzity (1787–1788)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Gottfried Eichhorn (16. října 1752, Dörrenzimmern – 27. června 1827, Göttingen) byl německý protestantský teolog, osvícenec, historik, orientalista a biblista. Představitel tzv. göttingenské historické školy. Je považován za zakladatele moderní starozákonní kritiky.

Narodil se v Dörrenzimmernu, jež je dnes částí města Ingelfingen. Vystudoval na univerzitě v Göttingenu (1770–1774), byl žákem Johanna Davida Michaelise. V letech 1775–1788 byl profesorem orientálních jazyků na teologické fakultě univerzity v Jeně.[1] Během působení v Jeně napsal své zásadní dílo Úvod do Starého zákona (Einleitung in das Alte Testament), které způsobilo průlom v chápání biblických knih (později stejně přistoupil i k Novému zákonu). Všechny nadpřirozené události ve Starém a Novém zákoně vysvětlil přírodními zákony a pověrami své doby. Zdůraznil, že většina biblických knih nemá jednoho autora. Zpochybnil též autorství řady biblických knih, například Mojžíšovo autorství Pentateuchu nebo Pavlovo autorství prvního a druhého listu Timoteovi a listu Titovi. Razil teorii o ztraceném původním aramejském evangeliu, ze kterého vycházeli všichni synoptičtí evangelisté.[2] V roce 1776 založil první významný orientalistický časopis Repertorium für biblische und morgenländische Litteratur, který redigoval až do roku 1788. V roce 1788 byl zvolen řádným profesorem v Göttingenu, kde přednášel nejen orientální jazyky a exegezi Starého a Nového zákona, ale také politické dějiny. Jeho syn Karl Friedrich se stal slavným právníkem.

Vybraná bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Geschichte des Ostindischen Handels vor Mohammed (1775)
  • De rei numariae apud arabas initiis (1776)
  • Allgemeine Bibliothek der biblischen Literatur (1787–1801)
  • Einleitung in das Alte Testament (1780–1783)
  • Einleitung in das Neue Testament (1804–1812)
  • Einleitung in die apokryphischen Bücher des Alten Testaments (1795)
  • Commentarius in apocalypsin Joannis (1791)
  • Die Hebr. Propheten (3 vols., Göttingen, 1816–1819)
  • Allgemeine Geschichte der Cultur und Literatur des neuern Europa (1796–1799)
  • Literargeschichte (1. díl – 1799, 2. díl – 1814)
  • Geschichte der Literatur von ihrem Anfänge bis auf die neuesten Zeiten (1805–1812)
  • Übersicht der Französischer Revolution (1797)
  • Weltgeschichte (1819–1820)
  • Geschichte der drei letzten Jahrhunderte (1817–1818)
  • Urgeschichte des erlauchten Hauses der Welfen (1817).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Gottfried Eichhorn na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Eichhorn, Johann Gottfried. Bibelwissenschaft.de [online]. [cit. 2024-03-11]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Johann Gottfried Eichhorn | Old Testament, Exegesis, Hermeneutics. Britannica.com [online]. 2024-02-29 [cit. 2024-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]