Jens Johannes Jørgensen | |
---|---|
Johannes Jørgensen (přibližně 1925) | |
Narození | 6. listopad 1866 Svendborg Dánsko |
Úmrtí | 29. květen1956 Svendborg Dánsko |
Místo pohřbení | farní hřbitov Svendborg |
Povolání | spisovatel |
Národnost | dánská |
Vzdělání | estetika a dějiny umění |
Alma mater | Kodaňská univerzita |
Žánr | biografie, hagiografie |
Témata | františkáni |
Literární hnutí | symbolismus katolická moderna |
Ocenění | 1933 Drachmannlegatet |
Manžel(ka) | 1. Amalia Ewald 2. Helena Klein |
Děti | 7 |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jens Johannes Jørgensen, psán také Jörgensen (6. listopad 1866 Svendborg – 29. květen 1956 Svendborg) byl dánský katolický spisovatel a básník, znalec života a díla sv. Františka z Assisi.
Narodil se v rodině námořního kapitána v dánském městě Svendborg na ostrově Fyn. Studoval dějiny umění, literaturu a estetiku na univerzitě v Kodani, kde se seznámil s díly symbolismu Georga Brandese a stal se jeho následovníkem. Se stipendiem dánského ministerstva kultu odjel na studijní cestu do Německa, Francie a Itálie. V roce 1894 strávil tři měsíce v Assisi.
Po návratu z Itálie v roce 1896 pod vlivem nizozemského malíře a beuronského mnicha Jana Verkade konvertoval ke katolicismu. V roce 1913 začal vyučovat estetiku na katolické univerzitě v Lovani. Po vypuknutí první světové války v Belgii svou manželku Amálii Ewaldovou a sedm dětí opustil.
Následující léta trávil především psaním a cestováním po Itálii. Po smrti první manželky se v roce 1937 oženil s Rakušankou Helenou Kleinovou (1905–1995). Bydleli v Itálii, před fašisty museli uprchnout do Švédska, kde válku prožili ukryti ve Vadsteně při klášteře řádu brigitek sv. Brigity Švédské, jejíž životopis tam Jörgensen napsal. V roce 1947 se vrátil do Itálie, kde žil až do roku 1952. Poslední léta prožil v rodném Svendborgu.
Psal dánsky prózu a básně, především ve stylu symbolismu a katolické moderny. Přátelil se s Paulem Verlainem, Léonem Bloyem a Stéphanem Mallarméem. Jeho knihy byly překládány do italštiny, francouzštiny a němčiny. Ačkoliv napsal mnoho básní, v zahraničí se prosadil především prózou, romány a biografiemi o sv. Františkovi z Assisi, sv. Kláře a sv. Kateřině Sienské, také místopisem Františkových cest. Napsal ještě životopisy sv. Brigity a Dona Bosca.
Pětkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nedostal ji. V roce 1933 dostal dánskou Drachmannovu literární cenu Drachmannlegatet.