Jeho arcibiskupská Milost John Peckham, OFM | |
---|---|
Arcibiskup z Cantenbury profesor | |
Náhrobek Johna Peckhama v cantenburské katedrále | |
Církev | římskokatolická |
Předchůdce | Robert Burnell |
Nástupce | Robert Winchelsey |
Svěcení | |
Biskupské svěcení | 25. ledna 1279 |
Osobní údaje | |
Datum narození | 1220? |
Místo narození | Sussex |
Datum úmrtí | 1292 |
Místo úmrtí | Mortlake, Velký Londýn |
Místo pohřbení | Canterburská katedrála |
Povolání | katolický kněz, teolog, filozof a spisovatel |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
John Peckham (nebo Johan Pecham), (1220 nebo 1225 – 8. prosince 1292) byl františkánský profesor univerzit v Paříži a v Oxfordu, známý také jako doctor ingeniosus (nadaný, obdařený, hlubokomyslný učitel), teolog, matematik, básník, arcibiskup z Canterbury, oponent svatého Tomáše Akvinského a představitel tzv. "středověkého augustinismu".
Narodil se v Sussexu kolem roku 1225. Peckham realizuje svá studia v Oxfordu pod vedením Adama Marshe, který ho přivedl do františkánského řádu. Následně byl žákem svatého Bonaventury v Paříži, kde kolem roku 1270 začal svojí profesorskou činnost. V letech 1271 – 1275 působil jako mistr na Univerzitě v Oxfordu, jako nástupce františkánského magistra Thomase Bungaye. Na univerzitě zavede techniku disputace uplatňovanou v Paříži, tzv. disputationes de quodlibet. V roce 1276 byl zvolen 9. provinciálním ministrem Řádu menších bratří v Anglii. Papež Mikuláš III. ho jmenoval v roce 1279 arcibiskupem a anglickým primasem v Canterbury. Na arcibiskupském stolci zůstal až do své smrti 8. prosince 1292.
Patří k oponentům svatého Tomáše Akvinského a je považován za představitele tradičního filosoficko-teologického pojetí světa, obvykle označovaného jako “středověký augustinismus”.[1]
Mezi jeho díla patří také Expositio super Regulam Fratrum Minorum, které bylo donedávna připisováno svatému Bonaventurovi.[2]