John Poyntz Spencer, 5. hrabě Spencer

John Poyntz Spencer, 5. hrabě Spencer
První lord admirality
Ve funkci:
25. srpna 1892 – 6. července 1895
PředchůdceLord George Hamilton
NástupceGeorge Joachim Goschen
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
6. května 1882 – 30. června 1885
PředchůdceFrancis Cowper, 7. hrabě Cowper
NástupceHenry Herbert, 4. hrabě z Carnarvonu
Ve funkci:
23. prosince 1868 – 18. dubna 1874
PředchůdceJames Hamilton, 1. vévoda z Abercornu
NástupceJames Hamilton, 1. vévoda z Abercornu
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana

Narození27. října 1835
Londýn
Úmrtí13. srpna 1910 (ve věku 74 let)
Althorp
Místo pohřbeníChurch of St Mary the Virgin, Great Brington
ChoťCharlotte Spencer, Countess Spencer (od 1858)
RodičeFrederick Spencer a Georgiana Poyntz
PříbuzníCharles Spencer, 6th Earl Spencer (sourozenec)
Alma materTrinity College
Harrow School
Profesepolitik a sběratel umění
OceněníPodvazkový řád
CommonsJohn Spencer, 5th Earl Spencer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Poyntz Spencer, 5. hrabě Spencer (John Poyntz Spencer, 5th Earl Spencer, 5th Viscount Spencer of Althorp, 5th Baron Spencer) (27. října 1835, Londýn13. srpna 1910, Althorp, Anglie) byl britský státník ze starobylého rodu Spencerů. Dvakrát byl místokrálem v Irsku, dvakrát prezidentem Tajné rady a také ministrem námořnictva (prvním lordem admirality). Na přelomu 19. a 20. století patřil k vlivným činitelům Liberální strany, v letech 1894 a 1905 byl kandidátem na funkci premiéra. Byl rytířem Podvazkového řádu a vynikl také jako odborník na problematiku zemědělství.[1]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Althorp House (Northamptonshire), hlavní sídlo hrabat Spencerů

Pocházel z vlivné šlechtické rodiny Spencerů, patřil k mladší hraběcí linii rodiny vévodů z Marlborough[2]. Narodil se v paláci Spencer House v Londýně jako syn admirála 4. hraběte Spencera a jeho první manželky Elizabeth Poyntz (17991851). Studoval v Cambridge, v roce 1857 byl zvolen do Dolní sněmovny, ale ještě téhož roku po otci zdědil rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů. Patřil k liberálům a přátelům W. Gladstona a brzy se zařadil mezi přední mluvčí Liberální strany v Horní sněmovně, již r. 1859 byl jmenován členem Tajné rady, v letech 18591861 byl prvním komorníkem (Groom of the Stole) prince Alberta, po jeho smrti působil ve stejné funkci u prince waleského (18621866). V roce 1865 získal Podvazkový řád.[3]

V letech 18681875 byl místokrálem v Irsku, do této funkce se pak vrátil ještě v letech 18821885 a 1886. Diplomatické schopnosti proti vzrůstajícímu irskému nacionalismu uplatnil především v roce 1882, kdy byl v Dublinu zavražděn irský státní tajemník lord Frederick Cavendish. Mezitím byl dvakrát lordem prezidentem Tajné rady (18801882 a 1886). Ve třetí Gladstonově vládě byl prvním lordem admirality (18921895), po Gladstonově rezignaci byl jedním z kandidátů na post premiéra (1894). Od roku 1902 byl mluvčím liberálů ve Sněmovně lordů, kromě toho zastával hodnost strážce pečeti prince waleského (19011907). Po volebním vítězství liberálů v roce 1905 byl znovu kandidátem na post premiéra, ale téhož roku po záchvatu mrtvice ukončil své veřejné působení.

Další veřejné aktivity a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Kromě politiky se od mládí věnoval agronomii a již v letech 18651866 byl předsedou vládní komise pro likvidaci dobytčího moru. V letech 18981910 byl prezidentem Královské zemědělské společnosti, získal čestné doktoráty v Cambridge, Oxfordu a Dublinu, v letech 18921907 byl kancléřem univerzity v Manchesteru. Manchesterské univerzitě v roce 1892 prodal unikátní rodovou knihovnu ze zámku Althorp, která čítala cca 40 000 svazků.

S manželkou Charlotte Seymour (18351903) z vedlejší linie rodu markýzů z Hertfordu neměl žádné potomstvo. Hraběcí titul zdědil Johnův mladší bratr Charles Spencer, 6. hrabě Spencer (18571922), který patřil též k vlivným liberálním politikům, zastával vysoké funkce u dvora a byl pradědečkem princezny Diany.

  1. Ottův slovník naučný, 23. díl; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 792 (heslo Spencer) ISBN 80-7185-338-0
  2. Rodokmen vévodů z Marlborough dostupné online
  3. LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 504 ISBN 978-80-244-5621-8

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]