John Tyndall | |
---|---|
Narození | 2. srpna 1820 Leighlinbridge, County Carlow, Irsko |
Úmrtí | 4. prosince 1893 (ve věku 73 let) Haslemere, Surrey, Anglie |
Místo pohřbení | St. Bartholomew's Churchyard |
Alma mater | Univerzita Marburg |
Povolání | fyzika, chemie, horolezectví |
Zaměstnavatel | Royal Institution |
Ocenění | Královská medaile (1853) Bakerian Lecture (1881, 1864, 1861 a 1855) Rumfordova medaile (1864) Doctor honoris causa Univerzity v Edinburghu (1867) člen Královské společnosti |
Choť | Louisa Charlotte Tyndall (od 1876)[1] |
Rodiče | John Tyndall[2] |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
John Tyndall (2. srpna 1820 – 4. prosince 1893) byl irský fyzik, v letech 1853 – 1887 profesor fyziky v Royal Institution of Great Britain v Londýně.
Jeho vědecká kariéra začala v 50. letech 19. století výzkumem diamagnetismu. Později zkoumal sálání a je autorem několika objevů procesů v atmosféře. V roce 1859[3] popsal podstatu rozptylu světla v koloidním prostředí, dnes známého jako Tyndallův jev. Celkem vydal 17 knih, které v 19. století zpopularizovaly experimentální fyziku.
V roce 1856 navštívil Alpy, kde zkoumal ledovce. Byl průkopníkem horolezectví (prvovýstup na Weisshorn).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Tyndall na slovenské Wikipedii.