Jonas Vingegaard | |
---|---|
Vingegaard v roce 2023 | |
Osobní informace | |
Celé jméno | Jonas Vingegaard Hansen |
Datum narození | 10. prosince 1996 (28 let) |
Místo narození | Hillerslev, Dánsko[1] |
Stát | Dánsko |
Výška | 175 cm[1] |
Hmotnost | 60 kg[1] |
Choť | Trine Marie Vingegaard Hansen[2] |
Příbuzní | Rosa Kildahl (tchyně) |
Týmové informace | |
Současný tým | Visma–Lease a Bike |
Disciplína | silniční cyklistika |
Role | jezdec |
Typ jezdce | vrchař |
Amatérské týmy | |
2013 2014–2016 | Aalborg Cykle Ring Odder CK |
Profesionální týmy | |
2016–2018 2019– | Team ColoQuick–Cult Team Jumbo–Visma |
Úspěchy | |
Etapové závody
Další
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jonas Vingegaard Hansen ( * 10. prosince 1996) je dánský profesionální silniční cyklista jezdící za UCI WorldTeam Visma–Lease a Bike.[3]
Vingegaard v dětství hrál fotbal, házenou, badminton a další sporty. K cyklistice se dostal poté, co viděl závodníky na závodu Danmark Rundt projíždět kolem jeho domu. Svou kariéru začal v květnu 2016 v dánském kontinentálním týmu ColoQuick. Ze začátku své kariéry však také pracoval jako dělník v továrně na zpracování ryb v Hanstholmu, neboť si nebyl jistý, že jeho cyklistická kariéra uspěje.[4] Ještě ve věku 19 let získal celkové druhé místo na závodu Kolem Číny I, jenž je klasifikován na úrovni 2.1.
Před sezónou 2019 se Vingegaard připojil k UCI WorldTeamu Team Jumbo–Visma a hned v první sezóně dosáhl na své první vítězství v UCI World Tour, a to v šesté etapě Tour de Pologne.[5] Svou první Grand Tour Vingegaard absolvoval v roce 2020, konkrétně Vueltu a España, na níž pomáhal celkovému vítězi Primoži Rogličovi jako domestik.[6]
Na prvním závodu sezóny, UAE Tour, Vingegaard vyhrál pátou etapu.[7] V březnu vyhrál celkové pořadí a 2 etapy na Settimaně Internazionale di Coppi e Bartali a v dubnu dokončil závod Kolem Baskicka na druhém místě za týmovým kolegou Rogličem.[8] Do Tour de France 2021 Vingegaard vstoupil jako domestik pro Primože Rogliče a jako náhradní lídr svého týmu. V prvním týdnu měl Roglič několik nehod a po osmi etapách musel odstoupit. Vingegaard se tak stal jediným lídrem týmu pro celkové pořadí. Na dvou vrcholových dojezdech dojel druhý za Tadejem Pogačarem a obě časovky dokončil třetí, díky čemuž se dostal v cíli na druhé místo. Stal se tak druhým Dánem na pódiu Tour de France a prvním od roku 1996.[9]
První vítězství sezóny získal Vingegaard na konci února na jednorázovém závodu La Drôme Classic.[10] V březnu získal druhé místo celkově na Tirrenu–Adriaticu, na něž v dubnu navázal šestým místem celkově na závodu Kolem Baskicka. Na Critériu du Dauphiné prokázal svou dobrou formu druhým místem v celkovém pořadí za týmovým kolegou Rogličem a vítězstvím v závěrečné, královské etapě.[11]
Do Tour de France vstoupil v silné formě, když před ním v celkovém pořadí po úvodní individuální časovce byl z favoritů na vítězství pouze Pogačar. V páté etapě měl Roglič nehodu a ztratil čas, což se málem přihodilo i Vingegaardovi, neboť utrpěl mechanický problém a nemohl dále pokračovat na svém kole. Týmový kolega Nathan Van Hooydonck mu dal své kolo, ale to bylo Vingegaardovi příliš velké, tudíž musel jet neustále ze sedla. Zachránil ho další týmový kolega, Steven Kruiswijk, jenž mu nabídl své kolo, ale v ten moment k nim přijelo týmové auto a Vingegaard dostal své záložní kolo.[12] Díky práci Wouta van Aerta však Vingegaard ztratil jen několik sekund. V následujících etapách bojoval s Pogačarem o bonusové sekundy a etapová vítězství, a stal se tak jediným závodníkem se ztrátou menší než 1 minuta na čelo závodu. Jedenáctá etapa končila na stoupání Col du Granon, které bylo naposledy využito v ročníku 1986, v němž Greg LeMond zbavil Bernarda Hinaulta žlutého trikotu. Spolu s Rogličem zaútočil na Pogačara na Col du Télegraphe a na Col du Galibier, zatímco Christophe Laporte a Kruiswijk byli poblíž a van Aert před nimi v úniku. Na závěrečném stoupání zaútočil 5 km před cílem a Pogačar ho nebyl schopen následovat. Svůj náskok postupně zvyšoval a v cíli, kde mohl oslavit své první etapové vítězství na Tour, ve výsledku získal 2 minuty a 51 sekund na Pogačara, a posunul se tak do čela celkového pořadí. Pogačar se mezitím propadl na celkové třetí místo za druhého Romaina Bardeta.[13] Své vedení uhájil i v další etapě s cílem na Alpe d'Huez.
V následujících etapách se na Vingegaarda pokusil Pogačar několikrát zaútočit, ale marně.[14] Po třetím dni volna ztratil Team Jumbo–Visma dva závodníky: Rogliče, jenž neodstartoval kvůli svým zraněním, a Kruiswijka, jenž musel odstoupit po nehodě v patnácté etapě.[15] V sedmnácté etapě byl Vingegaard jediným jezdcem, který zůstal s dvojicí týmu UAE Team Emirates Pogačar a Brandon McNulty na závěrečném stoupání dne. Na posledních 500 metrech se Vingegaard pokusil zaútočit, ale Pogačar včas zareagoval a etapu vyhrál. Na Vingegaarda tak získal 4 bonusové sekundy.[16] V osmnácté etapě Vingegaard odpovídal na Pogačarovy brzké útoky a po Pogačarově nehodě ve sjezdu zpomalil a počkal na něj.[17] Na Hautacamu, závěrečném kopci dne, mu nejprve pomáhal Sepp Kuss a následně van Aert, jenž se k němu a Pogačarovi stáhl z úniku. Pogačar začal projevovat známky slabosti, tudíž Vingegaard zaútočil.[18] Do cíle dojel jako etapový vítěz, na Pogačara získal další minutu a 4 sekundy a předem si zajistil vítězství ve vrchařské soutěži a celkové vítězství.[19] Ve dvacáté etapě, individuální časovce, Vingegaard potvrdil svůj triumf druhým místem za van Aertem a před třetím Pogačarem.[20] V poslední etapě si pohodlně dojel do cíle v obklopení týmových kolegů, a stal se tak druhým dánským vítězem Tour de France v historii po Bjarne Riisovi, jenž triumfoval v roce 1996.
Vingegaard je ženatý s Trine Hansen a spolu mají dceru Fridu. Jeho tchyně, Rosa Kildhal, je vítězkou dánské televizní show Great Danish Bake Off. Vingegaard je fanouškem fotbalového klubu Liverpool FC.[4]
Výsledky na Grand Tours | ||||||||||
Grand Tour | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | ||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Giro d'Italia | — | — | — | — | — | — | ||||
Tour de France | — | — | 2 | 1 | 1 | 2 | ||||
Vuelta a España | — | 46 | — | — | 2 | — | ||||
Výsledky na etapových závodech | ||||||||||
Závod | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | ||||
Paříž–Nice | — | — | — | — | 3 | — | ||||
Tirreno–Adriatico | — | — | — | 2 | — | 1 | ||||
Volta a Catalunya | — | NS | — | — | — | — | ||||
Kolem Baskicka | 32 | 2 | 6 | 1 | DNF | |||||
Tour de Romandie | 72 | — | — | — | — | |||||
Critérium du Dauphiné | — | — | 51 | 2 | 1 | — | ||||
Tour de Suisse | — | NS | — | — | — | — |
— | Nezúčastnil se |
---|---|
NS | Nejelo se |
DNF | Nedokončil |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jonas Vingegaard na anglické Wikipedii.