Josef Kriehuber | |
---|---|
![]() | |
Narození | 14. prosince 1800, 14. prosince 1801 nebo 15. prosince 1800 Vídeň |
Úmrtí | 30. května 1876 nebo 30. března 1876 Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
Povolání | litograf, malíř a portrétista |
Zaměstnavatel | Matthias Trentsensky |
Ocenění | Řád Františka Josefa (1860) |
Choť | Maria Kriehuber |
Děti | Bedřich Kriehuber Maria Kriehuber |
Funkce | dvorní malíř |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Kriehuber (15. prosince 1800 Vídeň – 30. května 1876 Vídeň) byl rakouský malíř a litograf. Zaměřoval se na figurální, zejména portrétní tvorbu.
Kriehuber byl ve 13 letech přijat do třídy kreslení na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V roce 1818 jako učitel kreslení doprovázel prince Romana Damiana Sanguszka do Polska. V roce 1821 se vrátil do Vídně. Aby získal peníze na studium na akademii a uživil se, stal se jedním z nejpilnějších zaměstnanců litografického nakladatelství Matthias Trentsensky ve Vídni.[1] V roce 1826 se objevily jeho první portréty v tehdy nové tiskové technice litografie, na příní byly ručně koloroané.
V průběhu dalších desetiletí se Kriehuber stal nejvyhledávanějším a nejlépe placeným portrétistou ve Vídni v období biedermeieru. Jeho úspěch pravděpodobně pramenil z jeho mistrovské schopnosti zobrazovat muže jako důležitější a ženy jako krásnější, než ve skutečnosti byli.
S příchodem fotografie Kriehuberova hvězda pohasla. V roce 1860 jako první výtvarný umělec v Rakousku obdržel řád Františka Josefa I.. Poslední roky jeho života byly zastíněny nedostatkem zakázek a chudobou. Zemřel 30. května 1876 ve svém rodišti. Místo jeho posledního odpočinku, nyní hromadný čestný hrob, bylo na vídeňském ústředním hřbitově (11-2-49).