Josef Matěj Navrátil

Josef Matěj Navrátil
Josef Navrátil (obraz J. Čermáka)
Josef Navrátil (obraz J. Čermáka)
Narození17. února 1798
Slaný
České královstvíČeské království České království
Úmrtí21. dubna 1865 (ve věku 67 let) nebo 22. dubna 1865 (ve věku 67 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, ilustrátor a učitel
DětiAntonín Navrátil
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Matěj Navrátil (17. února 1798 Slaný[1][2] – 21. dubna 1865 Praha[3][pozn. 1]) byl český malíř krajin, fresek, dekorací, zátiší a figurálních kompozic.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na rodném domě, Vinařického čp.12/6 ve Slaném

Josef Matěj Navrátil pocházel ze starého českého rodu, jehož příslušníci se psali Nevrátil a okolo roku 1730 přišli do města Slaného z nedaleké vsi Rynholce. Josefův otec František Nevrátil (někdy též Newratjl) byl ve Slaném krejčím. V roce 1800 si dal úředně změnit rodové jméno Nevrátil na Navrátil a později si otevřel dílnu malíře pokojů. [6] Josef Matěj Navrátil se narodil ve Slaném, ale už ve věku tří let se s rodiči přestěhoval do Prahy.[2] Spolu s bratrem Františkem se vyučil u svého otce malířem pokojů a nástěnných obrazů. Oba bratři byli také zapsáni 25. července 1819 na pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl ředitelem prof. Josef Bergler.[7] Školu absolvoval v roce 1823, ale dál se vzdělával, také na četných cestách do zahraničí, zvláště do Švýcarska, ale také do Belgie, Francie, Itálie a Německa.[2] Alpy navštívil poprvé roku 1843 a v následujících letech se sem pravidelně vracel. Během svých cest vytvářel především tužkové studie a teprve v klidu ateliéru pak na základě těchto skic sestavoval z jednotlivých motivů definitivní kompozice.

První obrazy vystavoval v roce 1824 na výstavě pražské Akademie, od roku 1836 pak u Krasoumné jednoty.[7] [6][8]

Kromě volné tvorby provozoval také malířsko-dekoratérskou dílnu. Až do počátku padesátých let jeho činnost byla zaměřená převážně na nástěnnou malbu. Dělal malby v bytech, vilách i zámcích, maloval vývěsní štíty. Jeho nástěnné malby z tohoto raného období zdobí dodnes různé objekty v Praze (včetně Pražského hradu a Poštovního muzea) a zámky v Liběchově[2] (kde zajistil malířskou výzdobu v letech 1838–1854), Ploskovicích, Zákupech, Jirnech (s jeho známým Alpským pokojem) a jinde. Vyzdobil čtyřiadvaceti zátišími výkladní skříně podniku pražského vinárníka a lahůdkáře Chlumeckého v Železné ulici. Namaloval pro něj také na konci padesátých let vývěsní štíty. V padesátých letech se podílel na výzdobě několika církevních staveb v Praze (kaple svatého Kříže na 2. nádvoří Pražského Hradu, kaple Nejsvětější Trojice v Dejvicích, kapitulní síň Křížovnického kláštera).[7][8]

Na císařském zámku v Zákupech při jeho úpravách jako budoucího sídla císaře v letech 1850 – 1853 s pomocí pomocníků vyzdobil 20 pokojů historickými a žánrovými obrazy, ornamenty, alegoriemi.[9][10]

Nástěnnými malbami vyzdobil Josef Navrátil v roce 1847 i tzv. Vávrův mlýn v Praze (v objektu sídlí Poštovní muzeum). Malby v usedlosti Jezerka se nedochovaly.[6]

Jeho věhlas rostl a v roce 1850 se stal předsedou Jednoty výtvarných umělců.[9][8] Začal se více soustředit na malbu závěsných obrazů. V roce 1861 ale musel své aktivní malířské dráhy zanechat, protože částečně ochrnul na následky záchvatu mrtvice. Ztráta syna a zdravotní problémy poznamenaly Navrátilův život, útěchu hledal v alkoholu. Jeho dílny se ocitly v úpadku, musel prodat dům. Živil se podomním obchodem svých drobných obrázků a skic. Dožil v chudobě a osamění. [7][6]

Zemřel roku 1865 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Josef Navrátil byl ženat s Terezií, rozenou Mairanovou (1799–1887), dcerou pražského měšťana a výrobce hedvábí. Narodilo se jim šest dětí, ale jen tři se dožily dospělosti.[6] [11] Druhá dcera Emilie (* 1826) zemřela po porodu.[12] V roce 1859 zemřel ve věku třiceti let jeho syn Antonín, který byl rovněž malířem. Pomáhal svému otci při malířské výzdobě zámků v Zákupech a Ploskovicích.[9][6]

Rodina bydlela nejprve v Dlouhé ulici na Starém městě, v roce 1854 koupil Navrátil dům v Petrské ulici.[7] Byl členem stolové společnosti Nimrodů, která se scházela v pivovaru U Kléblatů a k níž patřil mimo jiné i Josef Jungmann. Navrátilovi udržovali blízké vztahy s rodinou malíře Augusta Piepenhagena.

Posmrtné hodnocení

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Josefa Matěje Navrátila byla jeho díla zapomenuta. Poprvé byla souborně prezentována až v roce 1909 na první výstavě věnované tomuto malíři v Rudolfinu.[9] Díky tomu se tak stala díla Josefa Matěje Navrátila předmětem zájmu historiků umění.[8] Do popředí se dostala jeho zátiší a žánrové obrázky. Inspiroval fotografa Josefa Sudka, který v padesátých letech objevuje jeho malířská zátiší, která reprodukoval nejen pro tisk, ale také sám pro sebe. Nechal se jimi ovlivnit při zaznamenávání kolínské krajiny a po druhé světové válce vytvořil cyklus Zátiší podle Navrátila, 1954.

Památky

[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1900 po něm byla pojmenována ulice ve Slaném (souběžná s Vinařického ulicí, kde je pamětní deska na jeho rodném domě) a v roce 1952 byla pojmenována Navrátilovou ulice poblíž Karlova náměstí v Praze, podle Navrátilova úmrtního domu čp. 1472/II.[13][14]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Navrátilova malířská a dekoratérská dílna se podílela na zakázkách pro zámky v Jirnech, Ploskovicích, Zákupech a Liběchově, na Pražském hradě a v pražských měšťanských domech. Oblíbené byly výmalby stěn s pohledy do krajiny, které vytvářely iluzi pobytu v přírodě. Dalšími náměty výmaleb byly scény z dějin, náboženské motivy nebo divadelní výjevy. Navrátil zavedl i vlastní techniku na principu enkaustiky s krycí klihovou barvou.[15]

J. M. Navrátil byl vynikající krajinář. Velkou oblibu sběratelů si získaly především kvaše s horskými motivy (Alpy, Krkonoše, Šumava).[16] Maloval romantická zákoutí mořských pobřeží, horských a skalních scenérií s vodopády (Vodopád Mumlavy v Krkonoších, 1850-1853)[17], ale také fantastické krajiny a ruiny. V duchu dobového romantismu kladl důraz na vystižení snivé atmosféry horské přírody s velkým citem pro detail.[18] Měl velký smysl pro kolorit, světlo a atmosféru. Jeho miniaturní kvašové krajiny se vyznačují rokokovou, sladce pastelovou barevností růžových, světlezelených a modrostříbrných valérů, jimiž dokázal vystihnout náladu i charakter přírodní scenérie v různých obdobích.[19]

Pro svého přítele Jana Chlumeckého, majitele pražského lahůdkářství U Itala v Železné ulici, namaloval vývěsní štíty, řadu drobných studií (Vařený humr) nebo scénu z vinného sklepa.[20] Nejvíce se však zapsal svými žánrovými obrázky, zátišími a figurálními malbami. Představovaly náměty z ulice, ze společnosti nebo z divadelního prostředí, zachycovaly anonymní pražské figurky při práci, zábavě i odpočinku často s nadsázkou a humornou pointou. Jeho drobné obrazy a skici patří ke klenotům české malby 19. století.[8] Zátiší Navrátil maloval od čtyřicátých let jako nástěnné dekorace v Liběchově a Ploskovicích, v olejomalbě pak především v padesátých letech.

V práci s barevnou skvrnou navázal na světelnou malbu období rokoka. V jeho obrazech dochází k míšení nejrůznějších stylů, byl u nás asi prvním umělcem, který dosáhl uvolněného malířského výrazu blízkého francouzským realistům. Od padesátých let pestrý rokokový kolorit dřívějších prací přešel v tlumené hnědé a zelenošedé tóny a zájem o realisticky podaný přírodní detail byl zdůrazněn pastóznější, strukturovanou malbou. K těmto pracím patřil také žánr Hon na lišku, téma, ke kterému se malíř několikrát vrátil v olejomalbě i v kvaši.[21]

Svým osobitým stylem spojil rokoko s biedermeierem, romantismus s realismem a v drobných žánrových obrázcích, podaných jen několika tahy štětce v bravurním malířském podání (Dáma se závojem, před 1860)[22], předznamenal impresionismus.

Expertizy obrazů

[editovat | editovat zdroj]

Josef Navrátil vytvořil desítky drobných studií - olejomaleb, zejména zátiší, ale málokdy své obrazy podepisoval. Ke znalcům jeho díla patřil historik umění, dr. Václav Vilém Štech, rovněž slánský rodák.

Citát

[editovat | editovat zdroj]
Velikým poučením a překvapením, které otevřelo bohatý pohled do naší minulosti, byla výstava Josefa Navrátila, pořádaná amatéry a sběrateli v Rudolfinu na začátku roku 1909. Znal jsem některé krajinky tohoto zapomenutého umělce, jehož K. B. Mádl celkem odbyl v historickém pohledu na naše umění v Památníku České akademie. Bývaly ozdobou staropražských domácností. Chodil jsem dlouho kolem výlohy Topičova závodu, kde stále nabízena byla jeho veliká krajina. Otec kdysi chtěl koupit toto dílo slánského rodáka – ale stálo sto šedesát korun, sumu přesahující učitelské možnosti.

V. V. Štech [23]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Dílo Josefa Matěje Navrátila
  • V zahradní restauraci (kolem 1850)
    V zahradní restauraci (kolem 1850)
  • Horská krajina u Vyššího Brodu (kolem 1830)
    Horská krajina u Vyššího Brodu (kolem 1830)
  • Čtenářka (1850)
    Čtenářka (1850)
  • Krajina se zříceninou
    Krajina se zříceninou
  • V horách (kvaš na papíru)
    V horách (kvaš na papíru)
  • Slepcův den (Olej na papíru)
    Slepcův den (Olej na papíru)
  • Ruiny (kvaš)
    Ruiny (kvaš)
  • Horská krajina s jezerem (kvaš na papíru, 1843-1855)
    Horská krajina s jezerem (kvaš na papíru, 1843-1855)
  • Hon na lišku (olejomalba, po 1850)
    Hon na lišku (olejomalba, po 1850)
  • Zátiší s pomeranči (olej, 1850)
    Zátiší s pomeranči (olej, 1850)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Tisk uváděl datum úmrtí 22. dubna.[4][5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Josefa Matěje Navrátila farnost Slaný
  2. ↑ a b c d DOBNER, Libor. Slaný: Kapitoly z historie královského města. [s.l.]: Antikvariát Slaný, 2016. ISBN 978-80-270-0639-7. Kapitola Navrátil, s. 90. 
  3. ↑ Matrika zemřelých, sv. Petr, 1857-1873, snímek 223. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  4. ↑ Akademický malíř Navrátil zemřel. Moravská orlice. 1865-04-29, s. 3. Dostupné online. ISSN 1803-117X. 
  5. ↑ Dne 22. dubna zemřel.... Lumír. 1865-05-04, s. 286. 
  6. ↑ a b c d e f VESELÝ, Josef. Malíř pokojů (a olejů). Toulky českou minulostí [online]. Český rozhlas, 2022-06-28 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e LEBROVÁ, Dobromila. Josef Matěj Navrátil, malíř. www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký, 2010-04-21 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e POCHE, Emanuel, a kol. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1975. S. 330-331. 
  9. ↑ a b c d DOBNER, Libor. Slaný: Kapitoly z historie královského města. [s.l.]: Antikvariát Slaný, 2016. ISBN 978-80-270-0639-7. Kapitola Navrátil, s. 91. 
  10. ↑ ŠIMEK MGR, Jiří; RYDYGR ING, Zdeněk; KIRSCHNER, Bernard. Zákupy a okolí na starých pohlednicích. Hostivice: Mgr Petr Prášil, 2010. ISBN 978-80-86914-01-5. Kapitola Úvod, s. 10. 
  11. ↑ Soupis pražských obyvatel, Nawratil Joseph. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  12. ↑ Matrika zemřelých, Týn 1816-1846, snímek 101. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  13. ↑ Policejní přihláška Navrátilovy rodiny
  14. ↑ Praha 1 - území, symboly, ulice, památky, historie. www.praha1.cz [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-19. 
  15. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 129-131
  16. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 109
  17. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 122-123
  18. ↑ Dlábková M, in: Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 114
  19. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 123-126
  20. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 110-115
  21. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 127
  22. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 119
  23. ↑ V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 200–201

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 109-132, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • Toman P., Josef Navrátil, Praha 1919
  • Toman P., Seznam vystavených děl Josefa Navrátila, Rudolfinum Praha 1919
  • Toman P., Josef Navrátil. Jeho život a dílo, Praha 1932
  • Jaromír Pečírka: Josef Navrátil. Mánes - Melantrich, Praha 1940
  • Volavka V., Josef Navrátil, Prameny sv. 36, Praha 1940
  • Jaromír Pečírka: Josef Navrátil, Kolín n. L., 1951
  • Macková O., Krajiny Josefa Navrátila, NG Praha 1960
  • Macková O., a kol., Josef navrátil, obrazy a kresby, NG Praha 1965
  • MACKOVÁ, Olga. Nové poznatky o obrazech Josefa Navrátila. K Výstavě v Kinského paláci 1965. Umění, roč. 14, 1966, č. 3, s. 231-246, obr.
  • V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 56, 91, 125, 134, 200–203, 215, 218, 225, 239
  • Macková O., Josef Navrátil, ZČG Plzeň 1974
  • Josef Navrátil a český romantismus. Katalog výstavy obrazů J. Navrátila a 19 malířů z let 1800–1870. Litoměřice červen–srpen 1987.
  • Janištinová A., Josef Navrátil, Hlinsko 1991
  • LEBROVÁ, Dobromila. Josef Matěj Navrátil, malíř [online]. Senior Tip [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  • VOLAVKOVKOVÁ-SKOŘEPOVÁ, Zdenka. Rod Navrátilů a některé problémy uměleckých počátků Josefa Navrátila. Umění, roč. 16, 1966, č. 4, s. 405-420, obr.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]