Josef Nesvadba

Tento článek je o spisovateli. O plavci pojednává článek Josef Nesvadba (plavec).
MUDr. Josef Nesvadba
Narození19. června 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. dubna 2005 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánípřekladatel, psychiatr, lékař-spisovatel, dramatik, autor sci-fi, psychoterapeut, spisovatel a scenárista
Alma materUniverzita Karlova
Žánrspekulativní fikce
Oceněnízasloužilý umělec
Manžel(ka)Libuše Nesvadbová
DětiBára Nesvadbová (dcera)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Nesvadba (19. června 1926 Praha – 26. dubna 2005 Praha) byl český lékař a spisovatel. V období socialismu byl spolu s Ludvíkem Součkem nejvýznamnějším českým představitelem žánru vědeckofantastické literatury (science fiction). Jeho tvorba pokračovala dále i po sametové revoluci v roce 1989.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do učitelské rodiny, otec byl profesorem na obchodní škole a také matka byla učitelkou. Studia začal na anglickém gymnáziu, z něhož v roce 1941 přešel na gymnázium české. Jako mnoha jiným, i Nesvadbovi zkomplikovala studia na gymnáziu nacistická okupace, maturovat mohl až po válce v roce 1945.

Od 19 let využil znalost angličtiny, začal s prvními překlady. V letech 1945–1950 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, obor psychiatrie – vedle své literární práce byl i významným psychiatrem a patřil k průkopníkům skupinové psychoterapie v Česku. Právě během studia poznal i Ludvíka Součka a oba tvůrci sci-fi se spřátelili. V letech 1949–1950 byl scenáristou v Československém státním filmu. Roku 1950 nastoupil do interny nemocnice v Teplicích, kde pracoval do roku 1952. Pak působil jako vojenský lékař u letectva a v Armádním uměleckém souboru.[1] Od roku 1956 až do odchodu do důchodu v roce 1992 pracoval jako psychoterapeut na psychiatrickém oddělení Fakultní polikliniky v Praze; byl evidován také jako agent StB pod krycím jménem Autor.[2] Kromě překladů z angličtiny psal převážně divadelní hry a povídky – několik jeho povídek bylo i zfilmováno, například Blbec z Xeenemünde (1960) a Tarzanova smrt.

Mnoho svých prací uveřejnil v řadě časopisů (Mladá archa, Generace, Kvart, Mladá fronta, Středoškolák). Spolupracoval na celé řadě filmů (např. Upír z Feratu, Pane, vy jste vdova!) a televizních a rozhlasových seriálů (Bambinot).

Během života hodně cestoval, navštívil Asii (Vietnam, Čína), dva roky strávil v USA. V roce 1983 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl předsedou Sekce pro vědeckofantastickou literaturu při Svazu spisovatel; zastupoval Československo na několika SF kongresech. Byl předsedou české sekce World SF a dvojnásobným nositelem ceny této organizace.[3]

Jeho dcera je spisovatelka Bára Nesvadbová.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Výprava do Oceánie, napsal 1949, premiéra 1950
  • Ocelový kruh
  • Ráno, premiéra 1948
  • Budou žít, premiéra 1949, drama o okupaci
  • Svárov, 1950
  • Tři podpisy, 1954
  • Zásnuby barona Liebiga, úprava starší hry Svárov, premiéra 1956
  • Mimořádná událost, 1956, z vojenského prostředí

Povídkové soubory

[editovat | editovat zdroj]
  • Tarzanova smrt, 1958 – sbírka 13 povídek, většinou non sci-fi, ve kterých výrazně uplatnil své zkušenosti psychiatra; v r. 1966 vyšel v Čs. spisovateli pod tímtéž názvem výbor z předchozích sbírek.
  • Einsteinův mozek, 1960 – povídková sbírka, tentokrát již scifi; obsahuje mj. povídky Einsteinův mozek, Blbec z Xeenemünde, Poslední cesta kapitána Nema, Vynález proti sobě a Ztracená tvář, z nichž Einsteinův mozek, Blbec z Xeenemünde a Ztracená tvář byly zfilmovány
  • Výprava opačným směrem, 1962 – obsahuje další klíčové povídky z Nesvadbovy tvorby (celkem devět), mimo jiné Výprava opačným směrem, Upír Ltd., Jak zemřel kapitán Nemo, Druhý ostrov dr. Moreaua či Anděl posledního soudu; právě povídka Upír Ltd. se stala námětem k filmu Upír z Feratu
  • Poslední cesty kapitána Nema, 1966 – 11 sci-fi povídek spojených postavou kapitána Nema [4]
  • Tři dobrodružství, 1972 – obsahuje novely Případ Zlatého Buddhy (1960), Jak předstírat smrt (1971) a Absolutní stroj
  • Řidičský průkaz rodičů, 1979 – povídkový triptych na motivy rodičovské výchovy, obsahuje povídky Romance v dur, Kojenština a Spasitel – povídka z budoucnosti, použita jako námět k televiznímu seriálu Bambinot
  • Minehava podruhé, 1981 nese podtitulek (nápady starého psychiatra): Psychofikce a obsahuje tři rozsáhlejší povídky: Minehava podruhé aneb Psychoskop Mariana Koldy, Láska aneb Citový kondenzátor Heleny Vávrové a Setkání dalšího druhu aneb Labyrinty Joan Hartlové.

Romány

[editovat | editovat zdroj]
  • Dialog s doktorem Dongem, 1964 – filozoficko-politický román z vietnamského prostředí, groteskní a ironizující prvky
  • Bludy Erika N., 1974 – vědeckofantastický román s detektivní zápletkou; odehrává se na tajemném ostrově v Jaderském moři; mnoho nevysvětlitelných úkazů
  • Tajná zpráva z Prahy, 1978 – román věnovaný globálním problémům, částečně autobiografický; neobsahuje sci-fi motivy, jde spíše o společensko-dobrodružný román; původní rukopis neprošel cenzurou (protože obsahoval motivy invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné vlny emigrací) a Nesvadba ho musel podstatně přepracovat (originální podoba vyšla v r. 1991 pod titulem První zpráva z Prahy)
  • Hledám za manžela muže, 1986 – tento román s podtitulem Druhé tisíciletí neskončí autor charakterizuje jako sexfikci a říká k němu: „s nadsázkou lze říci, že hrdinkami této knížky jsou dvě ženy. Žijí v rozdílných společenských zřízeních, jsou sokyně, ale mají společný problém: nemohou najít přiměřeného partnera.“
  • Peklo Beneš, 2002 – tematizuje alternativní historii, ve které roku 1938 nedošlo k Mnichovské dohodě.

Rozhlasové dramatizace

[editovat | editovat zdroj]
  • Cesta kolem světa za 80 dní od J. Verna, 1962
  • Mimořádná událost, 1956
  • Dialog s doktorem Dongem, 1962
  • Poradna dr. Bílka v seriálu Jak se máte Vondrovi, vysíláno 1977
  • Ukradené fantasie, 1962


Náměty k filmům

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ GOTTHARD, Pavel. Televizní a filmové adaptace próz Josefa Nesvadby [online]. Brno: Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Divadelní fakulta . Janáčkova akademie múzických umění, 2011 [cit. 2023-04-13]. (Magisterská práce). Dostupné online. 
  2. ↑ http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-evidencni-zaznamy
  3. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Nesvadba, Josef, s. 162. 
  4. ↑ Webz.cz: Josef Nesvadba. georgovo.webz.cz [online]. [cit. 2005-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-02-27. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. 
  • Jiří Hoskovec. Literatura prohrává s obrazovými médii. Rozhovor. Psychologie dnes. Praha: Portál, 22. srpna 2001, roč. VII, čís. 9 (září 2001), s. 1, 2. [cit. 2023-03-30]. ISSN 1211-5886. [Rozhovor o procesech spisovatelské práce, souvislostech tvorby s politikou, autorově světonázoru, tématu dvojnictví, typologizaci spisovatele, svazcích StB i perspektivách sci-fi v Česku]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]