Josef Popper-Lynkeus | |
---|---|
Narození | 21. února 1838 Kolín Rakouské císařství |
Úmrtí | 22. prosince 1921 (ve věku 83 let) nebo 21. prosince 1921 (ve věku 83 let) Vídeň Rakousko |
Místo pohřbení | Starý židovský hřbitov ve Vídni |
Povolání | filozof, spisovatel a překladatel |
Rodiče | Abraham Popper[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Popper-Lynkeus (21. února 1838 Kolín[2] – 22. prosince 1921 Vídeň) byl český a rakouský filozof, sociální reformátor a vynálezce. Byl strýcem filozofa Karla Poppera.
Narodil se v Kolíně v Čechách, v židovské rodině.[3] Vystudoval německou techniku v Praze a posléze ve Vídni. Poté pracoval na železnici, avšak od roku 1862 se věnoval jen vynalézání a psaní. Objevil přitom možnost přenosu elektrické energie, ale jeho objev tehdy nevzbudil žádný zájem. K jeho nejdůležitějším vynálezům patřilo zařízení, které zlepšilo pracovní kapacitu kotlů parního motoru, který našel využití zejména v cukrovarnickém průmyslu. Vynalezl též rotační křídlo a povrchový kondenzátor.[4] Spolupracoval s pražským fyzikem Ernstem Machem, byli blízkými přáteli.[5]
Jeho filozofie představovala radikální individualismus.[6] Odmítal ideu veřejného dobra či jakoukoli přínosnost náboženství, některé jeho texty byly proto zabavovány pro rouhačství a přestupky proti veřejné morálce. Odmítal také respektovat moc státu, například jeho právo si vynucovat vojenskou službu. Protože byl kritizován, že jeho názory vedou k anarchismu, rozvratu a neřeší sociální otázky, přišel nakonec roku 1912 s konceptem sociální reformy – každý jedinec měl mít podle něj nárok na byt, šatstvo, jídlo a lékařskou péči od společnosti. Jeho dílo se stalo velmi populární po první světové válce a živě se o něm diskutovalo, zvláště mezi vídeňskými liberály a sociálními demokraty.
Jeho názory na sny ovlivnily Sigmunda Freuda, zejména jeho představu o "cenzorské" instanci ovlivňující snění.[7]
Byl dobrým přítelem génia a vědce Alberta Einsteina, jak se můžeme dočíst v knize “42 hvězd mezi nebem a zemí”, o které se hovoří v dokumentu Českého rozhlasu “Zapomenutí židovští autoři”. [8]