Jovův chrám (Damašek)

Jupiterův chrám
Základní informace
Výstavbaod 1. stol. před n. l.
Materiálkámen
Poloha
AdresaDamašek, SýrieSýrie Sýrie
Souřadnice33°30′41,76″ s. š., 36°18′13,68″ v. d.
Jupiterův chrám
Jupiterův chrám
Jupiterův chrám, Sýrie
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jovův chrám byla stavba antického chrámu, jehož pozůstatky se nacházejí v syrském hlavním městě Damašku. Jeho výstavba začala za vlády prvního římského císaře Augusta,[1] ale dokončen byl až o více než 300 let později během vlády Constantia II.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Aramejský Hadadův chrám

[editovat | editovat zdroj]

Národ Aramejců obýval oblast dnešního Damašku v době železné ještě před nástupem antiky. Nevytvořili společnou říši, ale byli rozptýleni do mnoha drobných království na Blízkém východě.[3] Aramejci uctívali boha bouře Hadada a chrám, jenž mu postavili, byl přímým předchůdcem chrámu pozdějšího, vystavěného Římany.[4]

Není přesně známo, jak chrám vypadal, ale předpokládá se, že jeho architektura nesla pro tuto dobu typické semitsko-kanaánské prvky, a že svým vzhledem mohl připomínat chrám v Jeruzalémě na chrámové hoře. K areálu stavby nejspíše náleželo zdí obehnané nádvoří, uvnitř se nacházela malá místnost pro konání bohoslužeb a součástí byla i výšková konstrukce připomínající věž, která měla symbolizovat boha bouře. V Národním muzeu v Damašku je vystaven jeden z kamenů, který se dochoval z původní stavby.[4]

Římský Jovův chrám

[editovat | editovat zdroj]

Aramejský chrám měl stěžejní význam pro duchovní život ve městě až do roku 64 před n. l., kdy Damašek dobyli Římané. Za jejich vlády bylo rozhodnuto chrám přestavět, rozšířit a zasvětit Jovovi, tedy svému vlastnímu bohovi bouřek a blesků.[5] Návrhem přestavby byl pověřen sochař a architekt Apollodóros z Damašku.[6]

Jupiterův chrám v noci

Nový chrám vzbudil u obyvatel města nadšení. Ti obdivovali jeho architektonické ztvárnění a i skutečnost, že přes impozantní rozměry nové stavby se podařilo v mnoha ohledech zachovat kontinuitu s prvky semitské architektury původního chrámu. Původní obezděné nádvoří zůstalo takřka nedotčeno; v jeho středu stála svatyně s vyobrazením boha Jova.[5] Ve všech čtyřech rozích nádvoří vyrostly mohutné věže. V těch se konaly obětní rituály, což bylo v souladu se starobylými semitskými tradicemi, které předepisovaly vykonávání těchto rituálů na vyvýšených místech.[7]

Rozlehlost celého areálu naznačuje, že význam chrámu v hierarchii náboženských staveb ve městě byl značný.[8] Římský chrám, který se později stal jedním z center Jovova císařského kultu, byl reakcí Římanů na výstavbu židovského chrámu v Jeruzalémě. Přes svůj název však nesloužil pouze jedinému bohu, naopak se zde vyskytovaly projevy synkretismu, když byly konány obřady mnoha různým božstvům uctívaným v této oblasti; např. Hadadovi, Baal-Šaminovi nebo Dušarovi.[9]

V průběhu raného období římské nadvlády byl Jovův chrám často zvelebován a přestavován, protože se duchovním dařilo vybírat štědré příspěvky od bohatých občanů města.[8] Vnitřní nádvoří bylo dokončeno krátce po skončení Augustovy vlády v roce 14 n. l. To bylo posléze obklopeno ještě vnějším dvorcem, jehož součástí bylo i tržiště. Tento vnější prostor byl budován po etapách, jak finanční prostředky dovolovaly, a dokončen byl zhruba v polovině prvního století.[1] Z této doby pochází i monumentální vstupní brána. Na přelomu 2. a 3. století, tedy v době, kdy Římu vládl Septimius Severus, byla tato brána ještě výrazně rozšířena.[10]

Jovův chrám se po svém dokončení ve čtvrtém století stal největším římským chrámem v Damašku a byl velmi obdivován pro svou velikost a krásu.[11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Temple of Jupiter, Damascus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b BURNS, Ross. Damascus: A History. [s.l.]: Psychology Press, 2005. Dostupné online. ISBN 9780415271059. S. 61. (anglicky) [Dále jen Burns 2005]. 
  2. ↑ FINEGAN, Jack. The Archeology of the New Testament: The Mediterranean World of the Early Christian Apostles. [s.l.]: Westview Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780709910060. S. 58–60. (anglicky) [Dále jen Finegan 1981]. 
  3. ↑ ROUX, Georges. Ancient Iraq. [s.l.]: Penguin Books Limited Dostupné online. ISBN 9780141938257. S. 58–59. (anglicky) 
  4. ↑ a b Burns 2005, s. 16
  5. ↑ a b Burns 2005, s. 40
  6. ↑ ABDULKARIM, Maamoun. Apollodoro E la Colonna Traiana a Damasco: Dalla Tradizione Al Progetto. [s.l.]: L'ERMA di BRETSCHNEIDER, 2003. Dostupné online. ISBN 9788882652333. S. 28. (anglicky) 
  7. ↑ Burns 2005, s. 67-68
  8. ↑ a b Burns 2005, s. 62
  9. ↑ Burns 2005, s. 65
  10. ↑ Burns 2005, s. 72
  11. ↑ BOWERSOCK, Glen Warren. Interpreting Late Antiquity: Essays on the Postclassical World. [s.l.]: Harvard University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 9780674005983. S. 47–48. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]