Juan Williams Rebolledo

Juan Williams Rebolledo
Juan Williams Rebolledo v roce 1871
Juan Williams Rebolledo v roce 1871
Rodné jménoJuan Eduardo Williams Rebolledo
Narození1826
Curacaví
Chile Chile
Úmrtí24. června 1910
Santiago de Chile
Chile Chile
Civilní činnostPolitik
Vojenská kariéra
HodnostViceadmirál
SloužilChile Chile
Složka Chilské námořnictvo
VelelVrchní velitel námořnictva
VálkyPrvní tichomořská válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Juan Williams Rebolledo (1826 Curacaví – 24. června 1910 Santiago de Chile) byl chilský námořní důstojník a politik. Proslavil se vítězstvím nad španělskou lodí Virgen de Covadonga během bitvy u Papuda v roce 1865. Roku 1867 byl zvolen do Národního kongresu jako poslanec za Valparaíso.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a služba v námořnictvu před rokem 1865

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1826 v Curacavi v Chile matce Micaelye Rebolledo a Juanovi Williamsovi, anglickému námořníkovi v chilských službách.[1] Do námořnictva vstoupil 18. května 1844 a nalodil se na fregatu Chile. V říjnu téhož roku přešel na plachetnici Magallanes, s kterou absolvoval průzkumné plavby na jihu země. V dubnu 1850 se stal důstojníkem na brigantině Meteoro, a o rok později se vrátil na své původní působiště a pomáhal potlačit povstání chilských liberálů.[2][3]

Začátkem roku 1852 byl jmenován velitelem lodi Infatigable. O tři roky později byl poslán do Anglie, aby zde dohlížel na stavbu korvety Esmeralda; domů se vrátil na konci roku 1856.

1. března 1857 převzal velení brigantiny Ancud, jež prováděla hydrografický průzkum řeky Maullín a souostroví Chiloé. V roce 1860 byl jmenován velitelem lodi Maipú, o rok později byl povýšen na korvetního kapitána a v dubnu 1863 na fregatního kapitána. V září téhož roku mu bylo svěřeno velení Esmeraldy, a účastnil se s ní na příkaz vládní komise vytyčování severních hranic Chile.[4][5]

Bitva u Papuda a pozdější léta

[editovat | editovat zdroj]
Juan Williams Rebolledo (okolo roku 1900)

V roce 1865, kdy během probíhající první tichomořské války k Valparaísu připlula loď španělského admirála Pareja s ultimátem pro chilskou vládu, vyplul Williams se svou lodí z přístavu a zamířil k Chiloé. Později se vrátil na sever, a pokoušel se s Peruánci vyjednat spojení chilské a peruánské flotily. Po neúspěšných jednáních se vrátil k domovským břehům, a rozhodl se útočit na slabší španělská plavidla blokující chilské přístavy. Jakmile se dověděl bližší informace o pohybu nepřátelské lodi Virgen de Covadonga, odplul směrem na jih s cílem napadnout ji. Dne 26. listopadu 1865 se obě plavidla utkala v námořní bitvě u Papuda, a slaběji vyzbrojený španělský škuner byl poražen a zajat s celou posádkou. Po tomto jednoznačném vítězství byl Williams povýšen na kapitána a později velel spojeným chilsko-peruánským námořním jednotkám.[5][3]

Po vypuknutí Druhé tichomořské války mezi Chile, Peru a Bolívií v roce 1879 měla chilská vláda v plánu provést útok na nepřátelská plavidla v Callau. Vrchní velitel námořnictva Williams ale nejdříve započal blokádu přístavu Iquique; ke Callau se vypravil až o něco později, přičemž v samotné blokádě pokračovaly jen zastaralé lodě Esmeralda a Virgen de Covadonga.[6] Ty se 21. května 1879 utkaly s peruánskými plavidly v bitvě u Iquique a u Punta Gruesa, a Virgen de Covadonga zvítězila, ale Esmeralda byla potopena.[1] Krátce poté Williams rezignoval na svou funkci a byl nahrazen kapitánem Galvarino Riverosem.[6]

Poté, co zastával několik různých funkcí v námořnictvu, byl v roce 1890 znovu povýšen na vrchního velitele námořnictva. Na začátku chilské občanské války v roce 1891 zůstal loajální vládě prezidenta José Manuela Balmacedy a po vítězství revolucionářů byl nucen odejít do důchodu. V březnu 1908 pak byl povýšen na viceadmirála. Zemřel 24. června 1910 ve svém sídle v Santiagu.[6]

Politická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Po vítězství u Papuda byl liberály zvolen poslancem za Valparaíso (aniž by se o tento post ucházel), ale do úřadu nenastoupil, jelikož se odmítl vzdát velení námořnictva. Později také odmítl místo na ministerstvu války.[1] V roce 1873 se stal městským radním ve Valparaísu.[3]

Manželka Clara Josefina Naegelé Guetot

Rodina a osobnost

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou byla Clara Josefina Naegelé Guetot, dcera francouzského inženýra Naegelé a Italky Caroliny di Lucca Visconti. S touto inteligentní a hudebně nadanou ženou měl Williams pět dětí; Juan, jeden z jeho dvou synů, zemřel v bitvě u Placilla 28. srpna 1891.[1][3]

Dle Vicuña Mackenny byl Williams Rebolledo „muž se železnou fyzickou silou i morálkou“.[1] Několik dní po Williamsově smrti publikoval politik Alfredo Irarrázaval Zañartu článek, v němž vyprávěl, jak admirál v souladu se svou povahou několik hodin před svým skonem shromáždil rodinné příslušníky a přátele, a připil si s nimi na jejich zdraví.[1]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Byla po něm pojmenována chilská válečná fregata Almirante Williams (FF-19) a dva torpédoborce.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f MARTÍNEZ WILLIAMS, Jaime. A CIEN AÑOS DE SU MUERTE. Un perfil biográfico: Williams Rebolledo con un siglo de distancia. El Mercurio. 27. 6. 2010. Dostupné online [cit. 2023-05-30]. (španělsky) 
  2. ↑ RODRIGUEZ, Juan Augustín. El Vice Almirante Juan Williams Rebolledo [dále jen Rodriguez (1971)]. Revista de Marina. 1. 6. 1971, s. 264. Dostupné online [cit. 2023-05-30]. ISSN 0034-8511. (španělsky) 
  3. ↑ a b c d MORENO, Víctor (a kol.). Biografía de Juan Williams Rebolledo. Buscabiografias.com [online]. 19. 7. 2019 (Aktualizováno 18. 3. 2023) [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ SATER, William F. Williams Rebolledo, Juan (1826–1910). Encyklopedia.com [online]. [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Rodriguez (1971), s. 265.
  6. ↑ a b c Rodriguez (1971), s. 266.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]