Juhan Smuul | |
---|---|
Narození | 18. února 1922 nebo 18. ledna 1922 Koguva |
Úmrtí | 13. dubna 1971 (ve věku 49 let) Tallinn |
Místo pohřbení | Metsakalmistu |
Povolání | básník, spisovatel, novinář, scenárista a politik |
Ocenění | Stalinova cena (1952) Leninova cena (1961) národní spisovatel Estonské SSR (1965) Leninův řád (1967) Řád rudého praporu práce … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
Manžel(ka) | Ita Saks Debora Vaarandi |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Juhan Smuul, vlastním jménem Johannes Schmuul (18. února 1922 Koguva – 13. dubna 1971 Tallinn) byl estonský spisovatel a novinář.
Pocházel z rolnické rodiny z ostrova Muhu, střední školu nedokončil kvůli nemoci. Za druhé světové války sloužil v Rudé armádě. Po válce byl redaktorem periodik Rahva Hääl, Sirp ja Vasar a Pioneer.
V roce 1951 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Estonska, poslancem Nejvyššího sovětu SSSR a od roku 1953 do své smrti zastával funkci předsedy Estonského svazu spisovatelů. Byla mu udělena Stalinova cena (1952), Leninova cena (1961) a titul národního spisovatele Estonské SSR (1965).[1]
Smuulova raná tvorba náleží k socialistickému realismu, později se zaměřil na čtenářsky atraktivní reportáže z cest po světě. Jeho nejpřekládanějším dílem je Ledová kniha, pojednávající o výpravě do Antarktidy. K dobrodružnému žánru patří i prózy Japonské moře, prosinec a Punťa mořeplavec. Sbírka povídek Dopisy ze Sydegate zobrazuje s humorem život na estonském venkově. Smuul je také autorem divadelní hry Lea, odehrávající se za druhé světové války, a satirického monodramatu Plukovníkova vdova. Napsal scénář k úspěšné filmové komedii Suleva Nõmmika Tady jsme.[2]
Byla po něm pojmenována Literární cena Juhana Smuula a v obci Koguva se nachází muzeum věnované jeho tvorbě.