Józef Mackiewicz | |
---|---|
Narození | 1. dubna 1902 Petrohrad |
Úmrtí | 31. ledna 1985 (ve věku 82 let) Mnichov |
Místo pohřbení | Londýn |
Povolání | novinář, spisovatel literatury faktu, spisovatel, prozaik a publicista |
Alma mater | Varšavská univerzita Stephen Báthory University |
Témata | literární činnost a publicistika |
Významná díla | Zbrodnia katyńska w świetle dokumentów |
Ocenění | Řád znovuzrozeného Polska |
Manžel(ka) | Barbara Toporska (od 1939) |
Děti | Idalia Żyłowska |
Příbuzní | Stanisław Cat-Mackiewicz[1] (sourozenec) Kazimierz Orłoś (synovec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Józef Mackiewicz (1. dubna 1902 Petrohrad – 31. ledna 1985 Mnichov) byl polský spisovatel, prozaik a politický komentátor; nejznámější je svými dokumentární romány Nie trzeba głośno mówić ('Není třeba mluvit nahlas'), a Droga donikąd ('Cesta nikam').[2] Byl odpůrcem komunismu a sám sebe definoval jako „antikomunistu podle národnosti“. Zemřel v exilu.
Jeho starší bratr Stanisław Mackiewicz byl také spisovatelem.
O jeho literární dílo se zajímá známý polský profesor Marek Zybura.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Józef Mackiewicz na anglické Wikipedii.