József Kármán

Jószef Kármán
Narození14. března 1769
Losonc, Habsburská monarchie (Horní Uhry)
Úmrtí3. června 1795 (ve věku 26 let)
Losonc, Habsburská monarchie (Horní Uhry)
Místo pohřbeníLučenec
Povoláníspisovatel
Národnostmaďarská
Alma materKrálovská uherská univerzita
Literární hnutípreromantismus
Významná dílaFannin odkaz
RodičeKármán József
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

József Kármán (14. března 1769, Losonc, dnes Lučenec na Slovensku3. června 1795, tamtéž) byl maďarský preromantický spisovatel, nejvýznamnější představitel maďarské sentimentální prózy.[1]

Kármánův hrob v Lučenci

Pocházel z rodiny protestantského faráře. Po studiu v rodném městě studoval od roku 1875 práva v Pešti a poté od roku 1788 ve Vídni, kde prožil krátký milostný vztah s krásnou a výstřední hraběnkou Markovicsovou, manželkou rakouského důstojníka. Jejich německé dopisy byly roku 1760 přeloženy Józsefem Székelym do maďarštiny.[2]

Právnické zkoušky složil v Pozsony (dnes Bratislava) a od roku 1791 působil jako právník v Pešti. Jeho osobní kouzlo a liberální myšlenky (byl jedním z prvních maďarských svobodných zednářů) mu otevřely dveře do nejlepší společnosti ve městě. V roce 1792 založil v Budíně divadlo a roku 1794 první maďarský čtvrtletník Urania, ve kterém vydával svá díla. Časopis však pro malou podporu zanikl po vydání tří čísel.[2]

V roce 1794 se Kármán dostal do kontaktu s organizací uherských jakobínů, ovlivněných myšlenkami Francouzské revoluce. Po porážce jejich povstání odcestoval v dubnu roku 1795 zpět do rodného města, kde zničil tajné dokumenty, které měl v držení. Za nejasných okolností zde 3. června téhož roku zemřel ve věku pouhých dvaceti šesti let. Spekulovalo se o pohlavní chorobě, nebo o sebevraždě z obavy ze zatčení, ale nic z toho není doloženo.[2]

Kármán je zakladatel moderního maďarského prozaického jazyka a stylu, který pozvedl ke skutečnému umění. Je autorem prvního skutečného maďarského románu Fanni hagyományai (Fannin odkaz) z roku 1795, ve kterém zobrazil emoční život a vnitřní svět jeho hrdinky.[1]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Všechny dále uvedené práce autora byly vydány v jeho časopise Urania v letech 1794–1795

  • A nemzet tsinosodása (Zušlechtění národa), rozprava, ve které Karmán požadoval celkové kulturní povznesení maďarského národa z provincionální zaostalosti.
  • A kincásó (Hledač pokladů), jedna z prvních povídek maďarské literatury.
  • Módi (Móda), satirická povídka.
  • Eldorádó, alegorická pověst.
  • Egy új házas levelci (Dopisy novomanželovy) a Szeretet és házasság (Láska a manželství), úvahy o lásce.
  • Fanni hagyományai (1795, Fannin odkaz), sentimentální román napsaný v lyrické próze formou deníků a dopisů jeho hrdinky. Ta žije v chladné rodině panovačného otce a nevlastní matky a ve své osamělosti touží po lásce, která končí tragicky. Hrdinka románu je zbavena možnosti štěstí feudální rodinnou tyranií. Román se vyznačuje velmi jemnou psychologickou analýzou a svou formou navazuje na Rousseauovu Novou Heloisu a Gooethovo Utrpení mladého Werthera, jeho zpracování je však zcela originální. Román vyšel v posledním čísle časopisu Urania a je považován za autorovo nejvýznamnější dílo.[1]
  1. a b c RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 48 s. cnb000160225. S. 169. 
  2. a b c Kármán József – Kulturális Enciklopédia

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]