Jü Čchien
| Jü Čchien | |
|---|---|
 Jü Čchien v úřednické róbě | |
| ministr vojenství | |
| Ve funkci: 1449 – 1457 | |
| Panovník | Ťing-tchaj |
| Předchůdce | Kchuang Jie |
| Nástupce | Wang Ťi |
| Narození | 1398 Čchien-tchang, Chang-čou |
| Úmrtí | 1457 |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Místo pohřbení | Tomb of Yu Qian |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Alma mater | ťin-š’ (1421) |
| Náboženství | konfucianismus |
| Commons | Yu Qian |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jü Čchien (čínsky pchin-jinem Yú Qiān, znaky zjednodušené 于谦, tradiční 于謙; 1398–1457) byl čínský státník a básník, v letech 1449–1457 ministr vojenství vlády říše Ming. Za císaře Jing-cunga pracoval na ministerstvu vojenství, nakonec ve funkci náměstka ministra. Vynikl v tchumuské krizi, kdy se postavil do čela obrany proti Mongolům a byl povýšen na místo ministra vojenství. Následujících osm let zůstal nejvlivnějším členem vlády nového císaře Ťing-tchaje. V lednu 1457 se k moci vrátil Jing-cung, který Jü Čchiena neprodleně popravil.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Jü Čchien používal zdvořilostní jméno Tching-i (čínsky pchin-jinem Tíngyì, znaky 廷益), pseudonym Ťie-an (čínsky pchin-jinem Jiéān, znaky zjednodušené 节庵, tradiční 節庵). Obdržel posmrtné jméno Čung-su (čínsky pchin-jinem Zhōngsù, znaky zjednodušené 忠肃, tradiční 忠肅).
Život
[editovat | editovat zdroj]Jü Čchien pocházel z čeťiangského Čchien-tchangu, dnes součásti Chang-čou, narodil se roku 1398. Po studiích konfucianismu úspěšně prošel všemi stupni úřednických zkoušek, roku 1421 složil nejvyšší, palácové, zkoušky a získal hodnost ťin-š’. V první polovině 20. let působil v kontrolním úřadu jako vyšetřující cenzor ťien-čcha jü-š’, později pracoval v kontrolním úřadu, působil jako koordinátor sün-fu pro Che-nan a Šen-si a na ministerstvu vojenství říše Ming, nakonec ve funkci náměstka ministra.
Začátkem září 1449 byl mingský císař Jing-cung v čele armády poražen Mongoly u Tchu-mu a padl do zajetí. V bitvě zahynulo množství generálů a hodnostářů, včetně ministra vojenství Kchuang Jie. Jü Čchien se jako nejvýše postavený úředník ministerstva vojenství po bitvě chopil iniciativy, postavil se proti ústupu vlády z Pekingu do Nankingu, zorganizoval obranu města a 7. září byl jmenován ministrem vojenství,[1] přičemž fakticky stanul v čele vlády. Patřil ke skupině úředníků a eunuchů, kteří v polovině září 1449 prosadili jmenování Jing-cungova mladšího bratra císařem (císař Ťing-tchaj). V Ťing-tchajově vládě zaujal pozici nejmocnějšího muže. V letech 1454–1455 onemocněl a ztratil velkou část svého vlivu, zůstal však ministrem až do ledna 1457.[2] V lednu 1457 se státním převratem vrátil na trůn Jing-cung, který ihned popravil přední stoupence svého předchůdce, včetně Jü Čchiena.
Vedle úřední kariéry proslul i jako básník, patrně nejvýznamnější osobnost své generace.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HEER, Ph. de. The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü. Leiden: Brill, 1986. 226 s. ISBN 9004078983, ISBN 9789004078987. S. 22. (anglicky) [Dále jen Heer].
- ↑ TWITCHETT, Denis C.; GRIMM, Tilemann. The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Twitchett, Grimm]. ISBN 0521243327. S. 305–342, na s. 333. (anglicky)
- ↑ BRYANT, Daniel. Poetry of the Fifteenth and Sixteenth Centuries. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 399–409, na s. 401. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jü Čchien na Wikimedia Commons
