Каховське водосховище Kachovská přehrada | |
---|---|
![]() Poloha přehrady na mapě | |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | ![]() |
Oblasti | Chersonská, Dněpropetrovská, Záporožská |
![]() ![]() | |
Zeměpisné souřadnice | 47°30′ s. š., 34°15′ v. d. |
Rozměry | |
Rozloha | 2155 km² |
Délka | 230 km |
Šířka | 25 km |
Objem | 18,2 km³ |
Max. hloubka | 36 m |
Ostatní | |
Typ | přehradní nádrž |
Nadm. výška | 44 m n. m. |
Pobřeží | 896 km |
Přítok vody | Dněpr |
Odtok vody | Dněpr, Severokrymský kanál |
Ostrovy | Chortycja |
Sídla | Marhanec, Nikopol, Nova Kachovka, Kachovka, Kam'janka Dniprovska, Beryslav, Enerhodar, Záporoží |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kachovská přehrada (ukrajinsky Каховське водосховище) je zničená přehradní nádrž na řece Dněpr na jižní Ukrajině, součást dněperské kaskády; někdy též přezdívaná Kachovské moře. Leží na území Chersonské, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti. Hráz spolu s Kachovskou hydroelektrárnou byla vybudována v roce 1956. Během rusko-ukrajinské války, v noci na 6. června 2023, došlo k jejímu protržení, přičemž byla zničena i elektrárna. Přehradní jezero před poškozením hráze mělo rozlohu 2155 km². Bylo 230 km dlouhé a maximálně 25 km široké. Průměrná hloubka byla 8,4 m a maximální 36 m. Mělo objem 18,2 km³. Teplota vody v létě byla až +24 °C. Voda zde zamrzá koncem listopadu až začátkem prosince, rozmrzá v polovině února až začátkem března. Tloušťka ledu je 17–37 cm. V červenci až srpnu dochází k „vodnímu květu“, který pokrývá až 80–95 % vodní plochy.
Během ruské invaze na Ukrajinu dne 6. června 2023 došlo zřejmě v důsledku exploze k protržení tělesa hráze. Firma Ukrhidroenerho uvedla, že „v důsledku detonace uvnitř strojovny byla Kachovská vodní elektrárna úplně zničena. Zařízení nemůže být obnoveno.“ Ukrajinské úřady nařídily okamžitou evakuaci obyvatel v ohrožených oblastech na pravém břehu řeky pod přehradou.[1][2] Mychajlo Podoljak, poradce ukrajinského prezidenta Zelenského, uvedl s odvoláním na informace rozvědky, že přehradu vyhodila do povětří ruská 205. motostřelecká brigáda.[3] Neověřené informace říkají, že odstřelení přehrady Rusové plánovali, ale vinou chyby vojáků na nízké úrovni velení se jim nepodařilo dodržet naplánovaný čas.[4] Snímky společnosti Maxar ukazují, že jen několik dní před protržením se na přehradě zhroutila část silnice.[5] V nádrži byl také vysoký stav vodní hladiny, nejvyšší za 30 let.[6] Voda se rozlévala přes vršek přehrady, která neměla dostatek otevřených stavidel, aby zvládla průtok. Rusko, které přehradu kontrolovalo, mělo od listopadu roku 2022 otevřeno jen několik z celkově 28 stavidel.[7] Toto vedlo ke spekulacím, že přehrada mohla zkolabovat sama, ale záznamy seismických stanic potvrzují, že došlo k explozi v době, kdy se předpokládá, že se přehrada zhroutila.[7]
K explozi na Kachovské přehradě došlo již 11. listopadu 2022 během stahování vojsk Ruské federace z Chersonské oblasti. Explozi zachytila bezpečnostní kamera.[8] Satelitní snímky firmy Maxar následně potvrdily, že část mostního dílu po explozi zcela chybí.[9]
Přehradní jezero za hrází Kachovského hydrouzlu bylo naplněno v letech 1955–1958 a svou rozlohou bylo druhým největším na Ukrajině (po Kremenčucké přehradě). Úroveň hladiny kolísala v rozsahu 3 m. Přehrada regulovala sezónní a částečně i dlouhodobé kolísání průtoku. Odtékal z ní kromě Dněpru ještě Severokrymský kanál.
Na pobřeží leží města Marhanec, Nikopol, Nova Kachovka, Kachovka, Beryslav, Kam'janka Dniprovska a Enerhodar; jezero zasahuje až k Záporoží, kde okolo ostrova Chortycja pod jeho vodami zanikly obávané peřeje, od kterých město odvozuje svůj název (Za porihy – „za peřejemi“).
Při budování přehrady zanikla některá sídla.
Výstavba přehrady vytvořila hlubokovodní vodní cestu na dolním toku Dněpru. Bylo zde rozvinuté rybářství (candáti, kapři, cejni). Kachovská vodní elektrárna měla výkon 350 MW a průměrnou roční výrobu 1,4 mld kWh.[10] Severokrymský kanál sloužil k zavlažování suché oblasti severního Krymu a jeho zásobování vodou.