Kamenice nad Lipou

Kamenice nad Lipou
Měšťanské domy na náměstí
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Kamenice nad Lipou
Obec s rozšířenou působností	Pelhřimov (správní obvod)
Okres	Pelhřimov
Kraj	Vysočina
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°18′11″ s. š., 15°4′31″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 723 (2024)[1]
Rozloha	31,54 km²[2]
Nadmořská výška	563 m n. m.
PSČ	394 70
Počet domů	978 (2021)[3]
Počet částí obce	8
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	12
Kontakt
Adresa městského úřadu	nám. Čsl. armády 52 394 70 Kamenice nad Lipou [e-mail]
Starosta	Tomáš Tesař
Oficiální web: www.kamenicenl.cz
Kamenice nad Lipou
Další údaje
Kód obce	548111
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamenice nad Lipou (německy Kamnitz an der Linde) je město v okrese Pelhřimov. Nachází se na Českomoravské vrchovině při řece Kamenici, na trase úzkokolejné tratě Obrataň – Jindřichův Hradec. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Žije zde přibližně 3 700^[1] obyvatel.

Název města

V letech 1267 až 1268 bylo město uváděno jako civitate in Camenitz, dále bylo město uváděno jako: Kamenice u lipky (1541), České Kamenice (1652), Hražené Kamenice (1694). Podle Johanna Gottfrieda Sommera a Antonína Profouse má město přídomek „nad Lipou“ podle ohromné lípy.^{[pozn. 1] [4]} V německy psaných dokumentech je někdy používán název Kamenitz an der Linde.^[5]

Historie

Kamenický zámek

Předpokládaný vznik města jako osady při hradu je kladen na počátek 13. století. Roku 1248 zřejmě došlo zasazení památné lípy, ale první písemné doklady o městě, které jej dokládají jako město poddanské, jsou až z roku 1267. Prvními doloženými majiteli kamenického panství pak byli příslušníci rodu Benešoviců (1312–1389), z nich vynikl Dobeš z Bechyně, věrný straník královny Elišky a rádce jejího syna krále Karla IV., který postavil na vrchu Bradlo kapli sv. Máří Magdaleny a zřídil při ní poustevnu. Poslední členem rodu Benešovců a majitelek panství byl Zbyněk, synovec jihočeského myslitele Tomáše ze Štítného. Roku 1397 začal na Kamenicku působit Jan Sezima z Ústí, který na přímluvu své manželky Anny z Mochova, ctitelky kalicha, poskytl útulek na svém Kozím hrádku Janu Husovi. Posléze se stal majitelem panství umírněný utrakvista Menhart II. z Hradce, který jej hájil proti radikálním husitům: v bitvě u Kamenice 31. října 1425 byl poražen oddíly spojeného táboritsko-sirotčího husitského svazu pod velením Bohuslava VI. ze Švamberka.^[6] Po skončení husitských válek král Zikmund Lucemburský zapsal kamenické panství Janu mladšímu z Ústí.

Mezi roky 1452(?) až 1466 byla Kamenice ve vlastnictví Jindřicha ze Stráže, nejvyššího hofmistra království Českého (od roku 1458). Kameničtí občané tehdy získali práva, v jejichž celku jsou pravděpodobně obsažena také starší práva táborská (1462). Kamenici získal Jindřich pravděpodobně jako dědictví po svém příbuzném Janovi z Ústí na Kamenici, jejich příbuzenský vztah je ale nejasný. Jindřich sám hovoří o Janu Ústském jako o svém strýci (tento výraz ovšem nelze chápat v dnešním slova smyslu). Mezi roky 1476–1497 pak šlo o vládu Jana ze Šelmberka, nejvyššího kancléře Českého království, a kameničtí občané opět získali řadu výsad a práv. Poté byla Kamenice prodána Leskovcům, kteří zde pobývali až do roku 1545, kdy se po dědických sporech a rozdělení panství stali pány města na 76 let Malovcové. Jan Malovec přestavěl v letech 1580–1583 dosavadní hrad na renesanční zámek.

V období stavovského povstání se díky sňatku s Annou Magdalenou Malovcovou stal majitelem panství Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť, hejtman Bechyňského kraje, který se zúčastnil stavovského povstání proti Ferdinandovi II. Štýrskému. Proto mu byl roku 1622 veškerý majetek zabaven a panství o rok později koupil Jindřich Paradies z Escheide, původem Španěl. Sedmdesátiletá vláda Paradiesů byla vládou utlačovatelů, Kameničtí přišli téměř o všechny výsady a práva získaná od dřívějších majitelů a tím i o hlavní zdroje příjmů (např. vaření piva). Poslední z Paradiesů Martin de La Saga dosáhl dokonce vymazání těchto výsad ze zemských desek. Své spory s poddanými vyřešil prodejem Kamenice Hartigům. Kameničtí pokračovali v soudní při proti Esaiáši z Hartigů, kterou ukončilo vydání císařského patentu zvaného Pardon roku 1695, čímž jim mocnář odpustil a vrátil jejich práva.

Roku 1740 se panství se ujala hraběnka Marie Terezie z Golčů, rozená Hartigová. V roce 1758 nechala malovat obraz pro hlavní oltář v kostele Všech svatých, dále roku 1759 provedla větší oprava zámku na jeho jižní straně a současně nechala zřídit kašnu před pivovarem. V roce 1765 byla na náměstí postavena socha sv. Václava a na vrchu Melíšku, kde se mezi lety 1720–1736 kopala stříbrná ruda, postavena křížová cesta.

Po pánech Vratislavu z Mitrovic a Ubellim pak koupil zámek jeho správce Jan Nádherný, zakladatel železodílen (hamrů). Za něho byla stavěna nová radnice. V roce1805 Jan Nádherný prodal Kamenici hraběti Františku Sickingenovi, který ji o rok později prodal měšťanu Janu Rilkemu (příbuzný básníka Rilkeho), který ji držel až do roku 1811. Dalším významnějším majitelem byl hrabě Rey, který Kamenici získal roku 1821 a který postavil novou školu a vysázel břízy podél silnice směrem k Bradlu. Posledními majiteli města Kamenice byla rodina vídeňského bankéře Jana Jindřicha Geymüllera. Nová vrchnost dala přestavět zámek a o město se velmi dobře starala. Jan Jindřich Geymüller-Falkner (1781–1848) ji roku 1835 předal svému bratranci Jakubu Rudolfovi (1813–1896, otec Jakuba, Jan Jindřich Geymüller 1754–1824).

Z hlediska hospodářského vývoje je nutné uvést, že v roce 1839 byla v jednom z křídel zámku zřízena dílna na krumplování vlny, kde bylo zaměstnáno 200 až 230 dělníků, ale už roku 1842 dílna zanikla. Později byla v roce 1875 ve Včelničce založena Antonínem Rücklem (4. prosince 1840 Ostrov-Cyránov, okres Kutná Hora – 13. listopadu 1930 Nová Huť pod Nižborem) sklárna. Roku 1906 byla do provozu dána úzkokolejná trať vedoucí z Obrataně přes Kamenici nad Lipou do Jindřichova Hradce, která měla zajistit rozvoj kraje a spojení města se světem. Roku 1923 se zámku ujal Richard Rudolf Geymüller (1894–1965) a spravoval ho až do roku 1945, kdy mu byl majetek vyvlastněn. Po konfiskací kamenického zámku zde došlo v roce 1946 ke zřízení dětské ozdravovny. V roce 1960 byl zrušen okres Kamenice nad Lipou.

Části města

Kamenice nad Lipou má osm části, které leží na dvou katastrálních územích (všechny kromě Pravíkova na k. ú. Kamenice nad Lipou):

• Kamenice nad Lipou
• Antonka
• Březí
• Gabrielka
• Johanka
• Nová Ves
• Pravíkov
• Vodná

Od 1. ledna 1974 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Rodinov, od 1. ledna 1974 do 31. prosince 1991 Lhota, od 1. července 1975 do 31. prosince 1991 Vlasenice a od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 také Včelnička.^[7]

Školství

• Mateřská škola se speciálními třídami Kamenice nad Lipou
• Základní škola Kamenice nad Lipou
• Základní umělecká škola Kamenice nad Lipou

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kamenici nad Lipou.

Lipovokamenický zámek

• Dominantou města je renesanční zámek přestavěný roku 1583 z původního hradu.^[8] Je to jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, jejíž jižní křídlo je dvoupatrové, zámecké nádvoří je lemováno otevřenými arkádami. Kolem zámku se nachází anglický park se starou lípou (viz Lípa v Kamenici nad Lipou), podle které město dostalo přídomek ke svému názvu. Její stáří je odhadováno na 800 let. V roce 1824 jí srazil korunu blesk. Zámek je od konce roku 1998 ve správě Uměleckoprůmyslového musea v Praze a od července 2004 je přístupný veřejnosti.^[9] Od roku 2006 se na zámku koná v době letních prázdnin týdenní festival hraček z přírodního materiálu Hračkobraní.
• Na vrchu Bradlo při jižním okraji města je lesní hřbitov s kaplí sv. Máří Magdaleny zbudované roku 1348. Cesta k ní je lemována kamennou křížovou cestou z roku 1765, která sem byla v roce 1806 přesunuta z vrchu Kalvárie (nyní Melíšek). Kaple přestavována v letech 1554, 1595 a 1840. Od roku 1785, kdy byl zrušen nařízením císaře Josefa II. městský hřbitov u kostela, se stala kostelem hřbitovním. Pod ní byla baronem zbudována rodinná hrobka Geymüllerů – posledních vlastníků kamenického velkostatku. V roce 1937 byly v kapli objeveny nezřetelné fresky.
• Kostel Všech svatých pochází ze 13. století. Po stavbě věže roku 1707 zůstal hlavní vstup do kostela – raně gotický portál, pouze jako vstup z kostela do podvěží. Hlavní vstup je nyní ze severní strany. Výška kostelní věže dosahuje téměř 50 m (zdivo od základu pod římsy střechy 26,15 m, velká báň až pod kříž 20,75 m, samotný železný kříž 2,90 m). Kostel vyhořel v letech 1560, 1721, 1794, 1819. Roku 1848 byly vysázeny okolo kostela lípy. Nové zvony byly ulity u Laetitie Dytrychové v Brodku u Přerova a zavěšeny v roce 1977. Hodiny z roku 1940 jsou od firmy Heinz z Prahy. Obraz na hlavním oltáři pochází z roku 1862, je namalován podle obrazu od Josefa Kramolína, autorem obrazu je Bedřich Kamarýt.^[10]
• Křížová cesta vznikla roku 1765. Původně vedla na vrch Kalvárii (dnes Melíšek). Zhotovil ji kameník Martin Brož z Jindřichova Hradce na objednávku hraběnky Marie Terezie z Golčů. Po zrušení kaple (zbořena 1807) na Kalvárii byla křížová cesta roku 1806 přemístěna na vrch Bradlo. Rekonstruována byla v letech 1991–93.
• Socha svatého Václava z roku 1765 stála původně v dolní části náměstí ČSLA – zadala opět Marie Terezie z Golčů. Po renovaci (1822) byla socha přestěhována do horní části
• Židovský hřbitov z roku 1803 na vrchu Antonka (1049 m², dochováno přes 200 náhrobků, bronzová deska se jmény obětí holocaustu), 1500 m východně z náměstí.
• úzkokolejná železniční trať Jindřichův Hradec – Kamenice nad Lipou – Obrataň – turistická atrakce s letním provozem parního vlaku. Její rozchod je 760 mm.
• Budovy obchodní Masarykovy třídy od nádraží k náměstí

Osobnosti

• František Jaroslav Vacek Kamenický (1806–1869), český kněz, spisovatel a básník (U panského dvora)
• Alois Epstein (1849–1918), český lékař židovské národnosti, pediatr světového významu
• Jakub Alois Jindra (1853–1908), buditel dobrovolného hasičstva a učitel
• Vítězslav Novák (1870–1947), český hudební skladatel
• Stanislav Provázek (1875–1915), šlechtic z Lanova, spoluobjevitel bacilu tyfu, pohřben v Kamenici nad Lipou
• Marie Galimberti, roz. Provázková (1880–1951), šlechtična z Lanova, malířka, pohřbena v Kamenici nad Lipou
• Jindřich Vacek (1889–1946), český hudebník a skladatel

Zajímavosti

• Ve městě jsou dva pivovary:
  • Pivovar Kamenice s.r.o. (2016)^[11][12]
  • Pivovar Kokeš (2011)^[13]
• Na náměstí Čsl. Armády se natáčel film Martin a červené sklíčko a v okolí města snímek Jízda.

Fotogalerie

• 
  Hotel U Lípy na náměstí
• 
  Lipovokamenický zámek
• 
  Základní umělecká škola a kaple sv. Jana Nepomuckého
• 
  Parní vlak na kamenickém nádraží
• 
  Budova bývalé pošty
• 
  Lesní hřbitov na vrchu Bradlo
• 
  Kostel z Vackovy ulice
• 
  Makovice věže zámku s atributy erbu Geymüllerů
• 
  Kaple z roku 1348 na vrchu Bradlo
• 
  Husovo náměstí se základní školou
• 
  Bývalá jatka

Odkazy

Poznámky

1. Město leží na potoce s názvem „Kamenice“.

Reference

1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
5. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 24.06.11. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
6. Obec Častrov - oficiální web obce. www.castrov.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-25. 
7. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 480, 282, 284, 604.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
8. http://www.kamenicenl.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=6257&rd=0&id_ktg=6722
9. http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=174&id=5
10. Jiří ČERNÝ: Mons. Bedřich Kamarýt – kněz, malíř, spisovatel, Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 2001, roč. 28, 3, s. 271.
11. Pivovar v Kamenici nad Lipou sedmdesát let chátral. Nový majitel ho zrekonstruoval k nepoznání. www.stavebnictvi3000.cz [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
12. Pivovar. www.pivovar-kamenice.cz [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
13. Pivovar Kokeš [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 

Literatura

• Kolektiv autorů: Toulavá kamera 4.Freytag & Berndt a Česká televize, 2007
• Jan Šimák: Dějiny farnosti Kamenice nad Lipou. Farnost Kamenice nad Lipou, 2000

Související články

• TJ Slovan Kamenice nad Lipou
• Římskokatolická farnost Kamenice nad Lipou

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Kamenice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Kamenice nad Lipou v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Autoritní data	Biblio: 292b70e1-6854-4a93-9857-1ab9f8743e1b, 881bf50f-58ab-4abe-b66f-2fb83ef88999, 8d72ea36-a25b-4172-8942-687572fc45f6 NKC: ge129515 GND: 4627486-8 MBAREA: dd81e143-1d25-4c30-8a63-083764c9dbd3

Portály: Česko | Geografie