Kanicovití | |
---|---|
Kanic obrovský (Epinephelus lanceolatus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
Řád | ostnoploutví (Perciformes) |
Nadčeleď | Percoidea |
Čeleď | kanicovití (Serranidae) Swainson, 1839 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kanicovití (Serranidae) jsou čeleď ryb z řádu ostnoploutví (Perciformes). Dělí se na tři podčeledi: Anthiinae, Epinephelinae a Serraninae.[1] Ty zahrnují několik desítek rodů s českým názvem kanic a bradáč.[2] Někteří zástupci kaniců mohou dosahovat délky těla až 3 m a hmotnosti až 400 kg. Kanicovití patří mezi významné rybolovné a akvarijní druhy.
Kanicovití se vyznačují značnými rozdíly ve vzhledu a velikosti těla. Zástupci podčeledi Anthiinae jsou spíše malí, s pestrým zbarvením.[3] Jejich nejmenším zástupcem je kanic trpasličí (Plectranthias longimanus), jenž na délku měří pouhé 3 cm.[4] Někteří velcí kanici z podčeledi Epinephelinae naopak mohou dosahovat maximální délky těla až 3 m a hmotnosti až 400 kg.[1]
Typickými znaky čeledi jsou: tři trny na skřelové kosti, ktenoidní šupiny a úplná postranní čára. Kanicovití rozvíjejí pouze jednu hřbetní ploutev, u některých druhů mírně vykrojenou mezi trnitou částí, již tvoří 7 až 13 trnů, a částí tvořenou měkkými paprsky.[4] Ocasní ploutev má obvykle zaoblený tvar, u některých druhů je uťatá, případně poloměsíčitá; zřídka rozeklaná.[1] Výrazným znakem mnohých kaniců jsou jejich čelisti. Špička horní čelisti zůstává viditelná, i pokud ryba zavře tlamu, dolní čelist pak z profilu přes horní čelist přesahuje.[3]
Kanicovití se, v závislosti na druhu, vyskytují na velkém množství různých stanovišť v tropických a mírných mořských, brakických, a dokonce i sladkých vodách, od mělčin až po hloubky přesahující několik stovek metrů. Množství druhů je spojováno s korálovými a skalnatými útesy, úkryt jim poskytují různé jeskyně a štěrbiny. Jiní kanicové žijí v písčitých či suťovitých oblastech, v porostech mořské trávy, řas anebo v mangrovech. Zástupci podčeledi Anthiinae se naopak pohybují nad hlubokými svahy a vrcholky útesů.[3]
Zástupci podčeledi Anthiinae se živí většinou drobnými korýši a rybími jikrami. Velcí kanicové představují naopak mohutné vodní predátory jiných ryb či hlavonožců, v dospělosti nemají přirozené nepřátele. Někteří zástupci podčeledi Epinephelinae (tribu Grammistini) se proti predátorům brání vylučováním kožního toxinu.[1][3] Někteří kanicové, jako jsou druhy rodu Serranus, se vyznačují hermafroditismem, samčí a samičí pohlavní žlázy však v takovém případě bývají funkční jenom po určitou část životního cyklu. Ryba tedy stráví část života jako samice, část života jako samec (protogynní hermafroditismus[1]).[4]
Podle [2]