Kapara

Jak číst taxoboxKapara
alternativní popis obrázku chybí
Kapara trnitá (Capparis spinosa)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrukvotvaré (Brassicales)
Čeleďkaparovité (Capparaceae)
Rodkapara (Capparis)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Australský stromovitý druh Capparis mitchellii

Kapara[1][2] (Capparis), česky též kaparovník,[3] je rod rostlin z čeledi kaparovité. Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy a poměrně nápadnými květy s dlouhými tyčinkami. Plodem je bobule. Rod zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 143 druhů, rozšířených ve Starém světě od tropů po teplé oblasti mírného pásu. Americké druhy byly přeřazeny do rodu rozklan (Morisonia). Nakládaná poupata středomořské kapary trnité neboli kapary jsou oblíbenou pochutinou. Podobně jsou využívány i některé jiné druhy. Řada zejména asijských druhů je využívána v asijské medicíně.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Kapary jsou stálezelené nebo řidčeji opadavé, vzpřímené nebo poléhavé keře, malé stromy nebo šplhavé liány. Odění je tvořeno jednoduchými, hvězdovitými nebo šupinovitými chlupy. Listy jsou jednoduché, střídavé, spirálně nebo dvouřadě uspořádané, řapíkaté až téměř přisedlé, bylinné až kožovité, celokrajné. Palisty bývají přeměněné v přímé či prohnuté párové trny, případně jsou štětinovité nebo mohou chybět. Květy jsou dvoustranně souměrné, oboupohlavné, uspořádané v úžlabních či vrcholových květenstvích různých typů (zejména hrozny, chocholíky nebo okolíky) nebo řidčeji jednotlivé. Kalich je čtyřčetný, volný nebo na bázi srostlý. Vnější dva lístky bývají dužnaté, vypouklé až člunkovité a obklopující zbývající květní části, spodní se někdy stává vakovitým. Vnitřní dva kališní lístky bývají tenké. Koruna je složená ze 4 převážně obvejčitých a opadavých lístků, z nichž vnější dva bývají spojené a na bázi vytvářejí prohlubeň, v niž se shromažďuje nektar. Tyčinek může být 7 až mnoho a mají dlouhé nitky, zpravidla přesahující korunní lístky. Semeník spočívá na dlouhém gynoforu, dosahujícím přibližně délky tyčinek. Obsahuje jedinou komůrku s několika až mnoha vajíčky a nese přisedlou bliznu. Plodem je kulovitá až elipsoidní, u většiny zástupců nepukavá bobule spočívající na protáhlém nebo ztlustlém gynoforu. Obsahuje 1 až mnoho ledvinovitých až téměř hranatých semen uložených v dužnině.[4][5][6]

  • Neobvyklý drobnolistý druh Capparis rotundifolia
    Neobvyklý drobnolistý druh Capparis rotundifolia
  • Párové trny vzniklé přeměnou palistů
    Párové trny vzniklé přeměnou palistů
  • Květ Capparis cleghornii
    Květ Capparis cleghornii
  • Květ kapary krvavokvěté (Capparis decidua)
    Květ kapary krvavokvěté (Capparis decidua)
  • Capparis loranthifolia s plody
    Capparis loranthifolia s plody

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod Capparis je největším rodem čeledi kaparovité. Zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 143 druhů, které jsou rozšířeny v teplejších oblastech Starého světa od tropů po teplé oblasti mírného pásu. Areál zahrnuje Středomoří, v podstatě celou Afriku, Madagaskar, Arábii, jihozápadní a Střední Asii, Indický subkontinent, Mongolsko, jižní Čínu, Indočínu, jihovýchodní Asii, Papuasii, Tichomoří a Austrálii. Chybí na Tasmánii a Novém Zélandu. V Evropě roste jediný a velmi variabilní druh, kapara trnitá (Capparis spinosa), rozšířený od západního Středomoří až po Mongolsko a Indii a zastoupený i na Nové Guineji a Filipínách. V České republice neroste.[7] Centrum druhové diverzity je v Indočíně, významný počet druhů roste také v Indii, Číně, jihovýchodní Asii a Austrálii.

Pohledný běláskovitý motýl Prioneris sita z jižní Indie a Srí Lanky

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy kapar jsou opylovány zejména včelami, lišaji nebo netopýry.[5] Na listech se živí housenky celé řady druhů běláskovitých motýlů, v Evropě běláska zelného (Pieris rapae), v tropické Asii a Africe řada druhů rodu Colotis a Leptotia, v tropické Asii dále Appias lyncida, Cepora nadina, C. nerissa, Hebomoia glaucippe, Ixias marianne, I. pyrene, Pareronia ceylanica, P. valeria, Prioneris clemanthe, P. sita, P. thestylis a četné jiné, v Africe Anaphaeis java, Belenois calypso a Pseudanaphaeis gidica.[8]

  • Vajíčka běláska zelného na listu kapary trnité
    Vajíčka běláska zelného na listu kapary trnité
  • Drvodělka Xylocopa olivieri na květu kapary trnité
    Drvodělka Xylocopa olivieri na květu kapary trnité
  • Housenka běláska Colotis euippe na listu Capparis sepiaria
    Housenka běláska Colotis euippe na listu Capparis sepiaria

Obsahové látky a jedovatost

[editovat | editovat zdroj]

V kaparách byla zjištěna přítomnost poměrně pestré palety různých obsahových látek, mezi nejvýznamnější náležejí zejména alkaloidy, flavonoidy a glukosinoláty. Alkaloidy jsou v největším množství přítomny v kořenech a také v kůře. U kapary trnité bylo zjištěno celkem asi 20 různých alkaloidů, z nichž nejvíce zastoupen je stachydrin.[6] Kapara plstnatá (Capparis tomentosa) je pro savce jedovatá. Její příměs v pravidelném krmení způsobuje u koz nechutenství, slabost zadních končetin a nejistou chůzi. Dochází k poškození vnitřních orgánů, zejména ledvin, a anémii.[9][6] Zaznamenány byly i otravy u člověka a také velbloudů. Některé zdroje však uvádějí, že rostlina je jedlá.[10] Kořeny a listy africké Capparis fascicularis jsou také jedovaté. Otrava je provázena zvracením a průjmy a může mít smrtelný průběh.[11]

  • Alkaloid stachydrin
    Alkaloid stachydrin

Taxonomie a etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Capparis je dle výsledků fylogenetických studií sesterskou skupinou kladu zahrnujícího převážně africké rody Boscia (30 druhů), Cadaba (29), Maerua (70), Ritchiea (23) a Thilachium (14 druhů).[12] Americké druhy byly přesunuty do rodu Morisonia (87 druhů od jihu USA po Patagonii). V minulosti byly tyto druhy v některých taxonomických systémech rozřazovány do řady samostatných druhů.

Název Capparis původně pochází z arabského slova kabbar, označujícího kapary. Toto označení bylo přejato do řečtiny a vzniklo z něj řecké κάππαρις.[13]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]
Nakládané kapary

Květní poupata kapary trnité, nakládaná do slaného nebo kyselého láku, jsou ve Středomoří již od časů starověkého Řecka používána jako koření a pikantní přísada k jídlu. Obdobné využití mají i v jižním Pákistánu a indickém Paňdžábu.[14][6] Někdy se nakládají i plody. Podobně jsou využívána i poupata asijské Capparis sepiaria a australských druhů Capparis arborea, C. sarmentosa a C. velutina.[15] Z nezralých i plně dozrálých plodů kapary krvavokvěté (Capparis decidua, syn. C. aphylla) se v severní Africe, Arábii a Indii připravují kořenící omáčky a jedí se i syrové.[16][14] Semena jihočínské Capparis masaikai obsahují proteiny sladké chuti a jsou lokálně používána jako sladidlo.[17] Květy kapar jsou poměrně nápadné a pohledné, samotné rostliny ale nebývají příliš vzhledné a jako okrasné rostliny se pěstují zřídka. Africká Capparis erythrocarpos je pro své otrnění vysazována do živých plotů. Za podobným účelem se zejména v Thajsku používá asijská Capparis micracantha.[18]

Řada druhů je využívána zejména v indické a v omezenější míře i v čínské tradiční medicíně. Mezi druhy s nejširším spektrem lékařského využití náleží kapara krvavokvětá (Capparis decidua). Používá se jako laxativum, stimulans a tonikum, při kašli a astmatu, k léčení ran a nehojících se vředů aj. Dalším druhem používaným v indické medicíně je kapara cejlonská (Capparis zeylanica), Capparis micracantha, C. sepiaria, C. grandis a jiné.[11] Jedovatá kapara plstnatá (Capparis tomentosa), rozšířená v Africe a Arábii, se používá jako projímadlo, diuretikum a prostředek k vyvolání potratu. Sušená kůra slouží i při léčení lepry a rakoviny. Rostlina má také využití v magii ke zkrocení zlých duchů.[11] Hořká kůra kapary trnité se v Saúdské Arábii používá při ošetřování artritidy, nálev z rostliny slouží jako emetikum a podává se při onemocněních jater a sleziny.[19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  3. ↑ a b Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ ZHANG, Mingli; TUCKER, Gordon C. Flora of China: Capparis [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 5. Berlin: Springer, 2002. ISBN 978-3-642-07680-0. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d LANSKY, Ephraim Philip; PAAVILAINEN, Helena Maaria; LANSKY, Shifra. Traditional herbal medicines for modern times: Caper. The genus Capparis. London: CRC Press, 2013. ISBN 978-1-4398-6138-7. (anglicky) 
  7. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ WAGSTAFF, D. Jesse. International poisonous plant checklist. Evidence-based reference.. Boca Raton: CRC Press, 2008. ISBN 978-1-4200-6252-6. (anglicky) 
  10. ↑ R. Some vegetable poisons of the Sudan. Sudan Notes and Records. 1946, čís. 27. 
  11. ↑ a b c QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  12. ↑ TAMBOLI, Asif S. et al. Molecular phylogeny and genetic diversity of genus Capparis (Capparaceae) based on plastid DNA sequences and ISSR markers. Plant Systematics and Evolution. 2018, čís. 304. 
  13. ↑ GLEDHILL, David. The names of plants. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-521-81863-6. (anglicky) 
  14. ↑ a b HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  15. ↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 7, flowers. [s.l.]: Springer, 2014. ISBN 978-94-007-7394-3. (anglicky) 
  16. ↑ DEPARTMENT OF ARMY. The complete guide to edible wild plants. [s.l.]: Skyhorse Publishing, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ DRAŠAR, Pavel. Barevné a chuťové látky v přírodě a v potravinách. Praha: Česká společnost chemická, 2016. ISBN 978-80-86238-56-2. 
  18. ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  19. ↑ LEBLING, JR., Robert W. Handbook of Arabian medicinal herbs. [s.l.]: [s.n.], 1998. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]