Karel Josef František z Morzinu | |
---|---|
Narození | 23. ledna 1717 |
Úmrtí | 2. září 1783 (ve věku 66 let) |
Povolání | hudební skladatel |
Choť | (1760) Vilemína Rajská z Dubnice (1730–1774) |
Děti | 21 dětí (9 se dožilo dospělosti): Rudolf Ferdinand Desider (1752–1817) Karel Boromejský (1756–1846) Pavel Prokop (1758–1805) Vincenc (1767–1803) |
Rodiče | Ferdinand Maximilán František z Morzinu (1693–1763) a Anna Kateřina Novohradská z Kolowrat (1697–1736) |
Rod | Morzinové |
Příbuzní | děd: Ferdinand Matyáš z Morzinu (1642–1725) babička: Kateřina z Pfürdtu (ovdovělá ze Schaumburku) (1654–1736) bratr: Ferdinand Jan z Morzinu (1722–1793) bratr: Petr Vít z Morzinu (1728–1811) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karel Josef František hrabě z Morzinu (německy Karl Joseph Graf von Morzin, 1717–1783) byl český šlechtic z rodu Morzinů. Byl prvním mecenášem, který podporoval skladatele Josepha Haydna, kterého zaměstnal jako svého kapelníka. Ten hraběti věnoval několik svých prvních symfonií.
Velkým milovníkem hudby a mecenášem byl také jeho starší příbuzný hrabě Václav z Morzinu, jenž byl patronem Antonia Vivaldiho. Italský maestro hraběti věnoval svůj cyklus houslových koncertů il Cimento, zahrnující jeho slavné Čtvero ročních dob.[1]
Datum Haydnova jmenování kapelníkem orchestru hraběte Morzina je nejisté. [pozn. 1]
Mohlo to být v roce 1757, 1758,[4] nebo 1759. V této době získal Haydn své první významné místo jako hudební ředitel u hraběte z Morzinu na zámku Dolní Lukavice poblíž Plzně. K tomuto roku jsou také datovány první Haydnovy symfonie zkomponované v Morzinových službách. Jako hudební ředitel na zámku dirigoval malý orchestr (přibližně 15 členů), a pro toto těleso napsal své první symfonie, smyčcová tria, kasace a smyčcové kvartety. Ty se brzy rozšířily, často v opisech, do tisku se však dostaly až později.[5]
Toto období skladateli skýtalo ekonomické jistoty, během něhož mohl svobodně pracovat a postupně zvyšoval své renomé, budoval a navazoval nové kontakty s aristokracií. Haydnův životopisec Georg August Griesinger (1810), který starého skladatele zpovídal, napsal:
Tento způsob života byl pro aristokracii té doby charakteristický: léto na venkovských sídlech, zimy v paláci v hlavním městě. Polohu jihočeského panství hraběte přesněji určil Robbins Landon jako Dolní Lukavice (německy Unter-Lukawitz), zmiňovanou též jako Lukavec. Robbins Landon v roce 1988 napsal: "zámek, který stojí dodnes, dnes slouží jako ústav pro choromyslné." V roce 2009 Jones ještě o zámku píše, že "dosud přežívá, ač prázdný a ve zchátralém stavu."[7]
Navíc se hrabě Morzin brzy nato dostal do finančních potíží, které jej donutily vzdát se svých nákladných hudebních aktivit.