Karl Haushofer | |
---|---|
Narození | 27. srpna 1869 Mnichov |
Úmrtí | 10. března 1946 (ve věku 76 let) Pähl |
Příčina úmrtí | otrava |
Povolání | geopolitik, politolog, pedagog, důstojník, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu, politik a geograf |
Alma mater | War Academy Mnichovská univerzita |
Ocenění | Řád posvátného pokladu 2. třídy |
Děti | Heinz Haushofer Albrecht Georg Haushofer[1] |
Rodiče | Max Haushofer |
Příbuzní | Martin Haushofer (vnuk) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Ernst Haushofer (27. srpna 1869, Mnichov – 10. března 1946, Pähl, Bavorsko) byl německý geograf a geopolitik. Za 1. světové války dosáhl hodnosti generála německé armády. Navazoval na politicko-geografické teorie Friedricha Ratzela a Rudolfa Kjelléna. Působil jako profesor geografie na univerzitě v Mnichově, k jeho žákům patřil i Rudolf Hess. V roce 1924 založil první geopolitický časopis Zeitschrift für Geopolitik. Po válce byl proto vyslýchán, obviněn u mezinárodního tribunálu však nebyl. V roce 1946 spáchal sebevraždu.
Ve svých geopolitických dílech se zaměřil zejména na koncept životního prostoru, problematiku hranic, teorii panregionů a autarkie. Ve své Weltpolitik von Heute (Současná světová politika) označil versaillské uspořádání za zeměpisný omyl a požadoval vytvoření Říše, která by spojila všechna území, kde žijí Němci. Kromě východní Evropy se to týkalo také jihu Dánska a části Nizozemí.
Haushoferovy politické koncepty se v podstatě shodují s nacistickou teritoriální expanzí. Nacistické Německo si v nich logicky našlo svou inspiraci i „vědecké“ ospravedlnění své agresivní zahraniční politiky. Haushofer se svými stoupenci např. podporoval Pakt Ribbentrop–Molotov i Osu Berlín–Řím–Tokio. Během války však upadl v nemilost a byl poslán do koncentračního tábora Dachau.[2] Za hlavního hybatele mezinárodní politiky považoval zeměpisné skutečnosti, zatímco nacisté odvozovali skutečnost z rasové teorie. O nejednoznačném vztahu k nacismu svědčí i skutečnost, že jeho manželka měla židovské předky a jeho syn byl zavražděn příslušníky SS.