Karlivka Карлівка | |
---|---|
![]() Pracovní úřad města | |
Poloha | |
Souřadnice | 49°27′17″ s. š., 35°7′51″ v. d. |
Nadmořská výška | 143 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+2 |
Stát | ![]() |
Oblast | Poltavská |
Rajón | Poltavský |
![]() ![]() Karlivka | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 15,6 km² |
Správa | |
Starosta | Danylo Vjačeslavovyč Lebiď |
Oficiální web | karlivka-mrada |
Adresa obecního úřadu | вул. Полтавський Шлях 54 39500 м. Карлівка |
Telefonní předvolba | 5346 |
PSČ | 39500 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karlivka (ukrajinsky Карлівка; rusky Карловка – Karlovka) je město v Poltavské oblasti na Ukrajině. Leží na pravém břehu Orčyku (přítok Orilu) zhruba padesát kilometrů na východ od Poltavy směrem na Krasnohrad. V roce 2021 žilo v Karlivce přes čtrnáct tisíc obyvatel.
Vesnice Karlivka byla založena někdy na přelomu 17. a 18. století, nejstarší písemná zpráva pochází až z 11. května 1784. Poltavský újezd včetně Karlivky patřil k panství rodu Razumovských. Dne 9. června 1787 se zde při návratu z Krymu na cestě z Poltavy do Konstantinopole zastavila a s Kirillem Grigorjevičem Razumovským poobědvala císařovna Kateřina II. Veliká, která ho již předtím povýšila do hraběcího stavu. Rezidence jejich setkání se nedochovala.
V roce 1817 měla Karlivka již první zděnou budovu nemocnice Lazaretní dvůr s lékárnou a roku 1818 byl založen Uspenský chrám poltavské eparchie, zničený ve 30. letech 20. století a dosud neobnovený.
V roce 1897 Karlivka dosáhla počtu 3 600 obyvatel a železničního spojení. V sovětské éře došlo k velkému rozmachu průmyslu, takže v roce 1939 byla již osadou městského typu s 10 300 obyvateli. Růst pokračoval i po 2. světové válce, v roce 1957 získala statut města a do roku 1989 se rozrostla na 20 059 obyvatel, což bylo její historické maximum. V průběhu transformace hospodářství a následující krize počet obyvatel klesl o více než 10 % na 17 658 obyvatel k roku 2003, 15 863 k roku 2011 a v současnosti má jen něco málo přes 14 tisíc obyvatel.
Město je průmyslové, kromě elektrárny je hlavním zaměstnavatelem obyvatel strojírenský závod Mašbud. Je zde také cukrovar.
Kulturními památkami jsou čtyři válečné pomníky a pamětní desky; město má palác kultury a muzeum. Sport je soustředěn na fotbalový stadion a na každoroční terénní závod motocyklů.
Významná a poměrně dobře zachovaná je příroda v okolí. Do katastru města patří park Duby čereščaty (ukrajinsky Дуби черешчатi) se 74 vzrostlými duby, o rozloze 3,5 hektaru. Od roku 2012 je chráněný jako botanická rezervace.