Karol Estreicher | |
---|---|
![]() | |
Narození | 22. listopadu 1827 Krakov |
Úmrtí | 30. září 1908 (ve věku 80 let) Krakov |
Místo pohřbení | Rakowický hřbitov |
Alma mater | Jagellonská univerzita |
Povolání | knihovník, překladatel, literární historik a literární kritik |
Zaměstnavatel | Jagellonská univerzita |
Ocenění | Řád železné koruny Řád železné koruny |
Děti | Stanisław Estreicher[1] Tadeusz Estreicher[1] |
Rodiče | Alojzy Rafał Estreicher[1] |
Příbuzní | Karol Estreicher[2] a Krystyna Grzybowska (vnoučata) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karol Józef Teofil Estreicher (22. listopadu 1827, Krakov – 30. září 1908, Krakov) byl polský bibliograf a knihovník, který byl zakladatelem Polské akademie věd. I když je považován za otce polské bibliografie, je také považován i za zakladatele bibliografické metody při výzkumu literatury.
Estreicher byl synem Alojzy Rafała Estreichera, profesora přírodovědy na Jagelonské univerzitě. Po skončení studia filosofie a práva pracoval v soudnictví v Krakově a ve Lvově, kde se jeho vášní stala bibliografie. Markrabě Alexander Wielopolski ho jmenoval v roce 1862 jakožto pod-knihovníka a mimořádného profesora bibliografie ve škole Szkoła Główna Warszawska, kde poprvé představil bibliografii jakožto samostatnou disciplínu. V roce 1868 se vrátil do Krakova a stal se ředitelem Jagelonské knihovny, kde během 37leté služby v této funkci modernizoval a ztrojnásobil její sbírku.
Byl také spisovatelem, historikem, literárním kritikem, novinářem a divadelním kritikem.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol Estreicher (senior) na anglické Wikipedii.