Katarina Frostensonová

Katarina Frostensonová
Narození5. března 1953 (71 let)
Brännkyrka parish
Povoláníjazykovědkyně, básnířka, překladatelka, dramatička, esejistka, spisovatelka a dramaturgyně
Alma materStockholmská univerzita
Tématapoezie, literatura, překlady z francouzštiny a překlady do švédštiny
OceněníGerard Bonnier Poetry Award (1988)
Velká cena Devíti (1989)
Sveriges Radio's Poetry Prize (1996)
Litteris et Artibus (2007)
Literární cena Severské rady (2016)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Jean-Claude Arnault
RodičeGeorg Frostenson
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alma Katarina Frostenson Arnault (* 5. března 1953 Stockholm) je švédská spisovatelka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

První básnickou sbírku vydala v roce 1978. Její poezie se vyznačuje věcným jazykem a metaforickou střídmostí, otázky identity moderního člověka se prolínají s ohlasy mytologie.[1] Frostensonová přeložila do švédštiny knihy Marguerite Durasové a Georgese Batailla. Psala také hry pro Královské dramatické divadlo a je autorkou libreta k opeře Staden.[2] Za své knihy získala Velkou cenu Devíti, Bellmanovu cenu a Literární cenu Severské rady. Byl jí také udělen Řád čestné legie a medaile Litteris et Artibus.

V roce 1992 se stala členkou Švédské akademie. Jejím manželem je fotograf francouzského původu Jean-Claude Arnault. Spolu vydávali knihy a provozovali prestižní stockholmskou kulturní instituci Forum. V dubnu 2018 propukl ve Švédské akademii skandál spojený se zneužíváním moci. Frostensonová byla obviněna, že informace ze zákulisí akademie využívala k sázení na laureáty literárních cen a převáděla veřejné finance na konto organizace Forum. Zároveň osmnáct žen prohlásilo, že je Arnault na akcích ve Foru sexuálně obtěžoval.[3] Tři členové akademie v důsledku odhalení rezignovali, Frostensonová musela pozastavit činnost a Nobelova cena za literaturu nebyla v roce 2018 udělena.[4] V prosinci 2019 Frostensonová rezignovala na své křeslo v akademii, kde se její nástupkyní stala Tua Forsströmová. Frostensonová však všechna obvinění odmítla a vydala knihu K, v níž podala svoji verzi události.

Katarina Frostensonová je neteří autora náboženské literatury Anderse Frostensona.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • I mellan (1978)
  • Raymond Chandler och filmen (1978)
  • Lars Ahlins Huset har ingen filial (1978)
  • Rena land (1980)
  • Den andra (1982)
  • I det gula: tavlor, resor, ras (1985)
  • Samtalet (1987)
  • Stränderna (1989)
  • Moira (1990)
  • Joner (1991)
  • Berättelser från dom (1992)
  • Tankarna (1994)
  • Jan Håfström: en diktsvit till Jan Håfström och till verk av honom (1994)
  • Vägen till öarna (1996)
  • Korallen (1999)
  • Kristallvägen/Safirgränd (2000)
  • Endura (2002)
  • Karkas : fem linjer (2004)
  • Ordet : en passion (2006)
  • Tal och regn (2008)
  • Flodtid (2011)
  • Tre vägar (2013)
  • Sånger och formler (2015)
  • Sju grenar (2018)
  • K (2019)

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Písně a formule oceněny Severskou radou – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. 2016-11-05 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ S.R.O, Sabre. Katerina Frostenson. PWF.cz [online]. [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ KOPECKÝ, Pavel. Sexuální skandál rozhádal akademii. Nobelovka za literaturu letos nebude. Deník.cz. 2018-05-04. Dostupné online [cit. 2023-06-20]. 
  4. ↑ ZAVŘELOVÁ, Monika. Nobelovu cenu za literaturu smetlo MeToo. Komu by ji dali čeští autoři?. iDNES.cz [online]. 2018-10-14 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]