Katharine Way
| Katharine Way | |
|---|---|
| Narození | 20. února 1902 Sewickley Pensylvánie |
| Úmrtí | 9. prosince 1995 (ve věku 93 let) Chapel Hill Severní Karolína |
| Alma mater | Kolumbijská univerzita Wardlaw-Hartridge School Barnard College Vassar College Severokarolínská univerzita v Chapel Hill |
| Pracoviště | Dukeova univerzita Národní laboratoře Oak Ridge Národní institut standardů a technologie University of Tennessee Projekt Manhattan |
| Obor | fyzika |
| Známá díky | projekt Manhattan Nuclear Data Project |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Katharine „ Kay“ Way (20. února 1902 – 9. prosince 1995)[1] byla americká fyzička známá především pro svou práci na projektu Nuclear Data Project. Během druhé světové války pracovala na projektu Manhattan v metalurgické laboratoři v Chicagu. V roce 1968 se stala mimořádnou profesorkou na Dukeově Univerzitě.
Je spoluautorkou bestselleru One World or None: a Report to the Public on the Full Meaning of the Atomic Bomb (česky Jeden svět nebo žádný: zpráva pro veřejnost o plném významu atomové bomby). Kniha obsahovala eseje Nielse Bohra, Alberta Einsteina a Roberta Oppenheimera. Kniha vyšla 1946 a prodalo se jí přes 100 000 výtisků.
Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Katharine Way se narodila v Sewickley v Pensylvánii jako druhé dítě právníka Williama Addissona Waye a jeho manželky Louise Jones. Měla staršího bratra a mladší sestru. Původně se jmenovala Catherine, později změnila pravopis na Katharine. Přátelé a kolegové ji znali jako Kay. Když ji bylo dvanáct let, zemřela jí matka. Otec se znovu oženil s ORL specialistkou, která pro ní byla vzorem k úspěšné pracovní kariéře.[1]
Nejprve navštěvovala internátní školu v Plainfieldu v New Jersey a Rosemary Hall v Greenwichi v Connecticutu. V roce 1920 nastoupila na Vassar College, ale po dvou letech musela odejít, protože onemocněla a lékaři měli podezření že se jedná o tuberkulózu. Po rekonvalescenci v Saranac Lake, ve státě New York, absolvovala v roce 1924 a 1925 dva semestry na Barnard College.[1]
Od roku 1929 do roku 1934 studovala na Kolumbijské univerzitě. Tam u ní Edward Kasner vzbudil zájem o matematiku a byl spoluautorem jejího prvního publikovaného akademického článku.[1] V roce 1932 získala bakalářský titul.[2] Dále studovala na univerzitě v Severní Karolíně, kde se zabývala jadernou fyzikou a stala se prvním doktorandem Johna Wheelera. Protože během Velké hospodářské krize bylo těžké sehnat práci, zůstala po splnění požadavků doktorandského studia jako postgraduální studentka.[3]
V roce 1938 se stala vědeckou pracovnicí na Bryn Mawr College a získala doktorát za práci v jaderné fyzice.[1][4] Následně v roce 1939 nastoupila na učitelskou pozici na University of Tennessee, kde se v roce 1941 stala odbornou asistentkou.[1]
Na konferenci v New Yorku v roce 1938 měla přednášku s názvem „Nuclear Quadrupole and Magnetic Moments“, v níž zveřejnila svůj výzkum o deformaci rotujícího atomového jádra pomocí tří modelů, včetně kapkového modelu Nielse Bohra.[5] Na tuto práci navázala bližším prozkoumáním kapkového modelu kapalin v článku nazvaném „The Liquid-Drop Model and Nuclear Moments“,[6] ve kterém ukázala, že výsledné jádro ve tvaru doutníku může být nestabilní. Kay byla blízko objevu jaderného štěpení, který byl později připsán Erwinu Hahnovi a Strasmannovi. Její školitel John Wheeler později vzpomínal:
| „ | Jednoho dne přišla Kay a nahlásila potíže. Rovnice neposkytly řešení v případě dostatečně vysoce nabitého jádra, které se otáčelo dostatečně velkou úhlovou rychlostí. Bylo jasné, že v tomto případě nastala jakási nestabilita. V roce 1939 byla rozpoznána podstata nestability - jaderné štěpení. Objevili to Hahn a Strasmann. Proč jsme se my nepustili do analýzy a nepředpověděli štěpení před jeho objevením? V matematice to nebyl žádný problém. Byla to potíž v modelu. Kay se nepodařilo určit správné velikosti a správné trendy pro nukleární magnetické momenty. | “ |
Projekt Manhattan
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1942 ji John Wheeler nabídl, aby pracovala na projektu Manhattan v metallurgické laboratoři v Chicagu. Katharine Way ve spolupráci s fyzikem Alvinem Weinbergem analyzovala data o toku neutronů z prvních návrhů jaderných reaktorů od Enrica Fermiho. Pokoušeli se zjistit, zda by bylo možné vytvořit řetězovou jadernou reakce. Jejich výpočty byly použity při konstrukci Chicago Pile-1, prvního umělého jaderného reaktoru. Poté se zabývala štěpnými produkty reaktorů a společně s fyzikem Eugenem Wignerem vyvinuli Way-Wignerovu aproximaci pro rozpad štěpného produktu.[3]
V polovině roku 1945 se přestěhovala do Oak Ridge v Tennessee a pokračovala ve výzkumu jaderného rozpadu.[3] Začala se postupně specializovat na sběr a organizaci jaderných dat.[1]
Společně s Dexterem Mastersem se podílela na redigování bestselleru deníku The New York Times z roku 1946 One World or None: a Report to the Public on the Full Meaning of the Atomic Bomb[7] (Jeden svět nebo nic: zpráva pro veřejnost o významu atomové bomby). Kniha obsahovala eseje Nielse Bohra, Alberta Einsteina a Roberta Oppenheimera, přičemž se prodalo přes 100 000 výtisků.[8]
Pozdější život
[editovat | editovat zdroj]
V roce se 1949 přestěhovala do Washingtonu, D.C., kde pracovala pro National Bureau of Standards. O čtyři roky později přesvědčila výzkumnou radu Národní akademie věd, aby pod jejím vedením založila Nuclear Data Project (NDP), organizaci se zvláštní odpovědností za shromažďování a šíření jaderných dat. NDP se v roce 1964 přestěhovala do Oak Ridge National Laboratory, přičemž Katharine Way zůstala její vedoucí až do roku 1968.[1] Počínaje rokem 1964 NDP vydávala časopis Nuclear Data Sheets, aby šířila informace, které NDP shromáždila. K tomu v následujícím roce přibyl druhý časopis, Atomic Data and Nuclear Data Tables. Přesvědčila také redaktory časopisu Nuclear Physics, aby k nadpisům článků přidali klíčová slova a tím usnadnili vzájemné odkazy.[2]
NDP opustila v roce 1968 a stala se mimořádným profesorem na Dukeově Univerzitě v Durhamu v Severní Karolíně, do roku 1973 pokračovala jako redaktorka Nuclear Data Sheets a až do roku 1982 jako redaktorka Atomic Data and Nuclear Data Tables. V pozdějším věku se začala zajímat o zdravotní problémy seniorů a lobbovala za zlepšení jejich zdravotní péče.[1]
Katharine Way se nikdy neprovdala. Zemřela v Chapel Hill v Severní Karolíně 9. prosince 1995 ve věku 93 let.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Katharine Way na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j WARE, Susan; BRAUKMAN, Stacy Lorraine. Notable American women : a biographical dictionary completing the twentieth century. Cambridge, Mass: Belknap Press, 2004. 729 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01488-X, ISBN 978-0-674-01488-6. OCLC 56014756 S. 670–671.
- ↑ a b Katharine Way. cwp.library.ucla.edu [online]. [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c HOWES, Ruth. Their day in the sun : women of the Manhattan Project. Philadelphia: Temple University Press, 1999. 1 online resource (viii, 264 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-585-38881-4, ISBN 978-0-585-38881-6. OCLC 49569088 S. 42–43.
- ↑ WAY, Katharine. Photoelectric Cross Section of the Deuteron. Physical Review. 1937-04-01, roč. 51, s. 552–556. ADS Bibcode: 1937PhRv...51..552W. Dostupné online [cit. 2023-04-01]. ISSN 1536-6065. DOI 10.1103/PhysRev.51.552.
- ↑ MEHRA, Jagdish. The historical development of quantum theory. New York: [s.n.] Dostupné online. ISBN 0-387-90642-8, ISBN 978-0-387-90642-3. OCLC 7944997 S. 990–991.
- ↑ WAY, Katharine. The Liquid-Drop Model and Nuclear Moments. Physical Review. 1939-05-15, roč. 55, čís. 10, s. 963–965. Dostupné online [cit. 2023-04-01]. DOI 10.1103/PhysRev.55.963.
- ↑ One world or none : a report to the public on the full meaning of the atomic bomb. New York: [s.n.] xx, 220 pages s. Dostupné online. ISBN 1-59558-227-4, ISBN 978-1-59558-227-0. OCLC 132585396
- ↑ Federation of American Scientists :: One World or None: A Report to the Public on the Full Meaning of the Atomic Bomb. pubs.fas.org [online]. [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.
