Kaza (arabsky قضاء, qaḍāʾ, osmanskou turečtinou kazâ, bulharsky каза)[p 1] je dřívější územní jednotka Osmanské říše a v současné době v některých jejích nástupnických státech. Termín pochází z osmanské turečtiny a znamená jurisdikce; často se překládá jako okres, podoblast, nebo soudní okres.
V Osmanské říši byla kaza původně geografickou oblastí podléhající právní a správní jurisdikci kádího.(turecky kadı). S prvními tanzimatskými reformami z roku 1839 byly administrativní povinnosti kádího přeneseny na guvernéra (turecky kaymakam), přičemž kádiové nadále působil jako soudci islámského práva. Podle zákona o reformě provincií z roku 1864 se kaza stala správním obvodem a tento stav trval po několik následujících desetiletí.[3] V jediné správní jednotce tak byla soustředěna jurisdikce guvernéra, jmenovaného ministrem vnitra,[4] pokladníka (finančního ředitele) a soudce.[3] Byla to součást úsilí vysoké porty zavést jednotnou a racionální správu celé říše.[3]
Kaza byla jednotkou podřízenou sandžaku a zhruba odpovídala městu s okolními vesnicemi. Kazy se dále dělily na nahije[p 2] a vesnice.[p 3][4] Revize správního zákona z roku 1871 zavedla nahije[p 4] jako mezistupeň mezi kazou a vesnicí.[4]
V arabštině má slovo formu qaḍā'.
- Irák: druhá úroveň, pod guvernorátem
- Jordánsko: třetí úroveň, pod guvernorátem a okresem
- Libanon: druhá úroveň, pod guvernorátem
- Mandátní území Palestina
- Sýrie: dřívější správní jednotka druhého stupně, nyní nazývaná mintaqā.
- Turecko: v počátcích Turecké republiky se termínu kaza nadále užívalo, dokud ve dvacátých letech nebyly přejmenovány na ilçe.
- ↑ Bulharsky také околия, okolija, arménsky աւան, awan, řecky υποδιοίκησις, hypodioikēsis anebo δήμος, dēmos, ladinem kaza
- ↑ Nahija byla řízena müdürem anebo mütesellimem.
- ↑ Vesnice (karye) byla řízena muhtarem.
- ↑ Nadále byly řízeny müdüry.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaza na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ROGAN, Eugene L. Frontiers of the State in the Late Ottoman Empire: Transjordan, 1850-1921. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. 292 s. (Cambridge Middle East Studies; sv. 12). ISBN 9780521892230. S. 12. (anglicky)
- ↑ a b c ÇETINSAYA, Gökhan. The Ottoman Administration of Iraq, 1890-1908. [s.l.]: Routledge, 2006. 256 s. (SOAS/Routledge Studies on the Middle East). ISBN 9781134294954. S. 8–9. (anglicky)
- SOMEL, Selçuk A., 2010. The A to Z of the Ottoman Empire. 7. vyd. [s.l.]: Rowman & Littlefield. 399 s. (A to Z Guides; sv. 152). ISBN 9780810875791. (anglicky)
- FAROQHI, Suraiya. Approaching Ottoman History: An Introduction to the Sources. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. 262 s. Dostupné online. ISBN 9780521666480. (anglicky)
- QUATAERT, Donald. The Ottoman Empire, 1700-1922. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005. 262 s. (New Approaches to European History; sv. 34). Dostupné online. ISBN 9781139445917. (anglicky)