Kazimiera Iłłakowiczówna | |
---|---|
![]() Kazimiera Iłłakowiczówna (1928) | |
Narození | 6. srpna 1892 Vilnius |
Úmrtí | 16. února 1983 (ve věku 90 let) Poznaň |
Místo pohřbení | Powazkowský hřbitov |
Bydliště | Petrohrad |
Alma mater | Oxfordská univerzita Jagellonská univerzita |
Povolání | překladatelka, spisovatelka, básnířka, filozofka a prozaička |
Ocenění | Zlatý Akademický vavřín Řád znovuzrozeného Polska velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska důstojník Řádu znovuzrozeného Polska medaile Desetiletí znovuzískané nezávislosti … více na Wikidatech |
Příbuzní | Barbara Czerwijowska (sestra) Tomasz Zan (dědeček z otcovy strany) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kazimiera Iłłakowiczówna (6. srpna 1892 Vilnius – 16. února 1983 Poznaň), byla polská básnířka, prozaička, dramatička a překladatelka.[1]
Byla nemanželskou dcerou Barbary Iłłakowiczówny a Klemense Zana (syna Tomasze Zana „Promienisty“, blízkého přítele Adama Mickiewicze). V raném věku osiřela a byla vychovávána příbuznými. Ujala se jí Zofia Buyno rozená Plater-Zyberki, která se stala jakousi adoptivní matkou básnířky.[2]
Poslední ročníky střední školy absolvovala v internatní škole ve Varšavě. Maturovala v Petrohradě.[1] Na přelomu let 1908 a 1909 studovala na Oxfordské univerzitě a v letech 1910 až 1914 na Jagellonské univerzitě (účastnila se studentské stávky). V letech 1915–1917 sloužila jako ošetřovatelka v ruské armádě u polské jednotky (6. hygienického oddělení Všeruského zemského svazu). Byla oceněna zlatou a stříbrnou medailí sv. Jiří, Od 15. listopadu 1918 pracovala na polském ministerstvu zahraničních věcí. v letech 1926–1935 byla osobní sekretářkou Józefa Piłsudského a po jeho smrti opět působila na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1938 byla poradkyní politického oddělení v kabinetu ministra zahraničních věcí. V letech 1936–1938 cestovala po Evropě a přednášela o maršálu Piłsudském. V meziválečném období byly její práce publikovány. V roce 1939 se evakuovala do Rumunska (Kluže), kde strávila válku. V roce 1947 se vrátila do Polska a žila v Poznani, kde zemřela v roce 1983.[1]
V meziválečném období byla jednou z nejvýraznějších postav varšavského literárního života.. V raném mládí ji fascinovalo feministické hnutí. Vždy byla hluboce věřící a cítila silné pouto s křesťanskou spiritualitou.Kazimiera Iłłakowiczówna měla široký okruh přátel, včetně Stanisława Ignace Witkiewicze, Juliana Tuwima a Marie Dąbrowské. Po válce se usadila v Poznani, překládala evropskou literaturu, učila angličtinu a pozorně sledovala politický život (po poznaňských incidentech v červnu 1956, když demonstrující dělníci zemřeli v krvavých střetech, napsala báseň Rozstrzelano moje serce w Poznaniu.V posledních letech svého života, po neúspěšné operaci zeleného zákalu, byla slepá. Žila sama ve velmi skromných podmínkách. Nikdy se nevdala. Byla pohřbena na hřbitově Powązki ve Varšavě.
Ulice, pojmenované po ní, jsou mj. v Čenstochové, Katovicích, Koninu, Lodži, Ostrówě Wielkopolskim, Poznani, Štětíně a Vratislavi.
V její tgvorbě úspěších zaujímaly důležité místo:
Publikovala také mj. sbírky básní:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kazimiera Iłłakowiczówna na polské Wikipedii.