Kdousov

Kdousov
Obecní úřad
Obecní úřad
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJemnice
Obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
(správní obvod)
OkresTřebíč
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice48°59′10″ s. š., 15°38′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel118 (2024)[1]
Rozloha2,25 km²[2]
Katastrální územíKdousov
Nadmořská výška458 m n. m.
PSČ675 32
Počet domů58 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduKdousov 14
675 32 Třebelovice
obec-kdousov@quick.cz
StarostaMiroslav Binder
Oficiální web: www.kdousov.cz
Kdousov
Kdousov
Další údaje
Kód obce590819
Kód části obce64653
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kdousov (ve starých písemnostech Kduesow, Gdusow, Kdusow, Gdausow, Kdausow, Gdausau, Gdossau, Kdaosow[4]) je obec v okrese Třebíč v Kraji Vysočina, asi 5 km jihovýchodně od Jemnice. Žije zde 118[1] obyvatel.

Sousedními obcemi sídla jsou Mladoňovice, Slavíkovice, Kostníky a Hornice.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Jmeno vesnice (v nejstarších dokladech Kdúsov) bylo odvozeno od osobního jména Kdús (založeném na příslovci kde) a znamenalo "Kdúsův majetek".[5]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]

Kdousovem ze severu na jih prochází silnice z Mladoňovic a Dobré Vody do Kostníků, západně pak vede užitková silnice do polí, východně pak užitková silnice k Tříletému mlýnu. Západně a východně od zastavěného území obce obchází zastavěné území obce užitkové silnice.

Většina území obce je zemědělsky využívána, drobně zalesněná a svažitá je pouze oblast nad hlubokým údolím řeky Bihanky na východním okraji území obce. Na východním okraji zastavěného území obce se nachází areál tesařství.

Severně od území obce protéká potok Rakovec, který také tvoří část severní hranice obce a na východním okraji území obce se vlévá do řeky Bihanky, ta protéká hlubokým údolím a tvoří velkou část východní hranice obce, jižní část hranice obce tvoří soustava rybníků a nepojmenovaný potok, který se vlévá do Bihanky. Nedaleko Tříletého mlýna se nachází rybníček Albínka. Do Bihanky se vlévá několik nepojmenovaných potoků z obou stran řeky.

Většina území obce se nachází na rovině v nadmořské výšce kolem 450 metrů nad mořem, východní okraj se nachází v hlubokém údolí řeky Bihanky, ta teče ve výšce cca 400 metrů nad mořem. Nad Tříletým mlýnem na řece Bihance se nachází skalní útvary, stejně tak na druhé straně údolí řeky Bihanky. Jihozápadně od území obce se nachází kopec Doubrava (516 metrů).

Zastavěné území obce se nachází uprostřed území obce, dosahuje svou délkou severního i jižního okraje území obce. Na východním okraji území obce se nachází Tříletý mlýn.[6]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V okolí obce byly nalezeny keramické úlomky nádob z mladší doby kamenné. Nedaleko kostela svatého Linharta byly také nalezeny hroby s ostatky s esovitými záušnicemi.[7] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1342 (Kdussow),[8][9] kdy je zmíněno jako dar markraběte Karla pustiměřskému klášteru. Tomu patřila vesnice až do roku 1501, kdy jeho abatyše předala správu nad vesnici Václavovi z Ludanic, patronát však klášteru zůstal. Část Kdousova však patřila do bítovského panství, ale od roku 1519 byla prodána Adamovi z Bačkovic a stala se součástí polického panství.

Roku 1528 získali vesnici s tvrzí a Polici s tvrzí Anna z Bačkovic a Kuna z Kunštátu Janovi z Tavíkovic, tím se stala vesnice součástí polického panství.[10]

V roce 1564 pak získala polické panství Eva Tavíkovská, která se v roce 1576 spolčila s manželem a ta pak za dobrozdání Rudolfa II. získala celý majetek svého manžela a v roce 1590 darovala polické panství druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teuflovi z Gundersdorfu. V roce 1600 pak získala panství v Polici Voršila Lorantka z Inky, v roce 1679 pak získali polické panství Berchtoldové.[11]

Během třicetileté války obec nebyla výrazněji poškozena, jen na části obce, která patřila polickému panství bylo opuštěno několik stavení. V 17. století v obci již byla škola, ale ta později vyhořela, ale kolem roku 1672 byla postavena nová školní budova. Další školní budova pak byla postavena v roce 1775, ta pak vyhořela v roce 1820 a později v roce 1894 byla postavena další školní budova. Roku 1909 v obci vznikl spolek Omladina, roce 1931 byla vesnice elektrifikována. Roku 1949 bylo v obci založeno JZD, roku 1971 se sloučily JZD v Kostníkách a Kdousově a v roce 1975 byly tato JZD sloučena do JZD Doubrava v Polici. Roku 1948 byl v obci postaven kulturní dům. V roce 1981 byla zrušena škola v obci a budova byla zakoupena místním JZD a přestavěna na bytový dům.[4]

Do roku 1849 patřil Kdousov do kdousovského panství, od roku 1850 patřil do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 okresu Třebíč. Mezi lety 1980 a 1990 patřil Kdousov pod Polici, následně se obec osamostatnila.[12] Do roku 1849 pod kdousovský statek pak spadaly ještě Jiratice a Malý Dešov.[4]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[13][14]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 237 222 265 259 226 251 272 219 224 184 144 128 108 116 120
Počet domů 47 48 50 49 50 51 54 54 53 53 50 59 59 59 58

Politika

[editovat | editovat zdroj]

Volby do Poslanecké sněmovny

[editovat | editovat zdroj]
Volby do PSP ČR v obci Kdousov
2006[15] 2010[16] 2013[17] 2017[18] 2021[19]
1. ČSSD (34,92 %) ČSSD (21,62 %) ČSSD (19,4 %) ANO (31,14 %) SPOLU (31,66 %)
2. ODS (22,22 %) ODS (18,91 %) ANO 2011 (19,4 %) STAN (14,75 %) ANO (26,66 %)
3. KSČM (19,04 %) KSČM (13,51 %) KSČM (19,4 %) SPD (11,47 %) Piráti+STAN (15,0 %)
účast 67,74 % (63 z 93) 77,08 % (74 z 96) 64,15 % (68 z 106) 63,92 % (62 z 97) 63,83 % (60 z 94)

Volby do krajského zastupitelstva

[editovat | editovat zdroj]
Volby do krajského zastupitelstva v obci Kdousov
1. 2. 3. účast
2000[20] 4KOALICE (50 %) KSČM (20 %) ODS (16,66 %) 35,29 % (30 z 85)
2004[21] KDU-ČSL (44,44 %) KSČM (25,92 %) ODS (22,22 %) 30 % (27 z 90)
2008[22] ČSSD (39,13 %) ODS (26,08 %) KDU-ČSL (15,21 %) 51,69 % (46 z 89)
2012[23] ODS (20,4 %) ČSSD (18,36 %) KSČM (16,32 %) 52,34 % (56 z 107)
2016[24] STO (39,47 %) ČSSD (18,42 %) ANO 2011 (15,78 %) 39 % (39 z 100)
2020[25] ODS+STO (25 %) ANO (25 %) Piráti (22,5 %) 39,42 % (41 z 104)
2024[26] ODS+TOP 09+STO (37,5 %) ANO (33,33 %) SPD+Trikolora+PRO (6,25 %) 49 % (49 z 100)

Prezidentské volby

[editovat | editovat zdroj]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (24 hlasů), druhé místo obsadil Jan Fischer (14 hlasů) a třetí místo obsadil Vladimír Franz (12 hlasů). Volební účast byla 72,64 %, tj. 77 ze 106 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (47 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (23 hlasů). Volební účast byla 67,96 %, tj. 70 ze 103 oprávněných voličů.[27]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (32 hlasů), druhé místo obsadil Pavel Fischer (10 hlasů) a třetí místo obsadil Jiří Drahoš (9 hlasů). Volební účast byla 64,95 %, tj. 63 ze 97 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (46 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (24 hlasů). Volební účast byla 70,71 %, tj. 70 ze 99 oprávněných voličů.[28]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2023 první místo obsadil Andrej Babiš (32 hlasů), druhé místo obsadil Petr Pavel (18 hlasů) a třetí místo obsadila Danuše Nerudová (8 hlasů). Volební účast byla 68,37 %, tj. 67 ze 98 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2023 první místo obsadil Petr Pavel (37 hlasů) a druhé místo obsadil Andrej Babiš (30 hlasů). Volební účast byla 69,79 %, tj. 67 ze 96 oprávněných voličů.[29]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kdousově.
  • Kostel svatého Linharta z doby kolem roku 1341[4]
  • Výklenková kaplička
  • Sochy svatého Jana Nepomuckého z roků 1712 a 1741[4]
  • Fara z roku 1763
  • Sýpka z poloviny 18. století[4]
  • Statek z poloviny 18. století[4]
  • Pamětní deska k výročí založení Československa, původně z roku 1928, ta byla odstraněna a znovu umístěna roku 1980[4]

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Výklenková kaplička
    Výklenková kaplička
  • Fara
    Fara
  • Stavení čp. 14
    Stavení čp. 14

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b c d e f g h NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s. ISBN 80-85048-75-2, ISBN 978-80-85048-75-9. OCLC 38974508 S. 555, 737–742. 
  5. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 962 s. S. 388. 
  6. ↑ Mapy.cz, Turistická mapa. Praha: Seznam.cz, 6. 2. 2024
  7. ↑ KOŠTUŘÍK, Pavel. Pravěk Třebíčska. Třebíč: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 282 s. S. 196. 
  8. ↑ Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VII/1, č. 391, s. 284 [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 576, 1 příloha (černobílá mapa) s. S. 388. 
  10. ↑ Historie obce [online]. Lovčovice: Obec Lovčovice [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1. vyd. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 783–785. 
  12. ↑ ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 120. 
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  19. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  20. ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2000 [online]. ČSÚ [cit. 2024-10-11]. Dostupné online. 
  21. ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2004 [online]. ČSÚ [cit. 2024-10-11]. Dostupné online. 
  22. ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  23. ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  24. ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  25. ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  26. ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2024 [online]. ČSÚ [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  27. ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  28. ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2023 [online]. ČSÚ [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  30. ↑ PROCHÁZKA, Jan. Slovník divadelních umělců 1945-1975, J-O. Praha: Divadelní ústav, 1979. 412 s. S. 567. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Města, městyse a obce okresu Třebíč
Babice • Bačice • Bačkovice • Benetice • Biskupice-Pulkov • Blatnice • Bohušice • Bochovice • Bransouze • Březník • Budišov • Budkov • Cidlina • Čáslavice • Častohostice • Čechočovice • Čechtín • Červená Lhota • Číhalín • Číchov • Čikov • Číměř • Dalešice • Dědice • Dešov • Dolní Lažany • Dolní Vilémovice • Domamil • Dukovany • Hartvíkovice • Heraltice • Hluboké • Hodov • Horní Heřmanice • Horní Smrčné • Horní Újezd • Horní Vilémovice • Hornice • Hrotovice • Hroznatín • Hvězdoňovice • Chlístov • Chlum • Chotěbudice • Jakubov u Moravských Budějovic • Jaroměřice nad Rokytnou • Jasenice • Jemnice • Jinošov • Jiratice • Kamenná • Kdousov • Kladeruby nad Oslavou • Klučov • Kojatice • Kojatín • Kojetice • Komárovice • Koněšín • Kostníky • Kouty • Kozlany • Kožichovice • Krahulov • Kralice nad Oslavou • Kramolín • Krhov • Krokočín • Kuroslepy • Láz • Lesná • Lesní Jakubov • Lesonice • Lesůňky • Lhánice • Lhotice • Lipník • Litohoř • Litovany • Lomy • Loukovice • Lovčovice • Lukov • Markvartice • Martínkov • Mastník • Menhartice • Meziříčko • Mikulovice • Mladoňovice • Mohelno • Moravské Budějovice • Myslibořice • Naloučany • Náměšť nad Oslavou • Nárameč • Nimpšov • Nová Ves • Nové Syrovice • Nový Telečkov • Ocmanice • Odunec • Okarec • Okřešice • Okříšky • Opatov • Oponešice • Ostašov • Pálovice • Petrovice • Petrůvky • Pokojovice • Police • Popůvky • Pozďatín • Přeckov • Předín • Přešovice • Přibyslavice • Příštpo • Pucov • Pyšel • Rácovice • Račice • Radkovice u Budče • Radkovice u Hrotovic • Radonín • Radošov • Radotice • Rapotice • Rohy • Rokytnice nad Rokytnou • Rouchovany • Rudíkov • Římov • Sedlec • Slavětice • Slavičky • Slavíkovice • Smrk • Stařeč • Stropešín • Střítež • Studenec • Studnice • Sudice • Svatoslav • Šebkovice • Štěměchy • Štěpkov • Trnava • Třebelovice • Třebenice • Třebíč • Třesov • Valdíkov • Valeč • Vícenice • Vícenice u Náměště nad Oslavou • Vladislav • Vlčatín • Výčapy • Zahrádka • Zárubice • Zašovice • Zvěrkovice • Želetava
legenda: město, městys.