Kincugi (金継ぎ, doslova „zlatý/kovový spoj“) nebo kincukuroi (金繕い, „zlatá/kovová oprava“)[1] je japonská umělecká technika aplikovaná na rozbité hrnčířské výrobky. Poškozená část se vyspraví lakem posypaným nebo smíchaným s práškovým zlatem, stříbrem nebo platinou, podobně jako u dekorativního stylu malování vzorů touto směsí maki-e.[1][2] Filosofií kincugi je považovat poničení a nutnou opravu předmětu jako součást jeho historie spíše než něco hodno skrývání.
Umělecké i čistě užitné uplatnění laku získaného z mízy škumpy lakodárné (Toxicodendron vernicifluum) má v Japonsku tradici trvající několik tisíc let.[2][3] Kincugi je často spojováno s keramickými nádobami pro japonský čajový obřad čanoju.[1][4] Podle legendy o vzniku této techniky nechal na konci 15. století japonský šógun Jošimasa Ašikaga poslat poškozenou vzácnou čajovou misku (čavan) se seladonovou glazurou zpět do Číny k opravě respektive nahrazení (líčení příběhu se v tomto rozchází).[2][3] Miska přišla zpět opravená pomocí kovových svorek, které připadaly šógunovi nevzhledné, což mělo japonské řemeslníky podnítit k vytvoření lépe vypadajícího způsobu opravy keramiky.[5] Na přelomu 16. a 17. století již bylo užívání laku se zlatým práškem k opravě keramiky běžné.[2] Ze 17. století pochází zmínka o válečníkovi, který zbohatl prodejem záměrně rozbitých a tímto způsobem vyspravených čajových misek.[5] Kincugi bylo nejprve mimo Japonsko opomíjeno jako samostatná forma umění, ve 21. století se ale spolu s podobnými technikami dostalo na výstavy např. v Metropolitním muzeu umění, Freer Gallery of Art (v rámci Smithsonova institutu)[6] nebo Herbert F. Johnson Museum of Art.[4]
Filosofie kincugi je podobná estetickému stylu wabi-sabi, který přijímá a oslavuje nedokonalost a vady.[3] Japonská estetika také oceňuje známky zanechané užíváním předmětu. To může být jedním z důvodů k ponechání a dalšímu užívání předmětu i po jeho rozbití se zvýrazněnými prasklinami a opravami jako událostmi v životě dané věci.[7] Kincugi může být považováno za fyzickou manifestaci Zenového principu mušin (無心 „čistá mysl“), který zahruje koncepty jako žití okamžikem, vyrovnanost se změnami a nezájem aktivně měnit svět.[1] Do povědomí se mimo Japonsko dostalo mimo jiné díky knihám pro osobní rozvoj, které užívají kincugi jako metaforu k přijmutí vlastních nedostatků.[2]
Existuje několik hlavních způsobů aplikace kincugi:
Kovové svorky jsou podobným způsobem používány k opravování keramických výrobků – po obou stranách praskliny jsou vyvrtány malé dírky, do kterých jsou vloženy drátky.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kintsugi na anglické Wikipedii.