Klášter Panny Marie Karmelské (Haifa)

Klášter Panny Marie Karmelské
	Klášter v roce 1898
Místo
Stát	Izrael
Obec	Haifa
Lokalita	hora Karmel
Souřadnice	32°49′36″ s. š., 34°58′13″ v. d.
Základní informace
Církev	Římskokatolická
Provincie	Jeruzalémský patriarchát
Diecéze	Latinský patriarchát jeruzalémský
Vikariát	Patriarchální vikariát izraelský
Zasvěcení	Panna Maria, Hvězda mořská
Architektonický popis
Výstavba	1823–1867
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Panny Marie Karmelské „Stella Maris“ je karmelitánský klášter v Haifě pod horou Karmel.

Historie

Pomník padlých vojáků Napoleonovy armády

Místo hory Karmel je spojeno s postavou biblického proroka Elijáše, klášter zde vznikl již v byzantském období. V křižáckém období se několik zdejších jeskyní ukázalo jako místa příhodná pro rozvoj poustevnického a řeholního života. Na hoře vzniklo bratrstvo poustevníků pod vedením Bertolda z Kalábrie, které dostalo od jeruzalémského patriarchy Alberta v letech 1207–1209 první pravidla, potvrzená papežem Honoriem III. roku 1226. Nově vzniklý řád karmelitánů dostal výrazný impulz od poustevníka a posléze svého prvního generálního představeného, svatého Šimona Stocka. Po obsazení Jeruzaléma sultánem Saladinem v roce 1187 se sem stáhli mnozí poustevníci. Od roku 1238 karmelitáni začali zakládat kláštery v Evropě. Po roce 1291 byli karmelitáni i všichni ostatní zdejší křesťané vyhnáni osmanskými Turky^[1]. V letech 1630–1631 se vrátili a svůj klášter na hoře Karmel obnovili. Nemohli užívat původní jeskyni, ve které se usadila muslimská sekta Mamelúků, kteří se nazývali žáky proroka Eliáše. V roce 1761 byli karmelitáni z Haify opět vyhnáni muslimy, pro něž svatyně Bahai v Haifě představovala důležité středisko víry. Roku 1767 tam byly stavby pobořeny. V roce 1799 se zde vylodilo vojsko císaře Napoleona Bonaparta a zřídilo v troskách staveb polní nemocnici. Mniši se znovu usadili na hoře Karmel i ve městě v roce 1823. Na hoře zbudovali drobné stavby Keren HaKarmel, v údolí rozsáhlý areál.

Klášterní budovy

Francouzští karmelitání pod vedením bratra Casiniho a za podpory francouzského krále Karla X. od roku 1823 do roku 1836 vybudovali v současném městě pod horou Karmel nejprve impozantní kostel s kupolí a do roku 1846 také budovy nového kláštera, který se nazývá „Stella Maris“ (česky: "Mariina hvězda"). Propojili své území s majákem v přístavu, v němž mniši zavedli svou službu. Klášter se školou se stal základnou pro všechny další komunity karmelitánů a karmelitánek v jihovýchodním Turecku, Sýrii, Libanonu a Palestině. Na místě je činná také ženská větev řádu. Po roce 1948 se klášter stal celosvětovým centrem karmelitánské spirituality.

Kostel Panny Marie Karmelské

Dominantou komplexu staveb kláštera v horní části města je chrám Panny Marie Karmelské. V roce 1839 papež Řehoř XVI. propůjčil kostelu titul bazilika minor. Trojlodní bazilika je řešena jako patrová stavba na terasách. Má horní kostel s menší jeskyní Panny Marie a spodní kostel propojený s legendární Eliášovou jeskyní (ve které měl bydlet prorok Eliáš). Spodní jeskyně je nyní využívána jako synagoga. Kolem kláštera jsou situovány zahrady.

Odkazy

Reference

↑ Jotischky, 2002, s. 8-15

Literatura

MAJERNÍK, Ján; SCHEIDOVÁ, Leopoldína. Spoznávajme Svätú zem pohľadom archológov a biblistov. 1. vyd. Bratislava: Rímskokatolícky farský úrad v Zákamennom, 2005. 801 s. ISBN 80-968861-9-3. S. 516–518. (slovensky)
KROLL, Gerhard. Po stopách Ježíšových. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 486 s. ISBN 80-7192-711-2.
GIORDANO, Silvano. Karmel ve Svaté zemi od počátků až po současnost. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 222 s. ISBN 80-7192-695-7.
JOTISCHKY, Andrew: The Carmelites and Antiquity: Mendicants and their Pasts in the Middle Ages. Oxford University Press 2002, s. 8-15.

Související články

Linie svatého Michaela

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Panny Marie Karmelské na Wikimedia Commons
Carmel Holy Land – Stella Maris Monastery, oficiální webové stránky

[1] Jotischky, 2002, s. 8-15

[1]