Klokan obrovský

Jak číst taxoboxKlokan obrovský
alternativní popis obrázku chybí
Samice klokana obrovského s mládětem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídavačnatci (Marsupialia)
Řáddvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleďklokanovití (Macropodidae)
Rodklokan (Macropus)
Binomické jméno
Macropus giganteus
Shaw, 1790
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokan obrovský (Macropus giganteus) je mohutný druh klokana, který se vyskytuje ve východní Austrálii a východní Tasmánii. Po klokanovi rudém se jedná o druhého největšího zástupce klokanovitých. Živí se hlavně trávou a v místech ideálního habitatu může dosahovat vysoké hustoty osídlení o několika desítkách klokanů na jediný čtvereční kilometr. Celková početnost druhu dramaticky kolísá v závislosti na úhrnu srážek, k roku 2010 se odhadovala na 11,4 milionu u pevninského poddruhu. Poddruh z Tasmánie čítá kolem 10–20 tisíc jedinců.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal v roce 1790 anglický přírodovědec George Shaw. Jedná se o typový druh rodu Macropus.[2] Rozlišují se 2 poddruhy:[3]

Nejbližším příbuzným klokana obrovského je klokan velký, se kterým se výjimečně může křížit. Za zajetí jsou známy případů křížení samic klokana obrovského se samci klokana velkého; jejich samčí potomci byli neplodní, samice byly plodné.[5] V českém odborném názvosloví se pro klokana obrovského užívaly názvy klokan šedý a klokan veliký.[6]

Výskyt a početnost

[editovat | editovat zdroj]

Žije ve východní Austrálii a východní Tasmánii. Byl introdukován na ostrov Maria u východotasmánských břehů. V pevninské Austrálii obývá oblasti od hladiny moře po subalpínské traviny. Populace klokana obrovského z pevninské Austrálie je značně početná, což je přičítáno na vrub vybudování četných vodních stanic pro místní dobytek, které s oblibou využívají také klokani obrovští.[7]

Celková početnost klokana obrovského je silně ovlivněna úhrnem srážek. Tak např. v letech 1980–1982 byla celková populace odhadnuta na asi 9 milionů, avšak následkem období sucha populace klesla k roku 1984 na 5,8 milionů. K roku 1990 se populace již zotavila na původních asi 9 milionů, a v roce 2001 byl odhad již kolem 29,7 milionů jedinců a v roce 2010 již jen 11,4 milionu.[8] Početnost poddruhu tasmaniensis se odhaduje jen na 10–20 tisíc.[7]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Jak už druhový název napovídá, jedná se o mohutné zvíře. Samec dosahuje velikosti těla kolem 1,05–1,4 m, jeho ocas měří asi 0,95–1 m. Samice měří 0,85–1,2 m a její ocas je dlouhý kolem 0,75 m. Samci mohou vážit až 85 kg, samice do 42 kg.[8] Jedná se o druhého největšího zástupce klokanovitých; větším je pouze klokan rudý.[9]

Svrchní část těla je šedohnědá, spodina je světle šedá až bílá. Končetiny jsou světlejší. Ocas, který je kratší než tělo, je tlustý, těžký a svrchu tmavě hnědý, zespoda světle šedý. Nápadné jsou velké ušní boltce, které jsou zvenku tmavě hnědé a zevnitř světle šedé. Samce lze rozlišit podle větší velikosti a silnější svaloviny, která je výrazná hlavně na hrudi a horních končetinách. Při hopsání klokan obrovský udržuje vzpřímenou pozici s ocasem zakřiveným nahoru.[10] Od jiných klokanů se odlišuje ostrstěným nosem a jemnými chloupky mezi nozdrami a horním pyskem. Oproti klokanu velkému jej lze zřetelně odlišit podle šedého zbarvení.[11]

  • Detail předních končetin
    Detail předních končetin
  • Hlava s patrnými velkými ušními boltci
    Hlava s patrnými velkými ušními boltci
  • Detail zadních končetin
    Detail zadních končetin
  • Samice s mládětem
    Samice s mládětem

Ekologie a chování

[editovat | editovat zdroj]
Plavající klokan obrovský

Obývá polosuchá zatravněná a zalesněná území jako jsou sklerofylové lesy, savany, křovinaté buše, otevřené lesy, pastviny a zalesněné horské oblasti s ročními úhrny srážek nad 250 mm.[7][11] Jedná se převážně o nočního živočicha. Přes den odpočívá v zastiněných místech pod stromy a keři, v pozdním odpoledni až na večer vychází na pastvu ve volně uspořádaných skupinách.[12][11] Tyto skupiny typicky mají do 50 jedinců, přičemž na pastvištích se někdy rozdělí do menších podskupinek o 2–10 jedincích.[8] V časném ránu aktivity utlumuje a zalézá zpět mezi stromy.[12][11] Je býložravec, živí se bylinami a trávou, občas okusuje i keře.[10][11]

V případě ohrožení se klokan obrovský může uchýlit i do vody, ve které umí dobře plavat.[12] Typický hlasový projev představuje hlasitý zvuk připomínající kašel, kterým se projevu v případě vyrušení. V době námluv a při komunikaci mezi matkou a mládětem komunikuje mlaskacími zvuky.[10] Pohybuje se hopsáním a dokáže vyvinout stálou rychlost až kolem 40 m/h.[13] Nejvyšší zaznamenaná rychlost klokana obrovského byla 64 km/h.[14] Klokan obrovský je stálý druh, co žije v tomtéž domovském okrsku, jehož velikost se pohybuje mezi 30–160 hektary, přičemž okrsky jednotlivých klokanů se prolínají. V nepříznivém habitatu je hustota osídlení poměrně řídká a pohybuje se pouze kolem 1 klokana obrovského na 1 km². V příznivých podmínkách však může být i 5 jedinců na 1 km² a reportovány dokonce byly i desítky (dokonce až 100[13]) jedinců na 1 km².[8]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]
Mládě klokana obrovského při laktaci

K rozmnožování může docházet po celý rok, avšak vrcholné období vrhů nastává v létě. K době říje zůstávají samci v těsné blízkosti samic. Očmuchávají jim kloaku a vak, aby tak zjistili, zda samice již vstoupila do estrálního cyklu.[11][12] Samci během bojů o přízeň samic mezi sebou mohou svádět i fyzické souboje, kdy zadní končetiny používají ke kopání a přední k boxování, typicky se však jejich spory o samice omezují na ritualizovaná pózování.[8] K tomu patří vyrývání trávy s pomocí horních tlapek,[12] otírání hrudi dominantního samce o strom nebo stoupání si špičky i pochodování po špičkách, čímž se snaží poukázat na svou výšku.[8] Jakmile samice svolí k páření, dochází k poměrně dlouhé kopulaci, která může trvat i 50 minut. Doba březosti trvá kolem 36 dní, načež dochází k vrhu. Během něj pouze se jedno (výjimečně byla zaznamenána i dvojčata) 800mg mládě pomocí drápků na předních nohách vyšplhá srstí matky z dělohy do vaku (samci vak nemají), kde se přisaje k jednomu ze 4 struků. Struk se prodlouží, jeho konec zduří a mláděti srostou ústní koutky, takže je na struku pevně přichyceno. Protože ještě nemůže sát samo, samice mu několikrát denně vstříkne mléko do tlamičky. Mláďata sají mateřské mléko i po opuštění vaku, asi do věku 18 měsíců. Pokud mládě ještě není schopné samostatného života (je ve vaku) a samice je oplodněna, přeruší se vývoj vajíčka ve stadiu blastocysty a rané embryo zůstane připraveno v děloze do chvíle, než mládě opustí vak, k čemuž dochází ve věku kolem 11 měsíců, avšak přichází se občas nakojit až do věku 18 měsíců. Samec se o potomky nestará.[11][12]

Samice s mládětem

Pohlavní dospělosti dosahuje samec mezi 20–72 měsíci, samice mezi 20–36 měsíci. Ve volné přírodě se může dožít nejméně 20 let, v zajetí i 25 let.[8]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o málo dotčený druh. Tasmánský poddruh trpí ztrátou přirozeného prostředí, které ustupuje zemědělství.[7]

Podobně jako další druhy velkých klokanů, i klokani obrovští bývají odstřelováni za účelem snížení jejich negativního dopadu na zemědělství. Mezi lety 1987–2009 se počet každoročně odstřelených klokanů obrovských pohyboval mezi 0,7–1,8 milionu.[8] V minulosti byli klokani obrovští i hojně loveni pro sportovní účely. Od konce 20. století se však situace zlepšila a pro sport jsou už loveni minimálně.[15] Pře evropským osídlením Austrálie byli klokani obrovští hojně loveni místními Aboriginci.

Chov v zoo

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2024 byl tento druh chován přibližně v 28 evropských zoo, v Česku ve třech zoo (Zoo Hodonín, Zoo Plzeň, Zoo Praha).[16]

V Zoo Praha je klokan obrovský chován historicky. Současný chov byl započat dovozem dvou samců z kodaňské zoo v únoru 2020. Tento druh je chován v expozičním celku tasmánské a australské fauny Darwinův kráter. Zvířata byla poprvé vypuštěna do expozičního výběhu 28. března 2020. Výběh obývají společně s klokany rudokrkými.[17][18][19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ JACKSON, Stephen M.; GROVES, Colin. Taxonomy of Australian mammals. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2015. ISBN 9781486300129. S. 154–155. (anglicky) 
  3. ↑ Species: Macropus giganteus (Eastern Grey Kangaroo). bie.ala.org.au [online]. Atlas of Living Australia [cit. 2024-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-01. (anglicky) 
  4. ↑ Forester Kangaroo (Macropus giganteus tasmaniensis) [online]. Australian Department of Climate Change, Energy, the Environment and Water [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Dawson 2012, s. 15.
  6. ↑ klokan obrovský [online]. BioLib.cz [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Macropus giganteus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T41513A21952954.en. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. S. 365–372. (anglicky) 
  9. ↑ Eastern Grey Kangaroo. symbiozoo.com.au [online]. Symbio Wildlife ParkSymbio Wildlife Park [cit. 2024-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-01. (anglicky) 
  10. ↑ a b c MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. S. 114. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e f g Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 335–338. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d e f TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 79. (anglicky) 
  13. ↑ a b Dawson 2012, s. 18.
  14. ↑ Eastern Grey Kangaroo. The Australian Museum [online]. [cit. 2024-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-03. (anglicky) 
  15. ↑ Dawson 2012, s. 20.
  16. ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-01. 
  17. ↑ Krátce ze zoo. YouTube [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  18. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ Klokan obrovský. www.zoopraha.cz [online]. Lexikon zvířat Zoo Praha [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DAWSON, Terence J., 2012. Kangaroos. 2. vyd. Collingwood, Australia: CSIRO PUBLISHING. Dostupné online. ISBN 9780643106260. (anglicky) 
  • Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky) 
  • MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. S. 114. (anglicky) 
  • NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
  • TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]