Kocbeře

Kocbeře
Kaple Panny Marie
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Dvůr Králové nad Labem
Obec s rozšířenou působností	Dvůr Králové nad Labem (správní obvod)
Okres	Trutnov
Kraj	Královéhradecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°27′13″ s. š., 15°51′32″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	525 (2024)[1]
Rozloha	10,93 km²[2]
Katastrální území	Kocbeře
Nadmořská výška	439 m n. m.
PSČ	544 64
Počet domů	175 (2021)[3]
Počet částí obce	3
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	3
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Nové Kocbeře 53 544 64 Kocbeře [e-mail]
Starosta	Eva Rezková
Oficiální web: www.kocbere.cz
Kocbeře
Další údaje
Kód obce	579394
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kocbeře (do roku 1950 Kočbeř^[4], německy Rettendorf) jsou obec v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Leží zhruba čtyři kilometry severovýchodně od Dvora Králové nad Labem. Obcí protéká Kocbeřský potok, jeden z  drobnějších levých přítoků Labe. Osu Kocbeří představuje silnice I/37, jež se tu kříží se silnicí II/300. Žije zde 525^[1] obyvatel.

Název

Kocbeře byly pravděpodobně založeny v rámci německé kolonizace ve druhé polovině 13. století jako takzvaná lesně-rolnická ves, německy Waldhufendorf. Na základě jazykovědného bádání se usuzuje, že první osadníci přišli z oblasti Frank, Durynska a Saska. Způsob vzniku se otiskl do původního německého názvu vesnice – Reutendorf, kde první část odpovídá starohornoněmeckému slovesu reuten znamenajícímu zbavit půdu lesa a křoví, zúrodnit, vymýtit. Teprve v 19. století se ustálila forma Rettendorf.

Ze 14. století pochází český název vesnice – Kocbeře (v první pramenné zmínce Koczberzye). První část sousloví odkazuje ke staročeskému koc – označení pro hrubý plášť nebo houni. Jednalo se tedy o posměšný název pro sídlo, kde se berou, kradou pláště či houně.

V 16. století vzniklá osada, která je nyní místní částí Kocbeří, získala běžný název Nová Ves, německy Neudorf. Hovorově se označuje jako Chaloupky.

Až do 19. století by se mělo správně mluvit o samostatných vesnicích Kocbeři a Nové Vsi. K nim na parcele patřící k panství Žireč-Debrné přibylo v letech 1834–1836 sídlo známé jako Nová Kocbeř (Neu Rettendorf). Ta tvořila společně s dalšími novými založeními (Nový Kohoutov, Ženská Bída, Nové Záboří) samostatnou obec Království I. V jedinou ves pod názvem Kocbeře byly Kocbeř, Nová Kocbeř a Nová Ves sloučeny teprve v roce 1950.

Historie

Kocbeř a Nová Ves patřily do poloviny 19. století k panství Choustníkovo Hradiště, jehož majiteli byli:

Půta z Turgova (1316–?), Ota z Turgova, Jan a Václav Krušinové z Lichtenburka (1382), Heřman z Choustníka (1395–1404), Beneš z Choustníka (1404–1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410–1457), Mikuláš Zajíc z Hazmburka (1457–1459), Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka (1459–1473), Petr Čéč z Nemyčevsi (1473–1482), Dubek z Hustířan (1482–1501), Burian ze Švamberka (1501–?), Mikuláš z Dražovic (1513), Zilvar ze Silbrštejna, Jan Krupý z Probluze, Michal Slavata z Chlumu, Diviš Slavata z Chlumu (1533–1541), Mikuláš Pecingar z Bydžína (1541–?), Albrecht Ctibor Pecingar z Bydžína (?–1622), Albrecht z Valdštejna (1623), Marie Magdalena Trčková z Lípy (?–1633), Jan Rudolf Trčka z Lípy (1633-1634), František z Uhlfeldu (1636–1637), jezuitská kolej v Jičíně (1637–1651), Corfiz z Uhlfeldu (1651–1655), Ottavio Piccolomini (1655), Diana Maria Gazoldo, hraběnka Černínová, Vilém Bádensko-Bádenský, Jan Špork (1664–1679), František Antonín Špork (1679–1738), Anna Kateřina Swéerts-Šporková (1638–1743), hospitální nadace F. A. Šporka (1743–1848).

První písemná zmínka o vesnici se datuje k 29. květnu 1410, kdy Purkhart Strnad z Janovic podal u dvorského soudu žalobu na vdovu po Beneši z Choustníka, která neoprávněně disponovala s panstvím Choustníkovo Hradiště.^[5]

Do 19. století byly Kocbeře běžnou vesnicí se zemědělským obyvatelstvem. Ani v krátké době, kdy na panství Choustníkovo Hradiště vybudoval František Antonín Špork výstavné lázně v Kuksu, nepatřily Kocbeře do společenského či hospodářského centra dění. Tuto dobu připomínají pouze pamětní kámen tradičně spojovaný s místem, kde hrabě údajně skolil bílého jelena a studánka svatého Brunona, lokalizovaná východně od obce. Další rozvoj obce (přesněji ale Království I.) začíná v roce 1842, kdy v budově hostince zakládá průmyslník Bernard Gerber textilní faktorii, kde začal roku 1853 pro vídeňskou firmu Valero vyrábět hedvábné zboží. Firma Groß Handlungshaus J. A. Valero et Söhne, Wien o dva roky později provoz odkoupila a krátce nato postavila novou tovární budovu. Firmu od roku 1876 vlastnil vídeňský průmyslník S. Eisenberger. V době hospodářské krize přivedl majitel Erich Eisenberger firmu k úpadku a roku 1932 byla uzavřena. Provoz obnovil o rok později Walter Morawek, firmu vlastnil až do znárodnění roku 1945. Textilní výroba v Kocbeřích existovala i poté, když se z továrny stal vedlejší závod firmy Tiba.

Do roku 1945 v obci zcela převládalo obyvatelstvo německé národnosti. Dne 6. srpna 1945 byla v rámci takzvaného odsunu většina z nich deportována vlakem ke státní hranici u Hřenska, kde museli opustit území republiky. Stejný osud stihl dosud chráněné antifašisty z obce 8. října 1946.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)^[6][7]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	1 099	1 063	1 030	1 112	985	881	995	670	728	627	568	497	505	525	500
Počet domů	131	132	137	142	143	143	186	180	160	146	138	152	150	170	175

Obecní správa

Části obce

• Kocbeře
• Nová Ves
• Nové Kocbeře

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. června 2009.^[8]

Pamětihodnosti

• Kaple svatého Floriána
• Kaple Navštívení Panny Marie - červená kaplička
• Kaple Panny Marie - kaplička u hlavní silnice I/37
• Pomník obětem pochodu smrti z Gross-Rosen (1945)
• Šporkovy kameny (naučná stezka)
• Kámen s vytesaným jelenem jako památka na hraběcí lov (1726)
• Vojenský hřbitůvek obětí války 1866
• Janská studánka, poutní místo (nyní opuštěné), bohaté vodní zdroje v okolí
• Budova bývalé textilní továrny (Tiba, nyní Peter GFK)
• Kocbeřská lípa, památný strom poblíž křižovatky hlavních silnic (50°27′11″ s. š., 15°51′29″ v. d.)

Poblíž obce je v kamenolomu těžen druhohorní pískovec který je mj. použit při probíhající opravě zábradlí Karlova mostu v Praze.

Odkazy

Reference

1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
4. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
5. FRIEDRICH, Gustav (ed.). Desky dvorské Království českého, VIII. díl, Druhá kniha půhonná z let 1407–1530. Praha : [s. d.]. S. 388.
6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
8. Udělené symboly – Kocbeře [online]. 2009-06-17 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Literatura

• WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von den Anfängen bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts. München : Verlag Robert Lerche, 1979. ISBN 3-87478-120-8.
• WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf II. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von der Mitte des 19. Jahrhunderts bis 1945/46. Münster, 1997.

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Kocběř v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Kocbeře v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Autoritní data	Biblio: 5da28328-8512-4e60-84d7-cc6383f43b5c NKC: ge134275 GND: 4049622-3 VIAF: 238352180

Portály: Česko | Geografie