Kokosový ostrov

Kokosový ostrov
Pláž v zátoce Chatham
Pláž v zátoce Chatham
Isla del Coco
Isla del Coco
StátKostarikaKostarika Kostarika
Topografie
Zeměpisné souřadnice5°31′41″ s. š., 87°3′40″ z. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kokosový ostrov (španělsky Isla del Coco) je sopečný ostrov v Pacifiku spravovaný Kostarikou, který se nachází přibližně 550 km jihozápadně od pevninské části Kostariky. Administrativně je součástí provincie Puntarenas.[1] Ostrov má rozlohu přibližně 23,85 km² a zhruba obdélníkový tvar. Pokud se započítají i nepevninské ostrovy, jedná se o nejjižnější bod geopolitické Severní Ameriky a jedinou nadmořskou pevninu na Kokosové tektonické desce.[2] Ostrov, který je kostarickým národním parkem, je obklopený hlubokými vodami s protisměrnými proudy, a díky populacím velkých mořských živočichů je oblíbený mezi potápěči. Díky vlhkému klimatu a oceánskému charakteru má Kokosový ostrov unikátní ekologické podmínky, které nesdílí ani s Galapágami, ani s jinými ostrovy východního Tichomoří, jako jsou Malpelo, Gorgona nebo Coiba.[3] Nemá žádné stálé obyvatele kromě strážců národního parku, proto je označován za největší neobydlený tropický ostrov na světě.[4][5] Je přístupný pouze po moři, přičemž cesta obvykle trvá 36 až 48 hodin.[6]

Národní park Kokosový ostrov
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státKostarikaKostarika Kostarika
Typpřírodní dědictví
Kritériumix, x
Odkaz820 (anglicky)
OblastLatinská Amerika a Karibik
Zařazení do seznamu
Zařazení1997 (21. zasedání)
Mapa ostrova

Národní park Kokosový ostrov

[editovat | editovat zdroj]

Ostrov byl prohlášen za kostarický národní park vládním dekretem v roce 1978 a v roce 1997 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Park má rozlohu 199 790 hektarů, z toho ostrov zaujímá pouze 2 385 ha. V roce 2002 bylo toto označení rozšířeno o rozšířenou mořskou zónu o rozloze 199 700 ha. Dále je ostrov zařazen na seznam mokřadů mezinárodního významu.[7] V roce 2009 byl Kokosový ostrov zařazen do užšího výběru kandidátů na Nových 7 divů přírody v rámci ankety Nových sedm divů světa, kde se umístil na druhém místě v kategorii ostrovů.[8]

Národní park zde byl zřízen kvůli unikátní fauně a floře jak na samotném ostrově, tak v okolních vodách. Kokosový ostrov je jediný ostrov ve východním Pacifiku, který je porostlý tropickým deštným lesem, navíc v nejvyšších partiích ostrova roste i mlžný les. Pro svoji geografickou odlehlost od amerického kontinentu se na ostrově vyvinulo mnoho endemitů.[9]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]

Kokosový ostrov je oceánský ostrov vulkanického i tektonického původu. Je jediným nadmořským ostrovem na Kokosové desce. Datování pomocí draslíko-argonové metody stanovilo stáří nejstarších hornin na 1,91 až 2,44 milionu let a ostrov je tvořen převážně čedičem, který vznikl ochlazením lávy.[10] Kokosový ostrov je vyčnívající vrchol pliocénního a pleistocénního štítového vulkánu, který se nachází ve střední části aseismického Kokosového hřbetu. Obsahuje kalderu, uvnitř které se nachází lávový dóm trachytového složení. Nejmladší erupce na ostrově pocházely z trhlin orientovaných severovýchodním směrem, které byly zdrojem lávových proudů.[11]

Ostrov má přibližně obdélníkový tvar o rozměrech cca 8 × 3 km s obvodem přibižně 23,3 km. Krajina je hornatá a nepravidelná; nejvyšší bod ostrova je hora Iglesias s vrcholem ve výšce 575,5 m n. m. Navzdory hornatému charakteru se v centrální části ostrova nacházejí plošší oblasti v nadmořské výšce mezi 200–260 metry, které představují přechodnou fázi geomorfologického cyklu údolí ve tvaru písmene V. [12] Velkou část ostrova obklopují strmé útesy dosahující výšky až 90 metrů, což znemožňuje snadný přístup, s výjimkou několika pláží; nejjednodušší vstupní bod se nachází v zátoce Chatham. Na ostrově se nachází asi 40 jeskyní.[13]

Vodní toky

[editovat | editovat zdroj]

Kokosový ostrov má mnoho krátkých řek a potoků, které odvádějí vydatné srážky, které dosahují hodnot až 7000 mm za rok, do čtyř zátok, z nichž tři se nacházejí na severní straně ostrova (Wafer, Chatham a Weston) a jedna na jižní (Iglesias) . Popsáno a pojmenováno je 25 z nich.[14] Nejdelší jsou a největší povodí (cca 5 km2) mají Genio, která pramení na východním svahu hory Iglesias, teče na sever a ústí do zátoky Wafer; a Pittier, která teče z vrcholu hory Iglesias na jih a vlévá se do zátoky Iglesias.[13] Hornatá krajina a tropické podnebí společně vytvářejí přes 200 vodopádů po celém ostrově, jeden z nejvyšších z nich, ležící na řece Genio je vysoký 20 metrů.[15]

Flóra

[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově roste 235 známých druhů kvetoucích rostlin, z nichž 70 je endemických. Bylo popsáno 74 druhů kapradin a jejich příbuzných, 128 druhů mechů a játrovek a 90 druhů hub.

Ostrov má tři hlavní rostlinné komunity. Pobřežní lesy sahají od pobřeží až do výšky 50 m n. m. Převládajícími stromy jsou zarděnice, kokosová palma a láhevník lysý s podrostem kapradin, keřů, ostřic, trav a bylin. Vnitrozemské lesy se rozprostírají od 50 do 500 m n. m. Zde rostou Sacoglottis holdridgei, Ocotea insularis a endemická Cecropia pittieri. Stromy, které v pralese dosahují výšky až 30 m, jsou na všech úrovních porostlé epifytickými rostlinami, včetně orchidejí, kapradin, bromélií a mechů. Podrost zahrnuje ostřice a různé druhy kapradin a stromových kapradin, včetně Cyathea armata a Danaea media. Endemická palma Rooseveltia frankliniana je zde také běžná. Mlžný les se nachází v nejvyšších nadmořských výškách nad 500 m, kde se vyskytuje kupříkladu Melastoma.

Zhruba 100 druhů rostlin bylo na ostrov zavlečeno lidmi, mezi nimi například kávovník arabský, réva vinná, chlebovník obecný, vrcholák pravý, banánovník zašpičatělý či ananasovník chocholatý.[16][17][18]

Fauna

[editovat | editovat zdroj]

Suchozemská a sladkovodní

[editovat | editovat zdroj]
Prales na ostrově

Na ostrově se vyskytuje přes 400 známých druhů hmyzu, z nichž 65 je endemických. Bylo popsáno více než 50 druhů dalších členovců, a to pavouků, stonožek, mnohonožek, stejnonožců a rovněž korýšů, kteří jsou zastoupeni třemi druhy: dvěma druhy sladkovodních krevetek (Macrobrachium hancocki a endemická Macrobrachium cocoense) a endemickým suchozemským krabem Johngarthia cocoensis.

Na ostrově se vyskytují dva endemické druhy ještěrů: Anolis townsendi a Sphaerodactylus pacificus. Nebyli pozorováni žádní obojživelníci. Ve sladkých vodách ostrova se vyskytuje 7 druhů ryb (mezi nimi například chňapal červený či cípal sladkovodní), včetně 3 endemitů (Gobiesox fulvus, Eleotris tubularis a Sicydium cocoensis).[19][20]

Bylo popsáno téměř 90 druhů ptáků. Ostrov a sousední skály jsou domovem velkých hnízdících kolonií stěhovavých mořských ptáků, mezi které patří terej žlutonohý, terej červenonohý, fregatka obecná, nody bělostný a nody obecný. Ostrov obývá sedm druhů suchozemských ptáků, včetně tří endemitů: kukačka kokosová, tyrančík ostrovní a pěnkavka kokosová. Další druhy ptáků se zde vyskytují příležitostně, v průběhu migrace; mezi ně patří například lyska americká či břehouš aljašský.[21]

Přestože ostrov nemá žádné původní suchozemské savce, v současnosti se zde vyskytuje šest druhů zavlečených lidmi: jelenec běloocasý, prase divoké, zdivočelá kočka domácí, zdivočelá koza domácí, krysa obecná a potkan.[22]

Mořská

[editovat | editovat zdroj]

Bohatý korálový útes, vulkanické tunely, jeskyně, masivy a hluboké vody obklopující ostrov jsou domovem více než 30 druhů korálů, 60 druhů korýšů, 600 druhů měkkýšů a více než 300 druhů ryb. Patří sem velké populace tuňáka žlutoploutvého, manty velké, plachetníka širokoploutvého, žraloka lagunového a kladivouna bronzového. Vyskytuje se zde také žralok velrybí.

Mezi další velká mořská zvířata, která se v okolí ostrova vyskytují patří keporkak, kosatka, delfín skákavý a lachtani. Vyskytují se zde i mořští plazi, konkrétně želvy: kareta pravá, kareta obrovská a kareta zelenavá.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Historická mapa ostrova

K objevu ostrova mělo dojít údajně roku 1526 španělským navigátorem Juanem de Cabezasem (také známým jako Juan de Grado). Následně se stal útočištěm a zásobovacím místem anglických korzárů, kteří útočili na španělské lodě plující zejména mezi peruánskou Limou a Mexikem.[23] Za stejným účelem jej využívali i velrybáři, kteří se zde pravidelně zastavovali až do poloviny 19. století, kdy levný petrolej začal nahrazovat velrybí olej pro osvětlení.

Poprvé byl formálně připojen ke Kostarice v roce 1832 dekretem č. 54 Ústavního shromáždění nově nezávislé země. V letech 1879-1881 byla na ostrově trestanecká kolonie.[24] V roce 1897 kostarická vláda jmenovala německého dobrodruha a lovce pokladů Augusta Gisslera prvním guvernérem ostrova a umožnila mu tam založit krátkotrvající zemědělskou kolonii.

V červenci 1934 ostrov navštívil americký prezident Franklin Roosevelt.[25]

Za druhé světové války ztroskotal na severním svahu hory Iglesias letoun Consolidated B-24 Liberator.[26]

V průběhu 20. století se na ostrov zaměřovala pozornost předních světových mořeplavců, mezi které patřili například Jacques-Yves Cousteau[27] či Thor Heyerdahl.[28]

12. května 1970 bylo území ostrova administrativně začleněno do provincie Puntarenas prostřednictvím výkonného dekretu č. 27, čímž se stalo jedenáctým okresem. V roce 1978 byl na území ostrova vyhlášen národní park.

V roce 1990 vydal Michael Crichton román Jurský park, který se odehrává na fiktivním ostrově Isla Nublar, jehož předobrazem byl právě Isla del Coco.[29][30]

Ukrytý poklad

[editovat | editovat zdroj]

Kokosový ostrov se často objevuje v mnoha příbězích o pirátech a zakopaném pokladu. První tvrzení o pokladu ukrytém na ostrově pocházela od ženy jménem Mary Welsh, která tvrdila, že na ostrově bylo zakopáno 350 tun zlata (cca 16 miliard $ v dnešních penězích) ukradených ze španělských galeon. Byla členkou pirátské posádky vedené kapitánem Bennettem Grahamem a za své zločiny byla převezena do australské trestanecké kolonie. Po svém propuštění se vrátila na ostrov s expedicí, ale nepodařilo se jí nic najít. Dalším pirátem, který měl na ostrově ukrýt poklad, byl Portugalec Benito Bonito. Ačkoli byl Bonito pronásledován a popraven, jeho poklad nebyl nikdy získán.[31]

Snad nejznámější z legend o pokladu vázaných na ostrov je legendární Limský poklad. V roce 1820, kdy se armáda José de San Martína blíží k Limě, měl místokrál José de la Serna svěřit městský poklad britskému obchodníkovi kapitánovi Williamovi Thompsonovi do úschovy, dokud Španělé zemi nezabezpečí. Místo toho, aby čekali v přístavu podle pokynů, Thompson a jeho posádka zabili místokrálovy muže a odpluli k Isla del coco, kde údajně zakopali poklad. Krátce nato byli zadrženi španělskou válečnou lodí. Celá posádka kromě Thompsona a jeho prvního důstojníka byla popravena pro pirátství. Ti dva nabídli Španělům, že je dovedou k pokladu výměnou za své životy, ale po přistání na ostrově utekli do pralesa a nikdy nebyli znovu dopadeni. Stovky pokusů o nalezení pokladu na ostrově selhaly. Například guvernér ostrova August Gissler, který zde žil po většinu období mezi léty 1889 a 1908, na hledání pokladu intenzivně pracoval (dokonce při tom vykopal několik podzemních tunelů), dosáhl pramalého úspěchu v podobě několika zlatých mincí.[32]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Celkový pohled na ostrov
    Celkový pohled na ostrov
  • Západ slunce nad zátokou Wafer.
    Západ slunce nad zátokou Wafer.
  • Ubytování strážců národního parku
    Ubytování strážců národního parku
  • Nejvyšší bod ostrova - hora Mount Iglesias
    Nejvyšší bod ostrova - hora Mount Iglesias
  • Most před Rio Genio
    Most přes Rio Genio
  • Návštěvnické centrum
    Návštěvnické centrum
  • Člun kotvící v zátoce Chatham
    Člun kotvící v zátoce Chatham
  • Vodopád v zátoce Wafer
    Vodopád v zátoce Wafer
  • Žralok kladivoun poblíž ostrova
    Žralok kladivoun poblíž ostrova
  • Fotografie z dob první oceánografické expedice na ostrov, 1926
    Fotografie z dob první oceánografické expedice na ostrov, 1926
  • Franklin Roosevelt (vlevo) s uloveným plachetníkem na palubě lodi U.S.S Houston poblíž ostrova
    Franklin Roosevelt (vlevo) s uloveným plachetníkem na palubě lodi U.S.S Houston poblíž ostrova

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cocos Island na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sistema Costarricense de Información Jurídica. pgrweb.go.cr [online]. [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ BERNÁTHOVÁ, Dominika. Poklady Kokosového ostrova. Země světa. 5.7.2022, roč. 21, čís. 7, s. 50–53. Dostupné online. 
  3. ↑ KIRKENDALL, Lawrence R.; JORDAL, Bjarte H. The bark and ambrosia beetles (Curculionidae, Scolytinae) of Cocos Island, Costa Rica and the role of mating systems in island zoogeography. Biological Journal of the Linnean Society. 2006, roč. 89, čís. 4, s. 729. Dostupné online [cit. 2025-02-02]. ISSN 0024-4066. 
  4. ↑ QUIRÓS, José David. Cocos Island National Park, the largest extent of tropical rainforest [online]. [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Isla del Coco [online]. [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŽRALOČÍ RÁJ SE NA KOKOSOVÉM OSTROVĚ PROMĚNIL V KRVAVÉ PEKLO. www.national-geographic.cz [online]. National Geographic Society, 2018-04-27 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ Dílo Ramsarská úmluva ve Wikizdrojích (česky)
  8. ↑ Live Ranking [online]. New7Wonders, 2009-07-04 [cit. 2025-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-05. 
  9. ↑ Národní park Kokosový ostrov (Cocos Island National Park). www.hedvabnastezka.cz [online]. HedvabnaStezka.cz, 2011-10-09 [cit. 2022-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07. 
  10. ↑ CASTILLO, P.; BATIZA, R.; VANKO, D. Anomalously young volcanoes on old hot-spot traces: I. Geology and petrology of Cocos Island. GSA Bulletin. 1988-09-01, roč. 100, čís. 9, s. 1400–1414. Dostupné online [cit. 2025-02-02]. ISSN 0016-7606. doi:10.1130/0016-7606(1988)100<1400:AYVOOH>2.3.CO;2. 
  11. ↑ Global Volcanism Program | Isla del Coco. Smithsonian Institution | Global Volcanism Program [online]. [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MALAVASSI VARGAS, Eduardo. Visita al Parque Nacional Isla del Coco. Revista geográfica de América Central. 1983, roč. 1, čís. 15, s. 211–219. Dostupné online [cit. 2025-02-02]. ISSN 2215-2563. 
  13. ↑ a b QUIRÓS, José David. Especies endémicas de la Isla del Coco, ecosistemas y riqueza [online]. 2020-10-26 [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (španělsky) 
  14. ↑ Cocos Island Watersheds [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ Everything You Need to Know About Isla del Coco. Coldwell Banker Pacific Realty [online]. [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Threats on Cocos Island [online]. Friends of Cocos Island Foundation [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ CARRINGTON, Damian. The alien invaders of Cocos Island. The Guardian. 2014-05-08. Dostupné online [cit. 2024-11-21]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  18. ↑ HUERTAS VILLALOBOS, José A.; LUIS, Sandoval. Ten new bird species for Isla del Coco, Costa Rica [online]. [cit. 2024-12-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ UNEP-WCMC. COCOS ISLAND NATIONAL PARK. World Heritage Datasheet [online]. 2017-05-22 [cit. 2024-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Annotated checklist of the freshwater fishes of continental and insular Costa Rica: additions and nomenclatural revisions [online]. 2013 [cit. 2024-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-22. 
  21. ↑ BLANCO, Guillermo; SANDOVAL, Luis. Three new bird species for Cocos Island, Costa Rica, and additional observations of other vagrants [online]. Neotropical Birding and Conservation [cit. 2024-12-09]. Dostupné online. 
  22. ↑ Guide to Cocos Island National Park: Costa Rica. www.dive-the-world.com [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. 
  23. ↑ BERNÁTHOVÁ, Dominika. Poklady Kokosového ostrova. Země světa. 5.7.2022, roč. 21, čís. 7, s. 50–53. Dostupné online. 
  24. ↑ QUIRÓS, José David. Historical Periods of Cocos Island [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Franklin D. Roosevelt at a picnic on Cocos Island - Franklin D. Roosevelt Presidential Library and Museum of the National Archives and Records Administration. Google Arts & Culture [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Cocos Island National Park [online]. [cit. 2024-11-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ STAFF, DIVE. Celebrating 80 years of Jacques Cousteau's favourite dive sites. DIVE Magazine [online]. 2023-02-07 [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Thor Heyerdahl. Bradshaw Foundation [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. 
  29. ↑ Case Study: Cocos Island National Park. education.nationalgeographic.org [online]. National Geographic Society [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ TYLER, Jane; ODEEN-ISBISTER, Sara. Real life 'Jurassic Park island' guarded by killer sharks and home to treasure. The Mirror [online]. 2022-07-29 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Ostrov Isla del Coco oplývá nejen poklady, ale i žraloky. magazin.travelportal.cz [online]. Magazin.TravelPortal.cz, 2014-12-01 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  32. ↑ ABREU, Kristine De. Exploration Mysteries: The Treasure of Lima » Explorersweb. Explorersweb [online]. 2024-09-12 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Kostarické památky Seznamu světového dědictví UNESCO