Konceptuální umění je spíše nežli forma umění forma nazírání na umění – idea umění a umění samotné jsou jedno a totéž. Jinými slovy – slovní definice uměleckého díla, jeho fotografická a materiální reprezentace, výsledek jsou pro konceptuálního umělce rovnocenné a tudíž stejně hodnotné. Konceptuální umění je tedy při zachování ideje či jiné formy reprezentace opakovatelné.
S pojmem konceptuálního umění přišel Američan Joseph Kosuth (* 1945) ve svém díle Jedna a tři židle (1965). Příznivci konceptuálního umění netvoří žádné přesně vymezené uskupení, jde spíše o intelektuální orientaci, ve které se od 70. let užívají velmi rozdílné výrazové prostředky.
Mezi známé konceptuální umělce patří: Angličané Terry Atkinson (* 1930), Michael Baldwin (* 1945) a Harold Handl (* 1940); Američan Sol LeWitt (1928–2007) a Francouzi Bernar Venet (* 1946) a Benjamin Vauthier (* 1935).
Fotografie dostala v konceptuálním umění některých autorů klíčovou roli. Řada autorů ji začala používat pro přesnější vyjádření svého konceptu. Za průkopníky se považují manželé Becherovi nebo Edward Ruscha. Jiní další výtvarníci kombinovali fotografii s textem.[1]
Mezi další konceptuální umělce dvacátého prvního století se řadí například americká fotografka Annie Leibovitz nebo německý umělec Hans-Peter Feldmann. Z českých fotografů se konceptuální fotografii věnuje například Jan Vávra, Jan Ságl nebo Miloš Šejn.