Kontemplace

Kontemplace (z lat. contemplatio) je nejvyšší stupeň modlitby; stav přímého patření na Boha člověkem, přemýšlení nebo přemýšlení (myslí) nad osobou individuálem důležitým či nijak, nakolik je to v tomto životě možné; „nazírání“.

Mimo křesťanství se paralelní jevy (tj. soustředění, jehož předmětem není nic jednotlivého ve světě) zpravidla označují ne jako kontemplace, nýbrž jako meditace; v křesťanství ovšem výraz "meditace" znamená spíše soustředění na konkrétní téma a jeho diskurzivní promýšlení.

Kontemplace v řeckém prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Náznaky kontemplace tak, jak je později pojímána a praktikována v křesťanství, lze vidět již v řecké filosofii, zejména v platónismu a novoplatónismu (především Plótínos), kdy je označována zejména pojmem theória (θεωρια). Řecká theória však není totožná s křesťanskou kontemplací pro níže uvedené důvody.

Kontemplace v křesťanství

[editovat | editovat zdroj]

V křesťanském prostředí je kontemplace chápána jako účast na vnitřním životě Nejsvětější Trojice, tzn. na vztazích tří osob Boha a na jejich vzájemném poznávání. Tato účast člověka na vnitřním životě Boha není způsobena nějakou duchovní metodou či cvičením, ale přijetím svobodného Božího pozvání k takovému sdílení a k takovémuto participačnímu vztahu. Základem pro kontemplaci člověka je křestní milost, tzn. milost, již přijme při svátostném křtu.

Kontemplace je vnímána jako nejvyšší stupeň modlitby po předchozí afektivní a rozjímavé formě modlitby. Pravdou však je, že kontemplace je díky křestní milosti přítomna vždy, avšak cestou modlitby dochází díky Božímu svobodnému působení a lidské spolupráci (disponování) k jejímu rozvíjení do vrcholných stavů.

Mezi nejvýznamnější křesťanské postavy pojednávající o kontemplaci lze zařadit z patristiky mj. Pseudo-Dionysia Areopagitu (O mystické teologii), Řehoře z Nyssy (Život Mojžíšův), ze středověku Tomáše Akvinského, rýnské (Mistr Eckhart ad.) a viktorínské (Richard ze Svatého Viktora) mystiky, z pozdějšího období zejména sv. Jana od Kříže a sv. Terezii z Avily ad.

Kontemplace v judaismu

[editovat | editovat zdroj]

V rámci judaismu se pro kontemplaci používá hebrejské slovo hitbonenut (הִתְבּוֹנְנוּת), jež se v moderní hebrejštině běžně užívá ve smyslu „náhled“.[1] Samotné slovo je však ve skutečnosti ve zvratném slovesném tvaru a obsahuje v sobě slovesný kořen, jenž je zapisován písmeny vet-jod-nun (בין). Tento kořen má v biblické hebrejštině tyto významy: „rozumět, mít rozum, být rozumný, pochopit, mít porozumění, přijmout s porozuměním, vyznat se“.[2] Slovo hitbonenut proto doslova znamená „činění se chápajícím“ a v náboženském pojetí tohoto stavu člověk dosahuje tehdy, když si ve své mysli něco konkrétního a k tomu vhodného oddělí za tím účelem, aby se zabýval zkoumáním toho sama o sobě. „Člověk pak na to nahlíží jako na oddělené od všech ostatních věcí světa a nechá si tím zcela zaplnit mysl.“[3]

Například pro jednoho pisatele biblického žalmu byl takovou vhodnou věcí pro kontemplaci jistý druh micvot (přikázání), jimž se souhrnně říká edot (עֵדוֹת, svědectví).[4] Skrze kontemplaci nad konkrétním přikázáním typu svědectví (hebrejsky eda, עֵדָה) byl žalmista schopen pochopit jeho rozsah a skutečný význam. Smyslem hitbonenut však není, aby člověk setrvával na dosaženém pochopení jedné věci, ale aby byl, jak uvádí Talmud,[5] schopen „z jedné věci usuzovat na jinou“.[6] Tzn. že skrze kontemplaci „staví na předmětu svého nazírání a užívá ho jako odrazového můstku k vyšším stavům vědomí“.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KOLEKTIV, autorů. Lingea praktický slovník hebrejsko-český a česko-hebrejský. Brno: Lingea, 2017. ISBN 978-80-7508-263-3. S. 102. 
  2. ↑ PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 26-27. 
  3. ↑ KAPLAN, Aryeh. Meditace a Bible. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-114-7. S. 136. 
  4. ↑ Ž 119, 95–96 (Kral, ČEP)
  5. ↑ Sanhedrin 93b.
  6. ↑ SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 417. 
  7. ↑ Viz Meditace a Bible, str. 136

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]