Kopidlo

Možná hledáte: Kopidlno.
Kopidlo
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKralovice
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel144 (2024)[1]
Rozloha2,72 km²[2]
Katastrální územíKopidlo
Nadmořská výška442 m n. m.
PSČ331 41
Počet domů73 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduKopidlo 73
331 41 Kralovice
obeckopidlo@tiscali.cz
StarostaJiří Špiroch
Oficiální web: www.obec-kopidlo.cz
Kopidlo
Kopidlo
Další údaje
Kód obce559024
Kód části obce69311
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopidlo je obec ve východní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží asi čtyři kilometry jihozápadně od Kralovic. Žije zde 144[1] obyvatel. Obec je součástí Mikroregionu Dolní Střela. Obcí protéká Kopidelský potok.

Podle Václava Kočky byla ves Kopidlo postoupena roku 1181 pravděpodobně jako doživotní výsluha Vitoňovi z Kopidla. Po jeho smrti se opět stala zbožím panovníka a roku 1183 ji kníže Bedřich daroval cisterciáckému klášteru v Plasích. Za husitských válek byla ves zničena a přilehlá pole byla až do začátku 18. století pronajímána sedlákům z Lednice.

Významný opat Evžen Tyttl nechal postavit na místě staré vsi v letech 1706–1710 šestnáct chalup, novými osadníky se stali: Ondřej Sebránek, Jiří Jakeš, Jakub Sinkule, Ondřej Sinkule, Jiří Bouda, Jiří Rob, Bernard Zeman, Jiří Štrunc, Václav Půta, Matěj Hacha, Jiří Včala, Matěj Kotas, Martin Knedlhans, Jan Včala, Jiří Drahý a Matěj Vodvářka. Klášter držel ves až do svého zrušení Josefem II. v roce 1785, kdy celé klášterní panství přešlo do správy náboženského fondu, od kterého jej v roce 1826 koupil kníže Metternich.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Kopidlo sousedí s Výrovem na severu, Lednicí na východě, Kočínem na jihovýchodě a Babinou na západě. Kopidlo tvoří severozápadní roh území přírodního parku Rohatiny.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 356 276 339 302 386 377 322 229 208 190 177 143 117 126 140
Počet domů 46 42 46 48 57 59 66 66 60 60 56 65 65 56 73

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení patrimoniální správy ves patřila k obci Kočín, od 60. let 20. století je Kopidlo samostatnou obcí.[6]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Dispozice vsi stále zachovává původní založení. Obvod rozlehlé návsi i komunikace jsou obklopeny množstvím dochovaných lidových staveb, ze kterých vynikají roubené domy č. 2, 18, 31, 32, 34 a 35. Ve dvoře usedlosti č. 33 je patrový roubený špýchar s pavláčkou. U křižovatky silnic na Výrov a Lednici stojí čtyřboká zděná kaple z konce 18. století s reliéfem Jana Husa, v interiéru barokní pieta.

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  5. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 244. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Severní Plzeňsko I, Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud, Nakladatelství Českého lesa, Domažlice, 2001, ISBN 80-86125-23-8
  • Karel Rom: Představujeme obce regionu; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 10, s. 16–17

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]