Kopretina irkutská

Jak číst taxoboxKopretina irkutská
alternativní popis obrázku chybí
Kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodkopretina (Leucanthemum)
Binomické jméno
Leucanthemum ircutianum
DC., 1838
Synonyma
  • Chrysanthemum leucanthemum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) je v české přírodě nejrozšířenější ze všech tří druhů rodu kopretina. Jsou to druhy vzhledově si velmi podobné a vytvářejí tzv. "skupinu druhů z okruhu kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare agg.)". Společně tvoří polyploidní komplex, diploidním druhem je teplomilná a ve Střední Evropě ne příliš častá kopretina bílá. Tetraploidní je kopretina irkutská, která je nejhojnější a hexaploidní pak kopretina panonská, která je z nich nejvzácnější. Původně byly tyto tři druhy souhrnně uváděny jako kopretina bílá (Chrysanthemum vulgare).[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Areál kopretiny irkutské je velmi rozlehlý, na severu začíná na Islandu a přes Britské ostrovy se dále rozkládá přes celou Evropu až na Sibiř, do Střední Asie a dále až na východoasijský Dálný východ. Druhotně se dostala do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.

V české přírodě je poměrně hojná, roste na loukách, pastvinách, v lesních lemech i na lidmi pozměněných stanovištích, v příkopech, okolo silnic nebo na skládkách. Dává přednost středně vlhkým, popř. mírně vysychajícím stanovištím, obvykle se vyskytuje na slunném místě, postačí ji běžná půda s malým množstvím živin. Na loukách snáší i dvojí sečení, více ji vadí sešlapávání při pastvě.[1][2][3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Kopretina irkutská je vytrvalá, 30 až 80 cm vysoká bylina s jednoduchou, nebo vzácně v horní části větvenou lodyhou s odstálými chlupy. Vyrůstá z krátce plazivého oddenku se silnými adventivními kořeny. Lodyha je porostlá střídavými listy, přízemní s dlouhými řapíky jsou růžicovitě shloučené a jejich čepele jsou obkopinaté a po obvodě rovnoměrně zoubkované. Výše postavené listy jsou přisedlé, víceméně obdélníkovité, po obvodě mělce pilovité až zubaté, dlouhé 4 až 6 a široké 1 až 1,5 cm.

Na konci lodyhy vyrůstají jednotlivě nebo v řídkém chocholíku úbory velké od 3 do 5 cm. V úboru je v terči 120 až 200 žlutých, trubkovitých kvítků, které jsou oboupohlavné. Po obvodě terče bývá 10 až 30 kvítků samičích s 1,5 až 2,5 cm dlouhými, bílými ligulami. Široce miskovitý, 3 až 4řadý zákrov má střechovitě uspořádané kopinaté listeny vroubené úzkým blanitým, bezbarvým až hnědočerným lemem. Rostliny začínají kvést v květnu a končí v září, květy obsahují jen málo nektaru, opylovány jsou hmyzem.

Plody jsou protáhlé nažky velké 1,5 až 2,5 mm, které jsou bez chmýru a pouze nažky z jazykovitých kvítků mají nepravidelný blanitý lem. V půdě si podržují klíčivost nejméně šest let. V létě u kopretin převažuje vegetativní rozmnožování pomoci oddenků.[1][2][4][5]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Na mezofilních loukách kopretina irkutská často vytváří rozsáhlé porosty a její výskyt má mnohdy až plevelný charakter. V Severní Americe jsou evropské druhy kopretin označené jako invazní rostliny, rychle se tam šíří a působí ekonomické škody. Rostliny obsahují četné flavonové glykosidy a anthokyanový glykosid chrysanthemin které způsobují, že skot se kopretinám přímo vyhýbá, koním a ovcím nevadí a kozy je naopak přímo vyhledávají. Mají nízkou výživnou hodnotu a proto jsou v čerstvé i sušené píci přímo nežádoucí. Jejích kořeny jsou schopné dlouhodobě žít v symbióze s endofytními houbami, které po odstranění kopretin setrvávají v půdě a poškozují následně pěstované rostliny z čeledi lilkovitých, jež jsou vůči houbovým chorobám málo odolné.

Kopretiny irkutské se někdy pěstují jako okrasné rostliny. Mimo nich bývají v zahradách vysazovány také velkokvěté nebo plnokvěté kopretiny vzniklé křížením s dalšími druhy původem z jihozápadní Evropy. V lidovém léčitelství slouží pro výrobu sirupů proti dávivému kašli a astma. Svými nápadnými úbory se spolupodílejí na idealizovaném charakteristickém vzhledu českého venkova.[1][5][6]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Kopretina na jaře
    Kopretina na jaře
  • Rozkvetlý záhon
    Rozkvetlý záhon
  • Zákrov
    Zákrov
  • Úbor
    Úbor

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Kopretina irkutská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 26.09.2013 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Kopretina irkutská, s. 320–321. 
  3. ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Leucanthemum ircutianum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Kopretina irkutská [online]. Eva Jelínková [cit. 2017-05-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b KUŤKOVÁ, Tatiana. Kopretina irkutská [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 2000 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ HONSOVÁ, Dagmar; HEJCMAN, Michal; KLAUDISOVÁ, Michaela. Jsou kopretiny v trávních porostech žádoucí?. Úroda [online]. AV ČR, Praha, 2006 [cit. 19.05.2017]. Čís. 8. Dostupné online. ISSN 0139-6013. (čs) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]