Korolevo

Korolevo Королево
Železniční stanice Korolevo
znak
Poloha
Souřadnice	48°9′20″ s. š., 23°8′11″ v. d.
Nadmořská výška	146 m n. m.
Časové pásmo	UTC+2
Stát	Ukrajina Ukrajina
Oblast	Zakarpatská
Okres	Berehovo
Korolevo Korolevo, Zakarpatská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	9,06 km²
Počet obyvatel	9 896 (2017[1])
Hustota zalidnění	890 obyv./km²
Správa
Vznik	1262
Adresa obecního úřadu	вул. Злагоди 13 90332 смт. Королево
Telefonní předvolba	3143
PSČ	90332
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Korolevo (ukrajinsky Королево, též Королеве / Koroleve, maďarsky Királyháza, česky v období ČSR Kiralyhaza (2022),^[2] později Královo nad Tisou^[3]) je městys (ukrajinsky selyšče) ležící v okresu Berehovo Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Rozkládá se mezi pravým břehem Tisy a hranicí s Rumunskem, v nadmořské výšce 146 m, zhruba 8 km východně od Vynohradivu. V roce 2017 měl městys necelých 10 000 obyvatel, z čehož zhruba pětinu tvoří Maďaři.

Korolevo je sídlo jednotného územního společenství Королівська селищна громада, do kterého patří Koroleva tyto další obce:

Přepis do latinky	Název obce v cyrilici
Chyža	Хижа
Horbky	Горбки
Hudja	Гудя
Novoselycja	Новоселиця
Sasovo	Сасово
Tekovo	Теково
Černa	Черна
Verjacja	Веряця

Toto územní společenství má rozlohu 118 km²; v roce 2020 v něm žilo 22 802 obyvatel.

Historie

Na území Koroleva (Králova nad Tisou) je archeologická lokalita dokládající osídlení již ve středním paleolitu. Podle nejnovějších zjištění mezinárodního týmu archeologů se zde nacházejí nejstarší a zároveň nejsevernější stopy osídlení evropského kontinentu. Pozůstatky člověka vzpřímeného (Homo erectus) nalezené u Koroleva jsou staré až 1,4 milionu let a o 200 až 300 000 let starší než nálezy ve španělské Atapuerce, která byla do té doby považována za nejstarší evropskou lokalitu osídlenou tímto zástupcem rodu Homo.^[4]

První písemná zmínka o městysu pochází z roku 1262. Král Štěpán V. Uherský zde tehdy vybudoval lovecký letohrádek – odtud název, který v maďarštině znamená „královský dům“. Na ostrohu v severní části města stál ve 14.–17. století hrad Ňalab, dnes je v ruinách. V minulosti městys patřil k uherské župě Ugocsa, po rozpadu ^[5] Rakouska-Uherska v roce 1918 až do roku 1938 byl součástí Československa. Za první československé republiky zde byl obecní notariát, četnická stanice a poštovní úřad.^[2] V roce 1944 byl městys s okolím připojen k Ukrajinské SSR. Status městysu (zastarale sídla městského typu) má od roku 1947.

Doprava

Korolevo je železniční uzel a tvoří triangl tratí:

1. Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației ve východním směru na Chust
2. Železniční trať Baťovo – Korolevo v severozápadním směru na Berehovo a Čop
3. Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației v jihozápadním směru na rumunské Satu Mare

2. a 3. trať mají smíšený rozchod (standardní evropský 1435 mm a ruský 1520 mm) umožňující spojení Slovenska a Rumunska mimo Maďarsko bez překládky.

Galerie

• 
  Ruiny synagogy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Королівська селищна громада na ukrajinské Wikipedii.

1. Статистичний збірник «Чисельність наявного населення України» на 1 січня 2017 року (pdf/zip)
2. Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 20. 
3. Rychlík, Jan; Rychlíková, Magdaléna: Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946 (Praha: Vyšehrad 2016), kap. Železniční doprava.
4. Lukáš Marek, Čeští vědci zjistili, kudy přišel člověk do Evropy. Objev přepisuje historii, Seznam.cz, 6.3.2024
5. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167

Externí odkazy

Autoritní data	LCCN: no2008182709 VIAF: 125884190

Portály: Ukrajina