Kostnice (novolat. ossuarium) se nazývá místnost k ukládání lidských kosterních pozůstatků. Většinou se jedná o klenuté podzemní, sklepní prostory sakrální stavby, kde jsou poskládány lidské kosti do různých geometrických útvarů (mohyl, jehlanců, obrazců, obkladů stěn či kleneb, ale i v podobě lustrů). Tyto interiéry bývaly doplněny kostrami ležícími, sedícími či stojícími v rubáších nebo uloženými v otevřených rakvích. Kostnice většinou vznikaly v obdobích hromadných úmrtí obyvatel, jako byly morové rány a jiné epidemie, hladomory, nebo bitvy. Jindy jsou výsledkem dlouhodobého ukládání kostí v centru města, kde nebylo místo pro hřbitov (Brno). Poslední početnou skupinu tvoří kostnice jako „memento mori“, sloužící také nástěnnou výzdobou k výstraze pomíjivosti života, zřizované nejčastěji při klášterech mnišských řádů kapucínů či karmelitánů.
Kostnice se také nacházela ve spodním patře karneru (z lat. carnarium), dvoupatrové středověké hřbitovní kaple.
Veřejně přístupné kostnice najdeme například v Sedlci u Kutné Hory, v Brně při farním kostele sv. Jakuba, v Praze na Malé Straně pod kostelem Panny Marie Vítězné, v Mělníku pod kostelem sv. Petra a Pavla, v Kolíně u chrámu sv. Bartoloměje. Středověké karnery zpravidla na kruhovém půdorysu se dochovaly na jižní Moravě, např. v Moravských Budějovicích, ve Stonařově u Jihlavy, v Bítově byl zatopen Vranovskou přehradou. Ossarium, hřbitov a kaple připomínající bitvu u Jičína v roce 1866, které se nachází v Kbelnici, obci vzdálené asi 5 km od města.