Královna víl (folklór)
Královna víl je postava z folklóru Britských ostrovů, vládkyně víl a elfů, někdy doprovázená svým manželem, králem víl. Bývá často bezejmenná, skrze literaturu byly ale popularizována jména jako Titania nebo Mab.
Podle medievalistky Lucy Allen Paton se v královnu víl proměnila artušovská postava Morgany.[1]Duchovní spisovatelka Patricia Monaghan za královny víl označuje celou řadu irských bohyň, především Áine, Clídnu a Fand.[2]
Čarodějnické procesy
[editovat | editovat zdroj]Královna víl se objevuje ve skotských čarodějnických procesech z přelomu 16. a 17. století, především ve výpovědi žen, někdy, ale také mužů, kteří uvedli, že chodili k „dobrým lidem“ či „dobrým sousedům“, tedy vílám. Isabel Gowdie vypověděla, že královna i její král byli velice krásní a že jí královna dala velké množství masa. Andrew Man uvedl, že se poklonil královně elfů a ďáblu v podobě jelena, jehož jméno bylo Christsonday „Kristova neděle“. Tento „ďábel“ byl podle Mana andělem a kmotřencem Boha, královna mu byla podřízena, ale dobře se vyznala v kouzlech. Elfové měli mít lidskou podobu i oděv, ač byli stíny, a vystrojili hostinu, hráli a tančili. S královnou měl mít Man také sex.[3]
Historik Carlo Ginzburg se domnívá, že ve těchto a dalších výpovědích se ukrývají lidové představy, jen tence zastřené motivem čarodějnictví a styku s ďábly dodaným soudci, které spojuje například s tvrzeními furlánských benadantů nebo livonského vlkodlaka Thiesse.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LUCY ALLEN PATON, Lucy Allen. Studies in the Fairy Mythology of Arthurian Romance. [s.l.]: Kessinger Publishing, 2010. ISBN 978-1166993566. S. s. 165.
- ↑ MONAGHAN, Patricia. The Encyclopedia of Celtic Mythology And Folklore. [s.l.]: Checkmark Books, 2004. S. s. 177.
- ↑ a b GINZBRUG, Carlo. Noční příběh. [s.l.]: Argo, 2007. ISBN 80-7203-514-2. S. 119–120.