Krásnoplodka | |
---|---|
Krásnoplodka vidličnatá (Callicarpa dichotoma) 'Early Amethyst' | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
Rod | krásnoplodka (Callicarpa) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Krásnoplodka (Callicarpa) je poměrně široký rod dřevin náležící do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Vyskytuje se převážně v tropech a subtropech Asie a Ameriky, mnohé druhy mají význam jako okrasné rostliny. V Česku je příležitostně pěstována krásnoplodka Bodinierova (Callicarpa bodinieri)
Obvykle keře či malé stromy, výjimečně též liánovitého habitu. Keřovité druhy jsou vysoké obvykle do 2 metrů; stromovitá Callicarpa yunnanensis ale dorůstá výšek 12–18 m.[1] Tropické druhy jsou stálezelené, druhy subtropů a mírného pásu opadavé. Listy jsou jednoduché, vstřícné, řapíkaté, eliptické, vejčité nebo obvejčité, dle druhu 5–25 dlouhé; letorosty lysé nebo hustě chlupaté. Květy vyrůstají v proti sobě stojících stopkatých vrcholících. Kalich i koruna jsou téměř pravidelné, 4–5cípé; kalich je vytrvalý, koruna poměrně drobná, trubkovitá, barvy bílé, žluté, světle modré, růžové nebo fialové. Žláznaté tyčinky vyčnívají ven z květu, čnělka pestíku obvykle též. Plody jsou drobné, kulaté, červené, bílé, fialové nebo černé bobule s dužnatým exokarpem, obsahující několik semenných přihrádek. Mají trpkou a svíravou chuť a na rostlině vytrvávají dlouho do zimy.[2]
Centrem druhové diverzity rodu krásnoplodka je tropická východní a jihovýchodní Asie (jih Číny, Indočína, Indonésie, Papuasie, Filipíny), poměrně hojný je také na Indickém subkontinentu a v subtropech východní Asie. Několik druhů roste v Austrálii, Japonsku, na Madagaskaru, na ostrovech Indického a Tichého oceánu, v tropech Jižní a Střední Ameriky a v Karibiku, zahrnuje též jižní oblasti Spojených států amerických; druh Callicarpa americana zde na severu zasahuje až po stát Maryland. Rostou obvykle jako podrost či příměs světlejších lesů, ať už na horských svazích či v údolích, a také v křovinách a houštinách kolem vodních toků.[3]
Krásnoplodka patří mezi skupinu taxonů řazených původně do čeledi sporýšovitých (Verbenaceae), které byly fylogenetickými revizemi taxonomického systému rostlin na počátku 21. století přeřazeny mezi hluchavkovité. Vnitřní struktura rodu i jeho pozice v nové čeledi nebyly dlouho zcela vyjasněny; teprve rozsáhlými studiemi druhé dekády 21. století byl rod potvrzen jako monofyletický a formující v rámci hluchavkovitých samostatnou podčeleď Callicarpoideae v sesterské pozici k podčeledi Prostantheroideae, přičemž tyto dvě společně tvoří bazální klad čeledi sesterský ke všem ostatním hluchavkovitým.[4] Uznáváno je více než 160 druhů, lektotypem je Callicarpa americana, druh vyskytující se na jihu a jihovýchodě USA.[5]
Některé druhy jsou pro obsah aromatických silic užívány v lokální medicíně při onemocnění dýchacích cest a jako repelent; testuje se též jako účinné antivirotikum.[3] Krásnoplodka americká byla tradičně vysazována okolo pastvin, aby její vůně odpuzovala hmyz dotírající na dobytek; terpenoidů izolovaných z jejích pletiv (borneol, callicarpenal, intermedeol, spathulenol) je užíváno i na průmyslovou výrobu repelentního přípravku proti komárům. Z plodů, byť za syrova obtížně poživatelných, se v některých krajích připravují vína, rosoly a džemy. Krásnoplodky jsou také oblíbenými okrasnými dřevinami především pro své nápadně barevné a přes zimu vytrvávající plody a částečně také pro podzimní zbarvení listů, jež je žluté, načervenalé nebo nafialovělé.[8]
Většina druhů krásnoplodek není vhodná pro pěstování v mírném středoevropském klimatu; do úvahy zde přichází pouze otužilé druhy krásnoplodka americká (Callicarpa americana), vidličnatá (C. dichotoma), japonská (C. japonica) a asi nejčastěji pěstovaná krásnoplodka Bodinierova (C. bodinieri). Při pěstování v mírném pásmu vyžadují plné slunce, teplé a chráněné stanoviště a zimní přikrývku kořenů. Vhodná je propustná, humózní až hlinitá půda, vlhká, nebo dobře zásobená vodou a živinami, především vápníkem. Snáší pH půdy 5,6–7,5, tedy kyselé až neutrální, i průmyslové exhalace. Dobře snáší řez, ale většinou jej nevyžaduje, s výjimkou případného prořezu namrzlých výhonů po zimě. Obvykle netrpí škůdci. Rozmnožuje se řízkováním bylinnými nebo dřevitými řízky.[9] Pro získání plodů je třeba vždy pěstovat několik keřů pohromadě, aby se mohly navzájem opylit.[8]