Kvajáva brazilská

Kvajáva brazilská
Mladá kvajáva brazilská (Psidium guineense)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď	myrtovité (Myrtaceae)
Rod	Kvajáva (Psidium)
Binomické jméno
Psidium guineense Sw., 1788
Synonyma
Psidium araca Psidium schiedeanum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Listy a pupeny květů

Rozvitý květ

Odrůda plodů s červenou kůži

Rozpůlený plod

Kvajáva brazilská (Psidium guineense) je malý stálezelený strom či keř s kožovitými listy, plodící drobné sladké a vonné plody. Jeho vědecké druhové jméno guineense pochází z mylného přesvědčení botanika který rostlinu popsal, že pochází ze západní Afriky, z oblasti okolo Guinejského zálivu.^[2][3]

Rozšíření

Dřevina pochází z Ameriky, kde její přirozený areál zahrnuje území ohraničené na severu jihem Mexika, přes ostrovy Karibiku, státy Střední Ameriky a až po argentinské provincie Corrientes a Misiones v Jižní Americe.

Následně byla lidmi vysázena do Indie a Bangladéše v Asii, do Angoly, Konžské demokratické republiky, Gabonu, Pobřeží slonoviny, Tanzanie a Zairu v Africe a na Novou Kaledonii i další ostrovy v Pacifiku. V některých oblastech Tanzanie se rozšířila natolik, že je považována za invazní druh, kdežto například v Indii se začlenila do tamní běžné přírody.^[3][4]

Ekologie

Roste v celoročně vlhkém i sezónně suchém tropickém biomu. Vyskytuje se v lesních houštinách, stejně jako v otevřených dubových či borových lesích, na otevřených planinách i na kamenitých stráních, v nadmořské výšce od 80 po 2400 metrů nad mořem. Roste rovněž v pobřežních oblastech, nesnáší však zasolenou či bahnitou půdu, stejně jako pokles teploty k bodu mrazu. Snese mírně zastíněné stanoviště, preferuje však plný sluneční svit. Většinou nevytváří souvislé porosty, její populace bývá poměrně fragmentovaná.

Objevuje se také na narušených územích, v opuštěných zemědělských oblastech, na místech s vypálenou či vykácenou vegetací nebo po okrajích cest či vodních toků. Je rostlinou, jež v období sucha, v závislosti na svém stanovišti, částečně shazuje listy. Může dorůst do výše až 7 m, obvykle je však menší. Roste poměrně pomalu, v horších přírodních podmínkách se vyvíjí jako keř vysoký ne více než 3 m.^[2][3][5]

Popis

Může se vyvínout jako strom do maximální výšky 7 m, jeho kmen nebývá v průměru širší než 10 cm, nebo jako keř dorůstající do 3 m. Kůra kmene je hladká a obdobně jako u válcovitých či mírně zploštělých větví je šedavá, mladé větvičky jsou rezavě chlupaté.

Listy bez palistů jsou běžně zelené, za velkého sucha žlutohnědé až červenohnědé, na svrchní straně bývají tmavší. Jsou tuhé, jednoduché, celistvé, protilehlé a rostou na řapících dlouhých 6 až 12 mm. Bývají eliptické až vejčité, dlouhé 6 až 14 cm a široké 4 až 8 cm, na bázi jsou tupé nebo zaoblené a vrcholu okrouhlé nebo hrotité. Po obvodě bývají někdy jemně zubaté, na lícní straně jsou řídce chlupaté a na rubové pokryté světlými chlupy a zřetelně porostlé žlázkami, mají průsvitné žláznaté tečky a pět až deset párů postranních žilek vedoucích vzestupně pod úhlem 45°.

Květy vyrůstají z paždí listů jednotlivě nebo ve shlucích po třech, jejich květenství má stopku dlouhou asi 2 cm, střední květ je téměř přisedlý a dva postranní mají stopky asi 1 cm. Květy mají krátké čárkovité listence, elipsoidní češuli dlouhou 5 mm, uzavřený kalich rozeklaný do čtyř či pěti laloků a eliptické bílé korunní lístky dlouhé asi 10 mm. Tyčinek, vystupujících z květu, bývá mezi sto padesáti až třemi sty a jsou obvykle o málo kratší než asi 10 mm dlouhá čnělka nesoucí štítnatou bliznu. Semeník je tří nebo čtyřdílný, obsahuje v oddíle po padesáti až stovce vajíček. Vonné květy jsou opylovány v noci hlavně netopýry a přes den také hmyzem.

Plody jsou bobule kulovitého či hruškovitého tvaru, ve zralosti jsou světle žluté, dlouhé až 3 cm a široké do 2,5 cm, mívají i ve zralostí připojené vytrvalé drobné kališní lístky. Pod pevnou slupkou, exokarpem mají svrchu žlutou a dále ku středu bílou dužinu, pevnou i v plné zralosti. Druh se rozmnožuje semeny, která po okolí roznášejí ptáci, netopýři, opice, kopytníci i drobní savci konzumující spadané plody. Poprvé může rostlina za příhodných podmínek kvést již ve druhém či třetím roce.^{[2][3][5][6][7]}

Význam

Dřevo stromu je pevné a používá se pro násady domácích i zemědělských nástrojů, často se pro svou malou tloušťku využívá na plotové sloupky. Odvary z kůry a kořenů se používají proti průjmu, úplavici i k léčbě nemoci močových cest. Z listů se vaří čaj proti nachlazení a bronchitidě. Šťáva z nezralých plodů se zase používá k léčbě žaludeční nevolnosti i nemoci dutiny ústní. Kůra je bohatá na tanin a dělají se z ní masti na choroby kůže.

Výzkum ukázal, že esenciální olej ze semen tohoto druhu má antioxidační, protizánětlivé, antiproliferativní a antimykobakteriální vlastnosti a je perspektivní při výrobě léků proti odolným bakteriím Staphylococcus aureus, které často způsobují sepsi ohrožující lidský život.

Dužina ovoce má chuť lehce pryskyřičnou a je pikantně nakyslá, její aroma je podobné jahodě, uvnitř plodu je mnoho semen. Ta jsou tmavá, tvrdá, dlouhá asi 3 mm a v plodu jich bývá sto až dvě stovky. Existují různé odrůdy, některé jsou nahořklé a jiné jsou dostatečně sladké nato, aby je bylo možné jíst jako syrové ovoce, liší se i zbarvením slupky. Plody, které obsahují hodně vitamínu C, se konzervují, dělá se z nich želé, používají se na cukrovinky, zhotovují se z nich nápoje, a hlavně jsou vhodné pro přímou konzumaci. V porovnání s mnohem známější kvajávou hruškovou je kvajáva brazilská mimo míst kde roste téměř neznámá a je pouze místně ekonomicky významná. Tento druh je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocen jako málo dotčený taxon (LC).^{[3][5][6][8][9]}

Odkazy

Reference

1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
2. Dendrologie.cz: Kvajáva brazilská [online]. Petr Horáček a Jaroslav Mencl, rev. 2007-02-02 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 
3. MORTON, Julia F. Fruits of Warm Climates: Psidium guineense [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1987 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
4. POWO: Psidium guineense [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2025 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
5. FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Tropical Plants: Psidium guineense [online]. Ken Fern, Useful Tropical Plants Database, rev. 2024-10-13 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
6. LADRUM, Leslie R.; CLARK, W. Dennis; SHARP, William P. Flora Mesoamericana: Psidium guineense [online]. Smithsonian tropical Institute, Washington, DC, USA [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
7. LANDRUM, Leslie R.; CLARK, W. Dennis; SHARP, William P. Hybridization between Psidium guajava and P. guineense. S. 153–161. Economic Botany [online]. Springer Nature, London, UK, 1995-4 [cit. 2025-02-03]. Roč. 49, čís. 2, s. 153–161. Dostupné online. ISSN 1874-9364. (anglicky) 
8. FERNANDES, Tiago Gomes; DE MESQUITA, Amanda Rafaela Carneiro; KARINA PERRELLI, Randau. Synergistic Effect of Psidium guineense (Swartz) in Combination with Antimicrobial Agents against Methicillin-Resistant Staphylococcus aureus Strains. Scientific World Journal [online]. Hindawi Publishing Corporation, John Wiley & Sons, N .Y., USA, USA, 2012-04-24 [cit. 2025-02-03]. Roč. 2012, čís. 1. Dostupné online. ISSN 1537-744X. (anglicky) 
9. CANTEIRO, C.; LUCAS, E. IUCN Red List of Threatened Species: Psidium guineense [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2018-06-13 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Portály: Rostliny | Stromy