Kyjovník

Jak číst taxoboxKyjovník
alternativní popis obrázku chybí
Porost kyjovníku na Floridě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďuzlencovité (Combretaceae)
Rodkyjovník (Laguncularia)
Binomické jméno
Laguncularia racemosa
C.F.Gaertn., 1807
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyjovník (Laguncularia) je rod rostlin z čeledi uzlencovité, jehož jediným zástupcem je druh Laguncularia racemosa. Je to keřovitý nebo vzpřímený strom s nápadnými obloukovitými vzdušnými kořeny a jednoduchými vstřícnými listy. Květy jsou bělavé, drobné, v klasovitých květenstvích skládajících laty. Kyjovník roste jako jedna z podstatných složek mangrovových porostů na pobřežích tropické Ameriky a západní Afriky.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Kyjovník je vzpřímený nebo keřovitý strom, dorůstající výšky do 10 metrů a průměru kmene obvykle do 30 cm. Větévky jsou lysé. Kůra je šedohnědá, hladká. Rostlina vytváří charakteristické vzdušné kořeny (pneumatofory). Listy jsou vstřícné, řapíkaté, 6 až 10 cm dlouhé a 4 až 5 cm široké, kožovité až dužnaté, lysé. Čepel listů je obvejčitá nebo eliptická, na vrcholu zaokrouhlená. Žilnatina je zpeřená, tvořená několika páry lehce prohnutých postranních žilek. Na vrcholu řapíku jsou 2 žlázky. Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, bílé nebo zelenavě bílé, pětičetné, přisedlé, podepřené drobnými zelenými vejčitými listeny, v klasech skládajících až 20 cm dlouhé laty. Kalich je kuželovitý, zakončený 5 laloky. Korunní lístky jsou drobné, okrouhlé, opadavé nebo zcela chybějí. Tyčinek je 10 ve dvou řadách, mají velmi krátké nitky a nevyčnívají z květů. Semeník je spodní, tvořený jediným plodolistem obsahujícím 2 vajíčka. Čnělka je jen asi 1 mm dlouhá, zakončená hlavatou bliznou. Plody jsou kožovité, žebernaté, zploštěle kyjovitého tvaru, krátce chlupaté, 1,2 až 2 cm dlouhé. Na vrcholu mají zbytky vytrvalého kalichu a obsahují jediné semeno.[2][3][4][5]

  • Větévky kyjovníku
    Větévky kyjovníku
  • Květy kyjovníku
    Květy kyjovníku
  • Vzdušné kořeny kyjovníku
    Vzdušné kořeny kyjovníku

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod kyjovník zahrnuje jediný druh, Laguncularia racemosa. Je rozšířen na pobřežích tropické Ameriky, na západním pobřeží tropické Afriky a na Galapážských ostrovech. Na západním pobřeží Ameriky se vyskytuje od Mexika (poloostrov Baja California) po severní Peru, na východním pobřeží od středního Mexika a Floridy přes Karibské ostrovy po jihovýchodní Brazílii. V Africe sahá jeho rozšíření od Senegalu po Angolu.[6][7]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Kyjovníky rostou nad horní hranicí přílivu a tvoří vnější, od moře vzdálenější zónu mangrovových porostů.[6] Květy jsou navštěvovány rozličným hmyzem, zejména včelami, vosami, mouchami a motýly. V populacích kyjovníku se vyskytují oboupohlavné i pouze samčí rostliny (androdioecie). Při nedostatku opylovačů jsou oboupohlavné květy schopny samosprášení. Semena začínají klíčit ještě na mateřské rostlině, posléze opadávají a jsou šířena vodou. Díky korkovitému oplodí plavou na hladině. Vyklíčí asi po 8 dnech pobytu v mořské vodě, kořínky se objevují již po 5 dnech. Životnost semen je asi 35 dní.[8][9]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Porosty kyjovníku zpevňují pobřeží a hostí potěr některých ekonomicky významných druhů ryb a korýšů. Dřevo je těžké a tvrdé, žlutohnědé. Mimo použití na palivo nemá zvláštní význam. Kůra obsahuje až 14 % tříslovin a je používána při vyčiňování kůží.[6][10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ EXELL, A.W. Flora of Panama: Combretaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1958, čís. 45. 
  3. ↑ LEISTNER, O.A. Seed plants of southern tropical Africa: families and genera. Pretoria: SABONET, 2005. ISBN 1-919976-07-8. (anglicky) 
  4. ↑ HUTCHINSON, J.; DALZIEL, J.M. Flora of West Tropical Africa. Vol. 1. Part 1.. [s.l.]: Kew Publishing, 1954. ISBN 9781842463291. (anglicky) 
  5. ↑ NYANANYO, B.L.; BRIYAI, F.O.; KIESEKIME, S.G.G. Laguncularia recemosa (L.) Gaertner f. (family Combretaceae): gross morphology, phytochemistry, ecology and distribution in the Niger Delta. Journal of Applied Sciences and Environmental Management. Jun. 2009, čís. 13(2). Dostupné online. ISSN 1119-8362. 
  6. ↑ a b c The IUCN red list of threatened species [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 
  8. ↑ LANDRY, C.L. Pollinator-mediated competition between two co-flowering Neotropical mangrove species, Avicennia germinans (Avicenniaceae) and Laguncularia racemosa (Combretaceae). Annals of Botany. Feb. 2013, čís. 11(2). Dostupné online. 
  9. ↑ Laguncularia racemosa, white mangrove [online]. Smithsonian marine station at Fort Pierce, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ STANDLEY, Paul C.; WILLIAMS, Louis O. Flora of Guatemala. Fieldiana. 1962, čís. 24. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]