Kyselina dusitá | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Kyselina dusitá |
Anglický název | Nitrous acid |
Německý název | Salpetrige Säure |
Sumární vzorec | HNO2 |
Vzhled | Slabě namodralý vodný roztok |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7782-77-6 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 47,014 g/mol |
Molární koncentrace cM | 28,16 mol/dm3 (20 °C, 50% vodný roztok) |
Hustota | 1,135 g/cm3 (20 °C, 50% vodný roztok) |
Disociační konstanta pKa | 3,37 (12 °C) 2,44 (20 °C) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kyselina dusitá HNO2 je nestálá, slabá jednosytná kyselina, která je stabilní jen ve studených, zředěných, slabě modře zbarvených vodných roztocích.
Teoreticky ji lze připravit reakcí oxidu dusitého s vodou:
ale vzniklá kyselina dusitá rychle disproporcionuje za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:
Při reakci oxidu dusičitého s vodou vzniká směs kyseliny dusičné s kyselinou dusitou:
V přírodě byla prokázána jako nepatrná součást smogu (až 10 μg/m3), kde vzniká již uvedenou reakcí oxidu dusičitého s vodní párou, ale téměř okamžitě se dále rozpadá.
Kyselinu dusitou také připravit rozkladem dusitanů silnými kyselinami, např. kyselinou chlorovodíkovou:
Kyselina dusitá tvoří jednu řadu solí, které se nazývají dusitany, a jsou stálé. Například dusitan sodný můžeme připravit reakcí oxidu dusitého s hydroxidem sodným:
Oxid dusičitý reaguje s vodou za vzniku kyseliny dusité a kyseliny dusičné.[2]
Zředěné a chladné roztoky kyseliny dusité se rychle rozkládají na oxid dusičitý, oxid dusnatý a vodu.
V horkých koncentrovaných roztocích kyseliny dusité při rozkladu vzniká kyselina dusičná, oxid dusnatý a voda.
V organické chemii se používá při přípravě nestálých diazoniových solí z primárních aminů, zejména aromatických. Všeobecně reakcí s kyselinou dusitou jako činidlem lze od sebe odlišit primární, sekundární a terciární aminy; kyselina dusitá se přitom získává uvolněním z dusitanů silnou kyselinou přímo v reakční směsi.